Patrik má rád tonic, Vašek – šašek, Luky, co je na kluky, Kuba – líná huba, Tom, který ječí jako hrom, Zdenek už bez plenek, Kuba, tupý jako tuba, Radek má v březnu svátek, Matěj není z Koloděj, Martin, který už nechce na Krym, Jan rychlý jako laň, Broněk, co Broňkem zůstane, Majdalenka, Apolenka s Veronikou a taky Věrka, Zdeňka, Majka, Lenka s Monikou…, ale ne, tyhle sem přece nepatří.
Jsme na dalším setkání GaTe dne 5. 6. 2010, kde ani dnes holky nemají co dělat. Anebo… počkat! Vlastně ano. Tématem dnešní diskuse totiž byly dívky, ženy – zkrátka holky vůbec. Setkání tradičně proběhlo v 15:00 pod zadní polovinou koně se sv. Václavem v Praze. Za velmi slunečného počasí, kdy všichni okolo sochy posedávali a navíc jsme byli rušeni bubnováním při souběžné demonstraci proti útoku izraelské armády v pásmu Gazy, jsme se scházeli jako švábi na pivo. Nicméně jsme se zde sešli v hojném počtu 12 kusů a mohli jsme nerušeně pokračovat do Duhové čajovny na Letenském náměstí.
Při této příležitosti nás navštívila sličná blondýna Ála, kterou jsme nijak v odpovědích na její otázky vůbec nešetřily. Téma také souviselo s tím, kdy a za jakých okolností naši aktéři poznali, že holky jsou pro některé z nás něco nepředstavitelného a co se týká intimních záležitostí, něco irelevantního a neuskutečnitelného. Stále však byly v našich řadách případy, kdy jsou ochotni s dívkou „něco zkusit“, protože vyzkoušet se má prý v životě všechno. Svým „coming outem“ prošla většina přísedících okolo 14. až 15. roku věku, což je si myslím optimální a naprosto běžné. Někdo nad tím vůbec nepřemýšlel a došla mu vlastní orientace až později, jsou ovšem kluci, nebo spíše muži, u kterých se to projeví až příliš pozdě. Pak samozřejmě trpí jak oni, tak případně rodina, kterou stihli během svého dosavadního života vytvořit. V rámci našeho setkání proběhla také drobná písemná práce, účastníci měli napsat důvody, proč je lepší být ženou než mužem. Překvapivě byla nejfrekventovanější odpověď, že „žena může mít dítě“. To je teoreticky další důvod, proč se zabývat adopcí dětí homosexuálními páry. Mezi odpověďmi se také mihlo společenské postavení ženy a – což je pro nás poměrně smutný poznatek – mnohonásobně větší výběr mezi partnery.
Od tohoto jsme se dále přesunuli k feminismu. Byl to poměrně rozsáhlý bod diskuze, protože jsme se zabývali otázkou, jak k tomuto ďábelskému uskupení žen přihlížíme. Většina diskutujících se shodla na tom, že ženy mají již privilegií dost a jediným důvodem jejího působení je vymýtit fámy, které o nich kolují. Pravdou ale je, že mnohde ve světě jsou ženy vnímány jako nižší forma života, která nemá ani volební právo. Ale předpokládám, že jsme v natolik rozvinuté a inteligentní společnosti, že opouštíme manýry středověku a ženám poskytujeme příležitosti. Vždyť po volbách dopadl souboj pohlaví tak, že ženy ve sněmovně tvoří více než polovinu poslanců. Zkrátka a dobře je feministické seskupení v Česku poměrně zbytečností, při prohlížení internetových stránek „www.feministky.com“ někdo může mít pocit, že nás muže diskreditují.
