Jsem ostýchavá, málo hovorná, introvertní bytost a těší mě, že vás konečně poznávám. Možná vám už teď připadne podivné, co tu dělám, ale věřte nevěřte, zúčastnil jsem se víkendovky pořádané Gejtem, sice to bylo po menším vzdoru a přemlouvání, ale na to se už historie ptát nebude.
Čtvrteční ráno 21. dubna jsem se probouzel se smíšenými pocity, které se projevovaly staženým žaludkem a pobroukáváním z krásného, slunkem prosyceného rána, inu vzal jsem si tedy připravenou krosnu a své pocity a vyrazil směr Hlavní nádraží. Zde se setkali všichni Brnem odkojení i do Brna naplavení kluci a po kolejích jsme se vydali směr Rychlebské hory. V Zábřehu jsme se shledali s další částí výpravy, která vyrazila z Čech, spousta neznámých lidí to je něco na mou plachou povahu, a tak než konverzaci jsem dával přednost spánku, však na seznamování je času dosti.
Po příjezdu na místo určení jsme hned potrápili naši paměť a všichni se pokusili zapamatovat si jména účastníků a myslím, že se to povedlo, neboť jsem neslyšel za celou dobu „hejty“ a pokud si holt někdo nebyl jistý, mohl střelit jméno Tom a měl celkem slušnou šanci na úspěch. Abychom stmelili kolektiv, vydali jsme se pěšky směr naše chata, taková menší túra nádhernou přírodou a piknik z chutných pokrmů, které si všichni předem doma nachystali, na svahu s výhledem na Jeseníky byl asi nejhezčím okamžikem toho dne, také moje nervozita ze mne už trochu opadla. Následující dny byly zaplněny spoustou aktivit, při kterých jsme se jednak seznamovali, jednak skvěle bavili a jednak i sportovali. Sehráli jsme živé Člověče, nezlob se!, běhali po okolí a hledali ztracenou pizzu a na závěr jsme v noci zdolali horu Medvědí kámen a zavěsili hvězdy našich přání na nebeskou klenbu. Byla nám dána rovněž možnost prožít si alternativní život a přemýšlet, jestli takový život chceme nebo ne, odpověď je na každém z vás. Naše sny jsou to, za čím v životě kráčíme a uvědomit si je, umět je nahlas vyslovit, nemusí být zrovna snadné a jsem rád, že jsem si to během mnohých aktivit uvědomil a věřím, že jsem nebyl sám. Nechyběl ani táborový oheň, opékání špekáčků a zpěv. Téměř po každé aktivitě jsme šli na Snový palouček, kde jsme se mohli zamyslet a nakreslit na papír, co na nás nejvíce zapůsobilo a to jsme pak postupně lepili za sebou na zeď a mohli jsme tak sledovat svou cestu.
Rychlebské hory jsou krásný kout naší země, čistý vzduch, příroda a ta panoramata, odteď je mohu jen doporučovat. Na počasí jsme měli štěstí po celou dobu našeho pobytu, příjemných 20 stupňů a sluníčko. Díváte se často v noci na nebe? V Praze a Brně to není pohled moc veselý, ale zde to byla nádhera. Hlady nikdo nezemřel, ba naopak jídla bylo tolik, že bychom nasytili i jednoho či dva zápasníky sumó navíc. Chata se nám všem líbila, bydleli jsme v několika pokojích a to po čtyřech, nebo pěti. Sociální zařízení byla na vysoké úrovni až teda na pár pavouků ve sprše. Organizátoři, tedy vlastně průvodci našimi sny, odvedli velký kus práce a jistě si zaslouží poděkování a uznání od každého z nás.
Ani už nevím, co se mi zdálo v noci ze středy na čtvrtek těsně předtím, než jsme tam odjížděli, nejspíše jsem to zapomněl hned po probuzení, některé sny už takové bývají. Ale sen, na který budu rád vzpomínat a rád se k němu vracet, trval celé čtyři dny, zažil jsem ho v Rychlebských horách, nebyl jsem v tom snu sám, ale s bandou bezva kluků, kteří mají být právem na co hrdi a které mi bylo ctí poznat.
Dobrou noc a hezké sny.
