To si tak jednoho krásného letního dne „swajpujete“ na Tinderu, když najednou na vás vyskočí podivně zajímavý volnočasový spolek GaTe [gejt] s poutavým biem. Co to může být? A protože vám přijde, že váš život postrádá jiskru, tak swipe doprava – je to tam! Match! O několik dní později přichází zpráva od jednoho z organizátorů, Petra, kterému bych tímto chtěl ještě jednou poděkovat. Pravděpodobně to někomu může přijít úsměvné, ale mně to rozhodně přineslo do života obrovské štěstí, nově navázaná přátelství a zkušenosti. Také to byl obrovský výstup z komfortní zóny a přitom nezapomenutelný zážitek – ještěže jsem sbalil krosnu a na tuto cestu se vydal.
Neděle — den D
Letošní prázdninovka se konala v Jesenících. Každý z účastníků se dostavil na sraz v Praze nebo Brně, odkud se dále skupiny vydaly do Šumperku, kde je čekala společná cesta na Červenohorské sedlo za organizátory akce – orgy, co se na nás netrpělivě připravovali. Když opomeneme čekání brněnských účastníků na Prahu, tak cesta proběhla bez problémů a všichni se v kupé vagonů nesmírně nasmáli.
Někteří na podobné akci byli již pětkrát, třikrát, ale našli se zde i noví účastníci, které bylo třeba se všemi seznámit a hlavně se museli představit. Po opadlé nervozitě a seznámení se s účastníky následovalo náhodné rozdělení do týmů, ve kterých nás čekal šifrovací pochod. Každá skupina zúčastněných postupovala na základě vyřešené šifry od jednoho stanoviště k dalším, kde je čekaly další šifry. Cílem celého pochodu byl příchod na chatu, kde nás čekala teplá večeře a krátké BOZP.
Završením celého dne byl skvělý pubkvíz. Nechybělo ani pobavení se s účastníky nad dojmy z celého dne. Lahodné občerstvení ani pití nebylo výjimkou. Díky tomu se nám večer nepatrně protáhl až do půl jedné ráno.
Pondělí — jsme tady!
Ráno nás Vítek (jeden z orgů) vytáhl nedaleko za chatu se protáhnout. Rozcvička, yoga, vyčistit zuby a hurá na první společnou snídani – nebojte, káva tam byla také. Dopolední aktivita byla zaměřená více na fyzickou činnost, kdy jsme ve dvou týmech hráli tzv. běhací pexeso. Všichni se značně unavili, ale to nás rozhodně nezastaví, když nás ještě čeká celý týden před sebou. Největší atrakcí u této hry byly zejména kombajny, které kosily naši louku a co si budeme, farmáři to byli pohlední a mnozí je v tom vedru svlíkali pohledy, ale ve vší počestnosti… (#farmarhledamuze).
Každý z účastníků si měl s sebou z domova vzít talisman nebo předmět, který jej charakterizuje a který jsme díky hře Haptikon využili. Celá hra sloužila k tomu, abychom se mezi sebou lépe poznali, protože jsme se zavázanýma očima studovali všechny předměty a pokoušeli se uhádnout, čí pravděpodobně předmět může být a jaký k němu má dotyčný vztah. Po lahodném obědě od Jindříška s Vaškem jsme si mohli odpočinout a malinko vytrávit. Někteří se věnovali válení v posteli či venku na měkké trávě a jiní zas drtili hry ve společenské místnosti. Orgové po značném odpočinku pravděpodobně dále usoudili, že jsme si ještě dost energie uchovali, tak jsme se vydali tedy opět na nedalekou louku, kde už bohužel kombajny trávu posekaly, ale tím lépe, protože nás nyní nic nerozptylovalo. Hra, tzv. „hledání min“, byla opět zaměřena na fyzickou aktivitu a také na logické myšlení, protože bylo třeba miny náležitě do pole archu rozložit.
Po této aktivitě nás čekal další program na klidné zahradě u chaty, kde na nás už čekal připravený Albi s nenásilnou komunikací. Rozdělili nás do dvojic a po každém kole se dvojice měnily. Bylo třeba 5×5 minut mluvit a poslouchat na různě psychologicky obtížná a daná témata. Mnoho z nás to nebralo na lehkou váhu a naplno jsme se zapojili. Každý z nás si uvědomil, co je pro něj důležité, jaké problémy a starosti zametá pod koberec. A že je potřeba se jim v následujících dnech postavit a vypořádat se s nimi. Pokud, drahý čtenáři, patříš k těmto jedincům, tak věz, že nejsi jediný, a hlavně – nejsi na to sám! Den jsme završili krátkým review, abychom orgům předali naše pointy a také se jim svěřili s tím, co nás trápí nebo co se nám líbí.
