Je čtvrtek 1. dubna 2010 – první apríl a já netrpělivě a nedočkavě poskakuji na hlavním nádraží v Praze a čekám zde na Zdeňka s Tomem, přesně podle naší domluvy. Po nějaké době čekání, když už tedy dorazí, si společně kupujeme jízdenku a vyrážíme k našemu vlaku. Na poslední chvíli dobíhá i Radek. Jsme 4 a vydáváme se směrem k Orlickým horám.
Cesta vlakem do Pardubic, kde jsme přestupovali, byla fakt zajímavá – místo k sezení nikde, proto jsme se poskládali do uličky a zde se také zabydleli. V Pardubicích se objevují další dva kluci – Kuba a Filip. Trochu odlehčujeme Zdeňkovi jeho batohu s jídlem. V Ústí nad Orlicí se následně přidává zbytek kluků, kteří jedou z Brna. Jsme skoro všichni a blížíme se k místu srazu. Zastávku před Těchonínem nám přichází od organizátorů zpráva, ve které si z nás trošku vystřelili. Přijíždíme do Těchonína, kde i přes aprílovou smsku čekáme na výpomoc s baťohy. Je krásně a teplo. Bereme si, přesně podle instrukcí, jen věci do malých baťohů, které budeme potřebovat na večer a než dorazíme na místo ubytování. Lubor celé skupině velí a my všichni jdeme s důvěrou za ním. Moc jsem tomu nevěřil, že tam opravdu dojdeme, ale došli jsme. Dokonce všichni… Na začátek hrajeme pár seznamovacích her, abychom se trochu poznali, přitom čekáme na poslední dva opozdilce, kteří jeli autem a stále nedorazili. Potom to všechno začalo, je už skoro večer a organizátoři nám vysvětlují, o čem vlastně celá akce bude. A čeká nás při tom také volba. Černá nabídka zněla zajímavěji než bílá, tak není divu, co vyhrálo. Jsme rozřazeni do týmů po čtyřech, myslím, že to bylo podle toho, co jsme vyplnili v úvodních dotaznících. Po útrapách, zakopnutí a pádech na zadek během první hry jsme nějakým záhadným způsobem dorazili na místo ohně, kde jsme byli vyzvednuti a dovezeni na místo ubytování. Proběhlo ubytování, krátce jsme pokecali a šli se prospat na další den. Ještě před spánkem nám byl přečten večerníček. Jooo 😀
Druhý den byl pokus o budíček, který, co se týče mne, nevyšel. Byla dokonce i rozcvička s názvem kamasutra race. Stále jsem nepochopil, jak je to s kolibříkem. 😀 Bylo zajímavé běhat v čerstvě napadeném sněhu jen v tričku a tříčtvrťácích. Dopoledne se v programu pokračovalo se stavbou mostu, který unese i Lubora, tedy vlastně původně autíčko. Lubor byla až ta větší zátěž. Obě družstva měla svůj způsob stavby. Jedna strana pracovala převážně s provázky, v našem týmu spíše padla izolepa. Po polední pauze na nás odpoledne čekala hra Hexagon. Je to hrozná hra, co se týká logického myšlení. Fakt mi to nepálilo. Na každého poraženého v pavouku čekala trestná místnost. Ovšem nebyla to klasická trestná místnost – byla to místnost relaxační, odpočinková, masážní. Ještě teď necítím záda. Moje záda zkolabovala při masáži. Bylo to hezky udělaný. Vítěz této hry nic nezískal, jen nemusel do trestné místnosti. To byla tedy odměna 😀 Večer po setmění se hrála hra, inspirovaná filmem knoflíková válka. K tomu asi nic nemůžu napsat. Jen, že ještě teď nemůžu mluvit z toho křičení. A košile taky dostaly pořádně zabrat. Ale jako hadr určitě poslouží dobře 😀 Poslední večerní hrou byly nekrology. Trochu pesimistické, ale o lidech to velmi hodně vypovědělo. Jejich sny, touhy, vše bylo sepsáno. Při svíčkách si každý mohl všechny nekrology přečíst a poté jsme vybírali přeživší nejen podle toho, co tam stálo, ale i podle povahy lidí, kterou jsme měli možnost poznat. Pak už následovalo jen jít spát.
Třetí den se začínalo hezkou rozcvičkou. Hrálo se pexeso. Jo, poznat některý lidi bylo fakt těžký. Ale vydařilo se, dvojice byly poskládány. Pokračovala hra Showbussines, která byla super. Každý si vyzkoušel, co by mohl v životě dokázat a co je schopný udělat. Od zpěváků k magnátům. No nebudu tu rozepisovat vše, co se tam dělo. To bych raději vynechal. Zkrátka, byla zábava a to je hlavní. Téměř ke konci jsme museli přeseknout program, abychom mohli hrát další hru – Dvůr. Cílem měla být vzpoura, která proběhla, ale trochu jinak. Všichni umřeli. Tedy většina. Poté Marek přivezl odněkud maso pro masožravce a tak se všichni rozutekli k masu. No nic moc pro mě, ale bylo vidět, že to lidem očividně chybělo. Masožravci jedni :-D. Pokračovali jsme dále v programu a dohrávala se hra Showbussines. No, raději to vážně nebudu rozebírat :-D. Na závěr posledního večera se konala párty Black and White. Tancovali jsme, kecali jsme. Zkrátka super. Na konci párty – skoro ve čtyři hodiny ráno už nás tam moc nebylo a asi jsem štval Toma s tím balónkem. Ale když on se u od té hlavy tak hezky odrážel :-D. Nakonec jsme šli na pár hodin spát a to už byl před námi bohužel poslední den.
Neděle byla posledním dnem. Balíme a uklízíme, co jsme ztropili za těch několik dní. A že toho bylo hodně. Mluvíme společně o tom, co si myslíme o celé víkendovce. Co nás bavilo a co nás překvapilo. Jako takový suvenýr si píšeme dopis, který nám přijde za několik měsíců. A dozvídáme se i názory na nás od ostatních lidí. Když jsme už připraveni a sbaleni, tak ještě děláme poslední fotky a loučíme se. Někteří kluci odjíždí autem. Zbytek se táhne zase za Luborem do Letohradu, kde nasedáme na vlak a jedeme do Ústí nad Orlicí. Zde se loučíme s většinou účastníků, kteří jedou do Brna. Zpátky do Prahy jedeme zase v původní sestavě, jako jsme přijeli, tentokráte značně unavení. V Praze se loučím s kluky a pokračujeme si každý svou cestou domů.
Patrik
