Vím, že církev homosexualitu nikdy nepřijme. Proto jsem se domníval, že Bůh odmítne i mne. Neuměl jsem se vzdát své víry a popravdě řečeno ani nechtěl. Pochopil jsem, že nezměním ani své homoerotické zaměření. Rozhodl jsem se tedy pro sexuální abstinenci, protože sex je možný jen v manželství. To mi však Bůh odepřel. Nedokázal jsem však splnit své předsevzetí a selhal půl roku po svém rozhodnutí. Kdyby mi má víra nezapovídala sebevraždu, snad bych myslel i na ni.
Lukáš
Ve dvaceti jsem konvertoval a stal se katolíkem. V té době jsem snad jen tušil, že jsem na kluky. V mém rozhodnutí stát se knězem, a tedy přijmout celibát, to ale zřejmě podvědomou roli hrálo. Asi jsem doufal, že mé povolání mi pomůže odříci si svou vlastní a odmítanou sexualitu a odvrátí mne od pokušení tělesných žádostí. To se mi však nepodařilo úplně nikdy.
Michael
Přijmout odlišné erotické zaměření je pro věřícího člověka ještě těžší než pro ateistu. Křesťanské odmítání homosexuálního chování se opírá o rozšířený výklad Bible, zejména poselství apoštola Pavla Římanům. Odmítnutí homosexuálního chování neznamená, že je zatracován i člověk. Objevují se i jiné výklady, které připouštějí, že Bible nic nepraví o gayích a lesbických ženách, ale odsuzuje pouze ty, jejichž homosexuální chování nevyplývá z jejich přirozenosti. Otázka homosexuality bývá v posledních letech v církvích více diskutována. To by mělo přispět k tomu, aby věřící homosexuálové neviděli svůj život jako protikladné dilema, v němž se musí vzdát jednoho ze svých já. Víra v Boha i smíření se svým zaměřením jim totiž usnadní dosažení plnohodnotného života v souladu s křesťanskými ideály, na nichž stojí celá naše civilizace.
Možné křesťanské přístupy k homosexuálům se charakterizují jako pro-gay a ex-gay. Oba dva přijímají homosexuálně orientovaného člověka, pro-gay připouští, že je schopen za určitých podmínek žít ve věrném stejnopohlavním páru, ex-gay usiluje o plnou pohlavní abstinenci, ovšem za předpokladu bohatě rozvinutého citového života. Řečeno slovy starých Řeků nahradit eros agapé nebo spíše jej převést na platonickou úroveň. Oba směry však usilují o harmonii osobnosti.
To se již nedaří některým sektám či směrům, které se pokoušejí o „vyléčení“ homosexuality. Jejich úspěchy však jsou většinou jen krátkodobé a leckdy vytvářejí nešťastná manželství. Právě u věřících však bývá snaha řešit homosexualitu sňatkem častá. Vždy by se však mělo jednat o zodpovědné rozhodování, protože je velké riziko, že na snahu skrýt svou orientaci doplatí další lidé, manželka a děti.
Snahu o lepší přijetí v církvi projevují sami homosexuální věřící, kteří se sdružují v organizacích křesťanských gayů a lesbiček. Popularita těchto sdružení a jejich schopnost nabídnout svým členům více než pouhou zábavu či sex vede k většímu zájmu o jejich další aktivity. Zapojují se do církevního dialogu na toto téma a zprostředkovávají pro své příznivce pastoraci u těch kněží, kteří jim rozumějí a jsou schopni je pochopit v jejich těžkém údělu. U nás má podobný cíl Logos, který má v rámci Diakonie Českobratrské církve evangelické každou středu od 9 do 19 hodin telefonní linku pomoci číslo 222 514 040.