Úterý – jako doma
Zombie rozcvička, ano a raději se neptejte! Každopádně jsme se takhle rychle snad ještě nikdy nikdo neprobral. Dopoledne jsme si užili cca kilometr od chaty na rozlehlé louce s okrajovým hustým lesíkem, kde byla plná prdel hmyzáků!!! Rozdělili jsme se do několika týmů, vyslechli si několik pravidel, vyfasovali jsme stříkačky a byli jsme plně vybaveni na sbírání vzorků vody. Jakých vzorků? Vzhledem k tomu, že se letošní prázdninovka točila kolem Rehydratace, tak bylo potřeba sesbírat několik vzorků znečištěné vody – čím čistější voda, tím více bodů pro daný tým. Po sečtení nasbírané vody a vyhodnocení kvality jsme se přesunuli do chaty, kde nás čekala příprava na larp. Mnozí z nás trnuli hrůzou co je čeká, ale nebylo se vůbec čeho bát. Ptáte se proč? Každý z nás dostal pozvánku na večeři od Barona Harkonnena a také důležitý papír, který byl pro ostatní neznámým. Na papíře se každý z účastněných dozvěděl, jaké jméno, roli, povahu, neduhy, vztahy s jinými postavami a úkoly má vykonat ve večerním larpu. Během oběda a poledního odpočinku si každý mohl rozmyslet, zda se s postavou dokáže vypořádat.
Něž ovšem začne večerní larp, tak nás ještě čekalo několik krátkých a velmi vtipných aktivit. První byl Deník Bridget Jonesové, kdy jsme na jeden papír napsali jistý problém a na druhý papír razantní řešení – po smíchání všech problémů a řešení jsme si každý vždy vylosoval náhodnou dvojici, kterou jsme pak na hlas přečetli. Podotýkám, že spousta dvojic byla i vulgární a rozhodně nezapomenutelných. Další krátkou aktivitou byla osudná rozklížená lavička, kde se každý z nás posadil a prohlásil, v čem je právě on výjimečný. Pokud někdo jeho výjimečný dar sdílel, tak se na lavičku také posadil (občas lavička byla tak plná, že doteď nechápu, jak může ještě stát). Vrcholem byl tučňáčí pochod, kdy jsme za sebou chodili v řadě a snažili se jako tučňáci na sebe řvát – vtipné pokřiko-hekání to bylo.
A je to tady! Rozebrali jsme si kostýmy pro své postavy, nalíčili se, učesali se a začali se scházet na velkolepou baronovu večeři plnou úžasných postav, několikachodového meny, úžasnou zápletkou, otravou a vraždou dvou postav, vyšetřováním a rozuzlením. Všichni mi dají za pravdu, že si to každý neuvěřitelně užil, skvěle se vžil do své role, kterou si ponese dál ve svém životě…
Středa – výlet je třeba
Jako každé dobré ráno, tak i toto jsme zahájili rozcvičkou. Ovšem tou nezapomenutelnou rozcvičkou, protože tato rozcvička, byla blond rozcvička, kdy si org Martin nandal paruku a oblékl šaty – nezapomenutelný zážitek! Po lahodné snídani a ještě lepším kakau jsme se oblékli a vydali se do lesa. Tam jsme si v týmech vybudovali Robinsonův ostrov, který měl hned několik podmínek/požadavků na splnění, zkrátka aby jeho udržitelnost byla využita na maximum. Všechny týmy se toho zhostily s neuvěřitelnou vervou a pílí.
Na chatě následovala svačina a balení potřebných věcí na přežití spánku venku, když vtom, najednou, nás vyrušil alarm, protože na naši chatu zaútočil rod Harkonnenů a museli jsme se co nejrychleji evakuovat a putovat na autobus. Plný autobus gayů s několika domorodci byl zážitkem pro obě cestující strany. A kam se jelo? Jeli jsme směr Karlova Studánka, kde jsme si udělali hezkou procházku kolem Bílé Opavy, napili a smočili jsme se ve studánce. V polovině cesty jsme byli opět rozděleni do několika týmů, kdy nás při výstupu na Praděd čekala vzrušující hra Yes Man. Během cesty jsme museli za body plnit několik úkolů typu: popřát kolemjdoucím hezký den, najít jedince, který má narozeniny a popřát mu, nebo dokonce udělat lidskou pyramidu se zapojením celé skupiny. Během cesty konkrétně náš tým zažil spoustu nezapomenutelných zážitků od ubrousků plných exkrementů, až po vyvrácené turistické značení a samotný výstup na rozhlednu/vysílač Praděd, kde se se setkaly takřka všechny skupiny.
Sice jsme celý pochod moc časově nevychytali, ale s čekáním na některé účastníky uprostřed noci v lese, s baterkami obklopeni chrobáky a tekoucími nervy s potem, jsme zažili nezapomenutelné momenty, které se každému vryly do paměti. Nejlepší Jindra s Vašíkem nám pak uprostřed noci (něco kolem jedenácté hodiny) dovezli spolu s talíři a příbory horký guláš, na kterém by si pochutnal i vegetarián. A co teď? Až na pár výjimek (fajnovky) jsme roztáhli plachtu se spacáky a uvelebili se každý na nejpohodlnějším místě. Uprostřed tiché noci a jasné oblohy plné hvězd se linuly naše hlasy plné zážitků a nutných nezbytností vyjádřit se snad ke všemu.