Tuto žhavou diskusi jsme se snažili vyrovnat otázkou, jak my gayové ženy vnímáme. Protože upřednostňujeme zejména muže, co se přitažlivosti týče, při poslechu některých názorů bych se asi jako žena rozplakal. Padla zde i domněnka, že je žena jakýsi elektrospotřebič, věc, předmět, který pracuje podle určitých příkazů a že to Bůh s jejím stvořením nemohl myslet vážně. Na druhou stranu existují i tací, kteří si s dívkami rozumějí mnohem lépe než s chlapci. Ano, v některých oblastech to může být pravda, ženy jsou přece jen trochu citlivější a vnímavější. Je to tedy způsobeno odlišnou logikou oproti mužům, ale tento vjem může být jak pozitivem, tak negativem při jejich jednání. Dost často se stává, že muži nechápou ženy a opačně. Leckdy mluví v hádankách a čekají, že se smyslu výroku dovtípíme. Muži jsou na druhou stranu upřímější, ráznější a především nejsou falešní. Suma sumárum – obě pohlaví se tedy k životu navzájem potřebují a doplňují. Jsou oblasti lidského odvětví, kde ženy mají nenahraditelné místo, stejně tak jako mužská část populace. Zde ale vyvstává otázka, zda bychom skutečně mohli se ženami žít, či jen sdílet společnou domácnost. Zajímavý byl názor jednoho přísedícího, který tvrdil, že by nějakou dobu se ženou i bydlel z prostého důvodu. Vztah mezi nimi by byl čistě kamarádský a oba by tak věděli, že u toho druhého nemá šanci. Navíc se mohou navzájem podporovat a v nejlepším případě se i svěřovat, pokud jejich vztah nabyde takového stavu, že každý ví o tom druhém naprosto všechno. I toto však má svá úskalí, dennodenně poslouchat otázku, co si má vzít na sebe, přetrpět „její dny“ a podobné typicky ženské problémy.
Narážíme tedy na otázku, zda gayové se více přátelí s chlapci nebo dívkami a jestli je vůbec možné mít kamaráda ženského pohlaví. Tady se naše skupina rozdělila na dva tábory. První mají mezi svými přáteli většinu dívek a ta druhá analogicky většinu chlapců, v některých případech až 95 %, kdy seznam ICQ uživatelů je tvořen téměř výhradně muži, ať už homosexuálními nebo heterosexuálními. V každém případě se orientace nerozlišuje. Ale opět zde vítězí zlatá střední cesta, že velká většina nemá problém najít si mezi ženskou populací několik důvěrných osob. Ostatním je to lhostejno, nemají se totiž o čem s holkou bavit. A vůbec se jim nedivím, jsem téhož názoru, že se s holkou o hokeji nebo o počítačích moc bavit nedá. Jedno jim však lze závidět, ženský mozek totiž dokáže pracovat na několika operacích současně či provádět hromadu činností najednou. Ale upřímně, vyměnit to za každoměsíční menstruaci, jiné uvažování a několikahodinovou návštěvu koupelny bych opravdu nechtěl.
Holky na „iboys.cz“? Bohužel realita dnešních dní. Počítače naneštěstí nejsou tak dokonalé, aby poznaly, jestli se jim nad klávesnicí houpou ňadra či nikoliv. A proto jsme se setkali s problémem, jak je možné, že dívky chodí na chlapecký server, který má být už z adresy určen čistě pro kluky. Opět zde zazněly naprosto protichůdné názory. Čistě z principu a překladu názvu stránek je server určen klukům a holky tam teda nemají co dělat. Ale jsou zase tací, kterým přítomnost holek, potažmo lesbiček, nevadí a jednoduše si jich nevšímají. Některé tam dokonce chodí za účelem seznámení s lidmi sobě rovnými nebo hledají přátele mezi gayi. Ovšem od vzniku podobných stránek pojmenovaných „igirls.cz“ by se holky na „našem“ serveru už neměly objevovat. Jestli tomu tak je, jestli se současné množství uživatelů něžného pohlaví ustálilo na konečný počet, nikdo neví.
Po ukončení diskuze jsme se opět spontánně rozpovídali o dalších tématech, například náboženství nebo informační technologie. Oficiálně tedy setkání skončilo okolo 18:30, ale ti nejvytrvalejší zůstali v čajovně další čtyři hodiny, když už bylo na čase si uvědomit, že bychom mohli jít už domů.
