Je právě půlnoc, je to pár hodin, co jsem dorazil domů z víkendovky. Jsem unavený a ospalý, ale rozhodl jsem se, že i přesto napíšu report; uvidím, jestli a jak se to na výsledku promítne. Pokud negativně, tak se omlouvám, ale spíš si od toho slibuji, že mám zážitky více živé a dokáži je více přenést do tohoto článku. Dál bych se chtěl omluvit za délku reportu, ale musíte pochopit, že tolik zážitků si vyžaduje svůj prostor, přece nemůžu nic podstatného vynechat.
Na začátku bych rád shrnul tématické zaměření víkendovky. Jednalo se o „živelný víkend“, skupina mladých lidí pomocí ovládnutí živlů dostala za úkol zachránit svět. Živly samozřejmě všichni známe, jsou jimi oheň, voda, vzduch a země. Tento bláznivý a zážitky nabytý víkend začal v pátek 19. 9. 2008, když se vedoucí živelných týmů setkali v patnáct hodin na Moravském náměstí před kinem SCALA. Vedoucí byli vcelku dochvilní, ale horší to bylo s organizátory Vaškem a Tokanem. Ti přijeli těsně před půl čtvrtou, vedoucí dostali seznam svých týmových hráčů, čtyři obálky a každý jednu živelnou relikvii. Oheň dostal nádobu s červy, voda dostala akvárium plné vody a v něm dvě rybičky, vedoucí vzduchu dostal klec s ptáčky a zbývala země a ta si nesla dvě myšky ve skleněném akvárku. První obálka nesla zadání úkolu a zbylé byly nápovědy, které se měly otevřít v určitý čas při nevyřešení úkolu. Vedoucí měli vše včetně instrukcí a vyrazili na místo srazu.
Tím vlastně víkendovka oficiálně začala. Vedoucí si našli své týmy a společně se dali do práce. V první obálce byla mapa s body, jízdenky a instrukce, ve kterých bylo napsáno, že se má vytvořit kružnice opsaná těchto bodů a v jejím středu ve výšce prvního patra máme dorazit na místo, kde máme rezervaci na jméno „elementy“ a další instrukce. Bez větších problémů všechny týmy vyluštily, že se jedná o restauraci „Áčko“, kde jsme si vypili připravenou kofolu a obdrželi další obálku. Bylo v ní, že v 16:20 na nás čeká homeless na Moravském náměstí a ten nám předá další instrukce. Našli jsme tam Tokana s Vaškem a ti nám rozdali patřičné obálky. Byla v nich popsaná pro každý tým jiná cesta, ale všechny skončily v Novém Městě. Tam se týmy sešly, utvořily dva větší týmy a vydaly se do ulic hrát „dědeček měnil, až vyměnil“. Oba týmy začínaly s listem bílého papíru a oba týmy provedly několik výměn. První tým do cíle dorazil se skleněnou půllitrovou sklenicí a druhý tým donesl slušivou růžovou propisku.
Další část cesty byla autobusem do Sněžného. Odsud, podotýkám, že v úplné tmě, jsme se vydali pěšky na chatu. Cesta byla dost zajímavá, umrzaly nám myšičky, takže dva dobrovolníci si je vzali do rukou a po zbytek cesty je zahřívali svým vlastním teplem. Taky nám teklo akvárko, takže jsme rybičky i s vodou přelili do akvárka po myšičkách. Nakonec, ač je to k nevíře, jsme opravdu dospěli na místo určení. Chata byla dost velká a prostorná a po krátkém ubytování jsme si zahráli sadu seznamovacích her. Potom jsme snědli večeři a uložili se ke spánku.
Sobotní ráno začalo budíčkem krásnou písničkou již v 8:30. Tokan nás, i proti všeobecné nechuti, vytáhl ven do zimy na rozcvičku a potom jsme zamířili na, dá se říct, zaslouženou snídani. Potom následovala živelná módní přehlídka a Tokan se mezitím vydal pro svou babičku, která nám měla po zbytek víkendu dělat kuchařku. Čtyři týmy daly dohromady každý dva modely a jednoho komentátora. Bylo se opravdu na co dívat. Za některé avantgardní kostýmy by se nemuseli stydět ani ti největší módní návrháři.
Sotva jsme se stihli vysvléct, tak už jsme byli nahnáni do lesa na bojovou hru. Utvořili jsme tři týmy, každý měl svůj kruh o průměru čtyři metry a uprostřed 25 gumiček. Každý tým čítal dva obránce, kteří chránili své poklady a dva útočníky, kteří měli krást poklady ostatním. Musím uznat, že jsme se před obědem solidně vyběhali a řízek s bramborovým salátem nám od Tokanovy babičky o to víc chutnal.
Po obědě následoval polední klid do čtyř hodin a pak jsme pokračovali v zábavném programu. Napřed probíhaly mezinárodní pozdravy. Za zmínku stojí například eskymáci, kdy si každý s každým musel otřít o sebe nos, Rusové se objímali, Francouzi lehce líbali, Japonci se klaněli, Američané si vyměňovali kovbojské klobouky a podobně…. Po pozdravech byly na řadě politické debaty. Každý z týmu dostal jedno ožehavé téma a hájil názor strany, kterou jeho tým představoval. Dozvěděli jsme se například, že Zelení tvrdí, že globální oteplování neexistuje, nebo že KDU-ČSL navrhuje plynování všech homosexuálů. Debata byla opravdu rozmanitá a myslím, že nikdo se nevydržel nesmát.