Čtvrtek – bad day
Téměř probdělá noc spolu s ranními paprsky slunce nás přenesla do nového dne a my jsme se celí pomačkaní sbalili a vydali na cestu směr chata, tak abychom akorát stihli snídani. Během cesty, kdy většina účastníků mlčky pochodovala, jsme narazili na prodejnu sýrů (přece jsme ji nemohli jen tak nenavštívit bez povšimnutí) a podpořili ji koupí místní produkce. Dopoledne nám orgové věnovali k horké sprše a odpočinku. Odpoledne nás ovšem v čajovně (jídelně) čekal skvělý čaj a pokec s účastníky na téma coming out, dětství, dospívání, šikana a spousta aktuálních témat, které naše životy zasáhly nebo jinak ovlivnily.
S příchodem noci nás venku čekala čarodějka Vítěna a s ní spojená aktivita, kdy jsme si na dva bílé papíry napsali věci, které jsou v našem životě štěstím (jeden papír jsme později hodili do ohně). Dále jsme také dostali lodičku, na kterou jsme napsali věc/situaci, a mohli jsme ji pustit po vodě. Celá situace byla doprovázena naší čarodějkou a planoucími svíčkami, kterou každý účastník vlastnil – pokud jej čarodějka zahlédla v pohybu, tak mu jej sfoukla. Upřímně se mi o celé této aktivitě docela špatně píše, protože mě, jako většinu kluků, zasáhla a uvědomil jsem si mnohé, co beru jako samozřejmost… Po review jsme zbytek večera prožili poklidně společně u táborového ohně.
Pátek – uteklo to a my uspěli
My daily routine: ranní yoga, snídaně a nezbytně potřebná hygiena…
Čas se nám tady pomalu krátí, ale všichni si těch společných chvil nesmírně ceníme a hromadně se vydáváme v bílých tričkách na dopolední aktivitu ven.Voda, stříkačky, barvy a bílá trička? Ne, není to hloupý vtip z laciného filmu, i když i ty jsou někdy dobré, ale jen jsme si zkrátka zahráli válku barev, u které se každý pěkně namočil (to byla aspoň rehydratace) a odnesl si památku v podobě barevného trička.
A jak se nám povedlo celé naplnění akce Rehydratace? Díky hře RUR „no tak to je pěkně v piči“, kdy jsme společně řešili v časové smyčce svržení/zavraždění Barona Harkonnena od jeho nadvlády a záchranu rehydratace. Když už nezabralo vhození samotné bomby do „píči“, tak jsme se všichni semkli, dali hlavy dohromady a mysleli jako jeden, to byl ten klíč! Byly to strasti a nervy, ale i přes vše se nám podařilo planetu zachránit a uskutečnit rehydrataci, která byla náplní celé prázdninovky. Po večeři nás čekalo krátké review, zablbnutí si s improvizací na uvolnění nálady. Celý večer/týden jsme završili velkou party a také pro klidnější povahy opékáním.
Sobota – sbohem a šáteček
Budíček v podobě kytary, kdy nám Vítek hrál, bych si nechal líbit klidně každý den, ale nevím, jak by to zvládl. Společný úklid všech prostor a balení věcí, kterých bylo požehnaně, jsme nakonec společnými silami všichni zvládli, a ještě než jsme se vydali na cestu, tak jsme si společně vybaveni tužkami a papíry sedli. Na papíry jsme si vzájemně napsali pozitivní vzkazy, které bezpochyby každého později nejen potěšily, ale jistě i dojaly. Z Bělé pod Pradědem – Domašov jsme se vydali pěšky do Jeseníku, odkud nám jel vlak k našim domovům. Během cesty jsme se náramně pobavili, zpozdili i zmokli (důkaz kvalitní rehydratace a aspoň jsme mohli také poprvé využít pláštěnky), ale zdárně jsme dorazili.
V Jeseníku na vlakovém nádraží nás už čekali orgové a nyní nastala ta nejtěžší věc, které se každý obával od prvního dne. Jak se chcete rozloučit s tak úžasnými lidmi? Bylo to opravdu těžké a jako nováčka by mě ani ve snu nenapadlo, co vše mě s těmito lidmi/přáteli potká. Nejde to popsat slovy, to si člověk musí zkrátka prožít, a už teď vím, že to není má poslední akce s touto partou. Ještě jednou moc děkuji všem zúčastněným, skvělým kuchtám, dvornímu fotografu Tomovi a zejména orgům, bez kterých by tato prázdninovka nebyla. Jste skvělí a na všechny se již brzy těším!
Milan 😊