Po takhle skvělém výkonu všech zúčastněných nemohlo následovat nic jiného než chutná večeře, ovšem pro zpestření ve stylu „homeless“ v obnošených hadrech a hlavně venku na mrazu. Hlavní roli zde opět zastávala již zmíněná babička, která přišla převlečená za jeptišku a rozdávala nám výtečný guláš s chlebem. Do toho jsme mohli poslouchat soundtrack z filmu „Sestra v akci“, který byl více než na místě.
A dostáváme se k nejzajímavější části naší víkendovky. Večerní bojová hra, na které závisel osud celého světa. Dvanáct lidí, čtyři týmy, čtyři mapy a jeden klíč. To byla naděje nás všech. Každý tým dostal jednu mapu, na které měl zakresleno šest bodů. Úkolem týmů bylo projít všechny tyto body a hledat u nich dopravní značku, pokud ji našly, tak byl bod správný. Ze správných bodů a pomocí klíče se nakonec určila poloha portálu. První tým, který se setkal s problémy, byla voda. Neušli moc daleko a vybila se jim baterka. Museli čekat na Tokana, než jim dovezl jinou. Další problémový tým byl oheň, ten se kus cesty vydal sice po správné barvě, ale na špatnou stranu. Než zjistili svůj omyl, tak ztratili spoustu času, nakonec jim po projití čtyř bodů také došlo světlo a museli se vrátit na chatu. Zde se sešly všechny čtyři týmy, aby se dohodly na dalším postupu. Body byly z většiny projité a zbývalo už jen určit polohu portálu. Nakonec jsme přišli na to, že musíme všechny body překreslit do jedné mapy, označit ty správné, přiložit na ně klíč a ten nám ukázal na místo, kde se nacházel portál. Vydali jsme se k němu, čekali na nás strážci portálu v rolích Tokana, Vaška a Lubora alias profesora Nosova. Zavázali jsme si oči a strážci nás vedli skrze portál, kde se protínají všechny časy. Procházeli jsme kolem hyder a celkově jsme se při pochodu nenudili. Jednalo se hlavně o velkou důvěru, protože jsme šli všichni poslepu za ruce, do kopce i z kopce, rovně i klikatě. Cesta byla dost dlouhá a nakonec nás zavedla až zpátky na chatu, to jsme ovšem nevěděli. Strážci nás po jednom zavedli dovnitř, umyli nám nohy a posadili do pokoje. Potom probíhal test smyslů, kdy nás nakrmili kompotem a navzájem jsme si následně masírovali nohy u poslechu uklidňující hudby. Byl to prostě celkově jeden velký relaxační zážitek. Tím jsme bojovku zakončili a vydali se spát. Však taky bylo na čase, odbíjela asi druhá hodina ranní.
Vzhledem k tomu, že snad všichni pohrozili organizátorům krutým mučením a mnoha druhy pomalé a bolestivé smrti, tak nedělní rozcvička odpadla. Možná byl na vině strach nebo se dnes ani organizátorům nechtělo vylízat do té zimy. To se už asi nedozvíme… Každopádně se každý po svém nějak probudil a vyrazili jsme na snídani. Po ní dostali účastníci neobvyklý úkol. Měli si napsat sami sobě dopis, který dostanou za osm měsíců. Myslím, že to byla zajímavá příležitost, jak si srovnat myšlenky a zamyslet se nad sebou. Sám jsem zvědavý, co řeknu, až za osm měsíců budu svůj dopis číst.
Tak jako po každé zábavě následuje práce, tak ani nás neminulo po vydatném obědě uklízení chaty a vracení všeho do původního stavu. Bylo nás hodně a šlo nám to od ruky, pak jsme udělali skupinové foto a šup domů. Tentokrát prostě jednoduše autobusem do Nového Města a odsud vlakem do Brna. V Brně probíhala menší neoficiální „afterparty“ ve vinárně, ale to už je úplně jiná kapitola…
Na závěr mi už jen zbývá říct, že si Tokan s Vaškem rozhodně zaslouží náš velký a upřímný dík. Jejich nápaditost a fantazie snad ani nezná hranice. Osobně si nedokážu moc představit, že bych vymýšlel takto plnohodnotný a kvalitní program. Samozřejmě nemůžu zapomenout na profesora Nosova v podání Lubora, který se svými hereckými výkony může aspirovat na oskara a bez jehož asistence by to organizátoři měli rozhodně mnohem těžší. Dá se říct, že nás nenechali ani chvíli vydechnout a každý moment využili, aby bylo co dělat. Myslím, že s klidným svědomím můžu říct, že nikomu v průběhu víkendu nepřišlo slovo nuda na mysl. Vlastně jsme ani nevěděli, co to je a jak to vypadá…. Hry byly velmi kontaktní a díky nim jsme se všichni skvěle seznámili a poznali nové skvělé lidi. I všichni účastníci si určitě zaslouží obdiv a dík, že se zúčastnili. Všichni ukázali, že mají smysl pro zábavu a výletnického ducha. Většinově se nad programem nikdo neušklíbal a všichni ho dokázali splnit bez zbytečných řečí. Speciální poděkování si zaslouží Tokanova babička, která i ve ztíženém prostředí dokázala dělat skvělá jídla a bez váhání se zapojila do našeho programu. Očividně je to žena, jak má být. Jen jsem si říkal, co asi v životě udělala tak hrozného, že byla potrestána takto příšerným vnukem :-))
Víkend byl prostě a jednoduše hrozně fajn a já osobně jsem z něj přijel plný nadšení a dojmů a než dnes utahaný ulehnu do postele, tak budu mít určitě o čem přemýšlet a na co vzpomínat. Proto všechny zvu, pojďte příště s námi a ještě jednou děkuji za snahu, píli a čas organizátorů.
Olda
