Deník o pěti živlech a záchraně světa

Milí čtenáři, budu vám zde popisovat, jak vypadal můj první živelný víkend. Sešly se čtyři skupiny, které symbolizovaly určité živly. Oheň, vodu, vítr a zemi. Ptáte se asi proč „Deník o pěti živlech“ a ne o čtyřech živlech? Dalo by se i snadno říci, že Tomáš by se dal popsat jako živel sám o sobě, ale tím to není. Méně známý, je pátý živel ducha. Ten jsme reprezentovali všichni společně. Tak tedy k tomu jak to vlastně všechno začalo a trochu jak probíhalo.

Je krátce po poledni, kdy už pomaličku probíhaly poslední přípravy na cestu plnou překvapení a živelného rozruchu. Netušil jsem, co mě čeká, ani jsem si nebyl jistý, co všechno budu potřebovat. Nabýval jsem jen jistoty, že osud nás někam zavede a že to snad dopadne dobře. Taška už byla připravená a už zbývalo jen jít. Vyrazil jsem. S rozpaky jsem zamkl dveře od pokoje a ještě přemýšlel, zda je to dobrý nápad. Přeci jen víkend někde daleko a s někým, koho ani neznám. Poslední západ zapadl a má cesta byla zpečetěna. Dá se říct, už nebylo cesty zpět. Vyrazil jsem tedy k místu určení. Tak jak mi bylo určeno v mapě. Však můj drahý, ale i můj drahý průvodce Brnem mě zavedl trochu jinam a díky štěstí, jsem tam potkal i svého živelného kolegu. Měl jsem už tedy větší naději na to, že opravdu dorazím na místo určení. Ach, byl jsem za to nesmírně rád. Cesty Brnem jsou pro kluka z daleka celkem složité. Minuty ubíhaly a já měl možnost poznat svého živelného kolegu. Milý mladý kluk, co se neostýchal mluvit. Příjemné to bylo, vědět, že předsudky žádné nejsou, že jsme oba na tom tak nějak stejně. I stejně neinformovaní a o tom, co se vlastně bude dít.

Už hodnou chviličku jsme stáli na místě určení, když již konečně dorazil vedoucí našeho živlového klanu. Stali jsme se zástupci živlu Země. Jako insignii jsme měli dvě maličké myšičky v skleněném akváriu. Společně s myškami jsme dostali i obálky s instrukcemi. V první obálce byla mapa, průvodní dopis a lístky na dopravu. Z průvodního dopisu jsme zjistili, že máme vytvořit kružnici opsanou po daných bodech. Jelikož bylo složité cokoliv s tím udělat, začali jsme hledat kružítko. Pak následovala pomoc pravítka a stejně jsme z toho nebyli moc moudří. Začala tedy dedukce. Výsledkem byl sraz v restauraci „Ačko“. Když jsme tam dorazili, byli jsme mile překvapení, že na nás čekali další instrukce v podobě obálky a milé svlažení úst v podobě Kofoly. Po příjemném osvěžení nás čekal nový úkol. Dostali jsme indicií, že na nás čeká bezdomovec u kašny. Vyrazili jsme tedy na místo určení. Opravdu tam ležel bezdomovec. Velmi slušně jsme jej požádali, zda by nám nepředal další část poselství. Po krátkém zdráhání se přeci jen umoudřil a vydal nám poselství, která nás zavedlo na vlakové nádraží. Vlakem jsme se přesunuli do Nového města na Moravě, kde jsme se pokoušeli za list papíru vyžebrat něco jiného, něco cennějšího. Samozřejmě oběma týmům se povedlo skvěle vyměnit list papíru. Jen vyhodnocení vítěze bylo poněkud více subjektivní k růžové barvě, ale je fakt, že to byla barva, podle které by se dala vyjádřit celá tato akce. Po výměnách nás čekal přesun autobusem do Sněžného. Po příjezdu a pár nepříjemných slovech jsme vyrazili na cestu na chatu. Cesta nebyla zrovna první třídy a rozhodně nebyla příliš dobrá na schůdnost v noci. Však hlad a touha už dorazit do místa určení byla poněkud silnější než samotný problém s cestou. Insignie, co jsme měli, jako reprezentaci našich živlů poněkud neměly lehký život. Co by se jim asi tak dalo závidět.

Konečně jsme dorazili po dlouhé době na chatu, kde na nás čekala večeře a řada seznamovacích her. Nálada panovala velice dobrá. Během seznamovací hry ala toaletní papír, se k nám připojili ještě další dva zachránci. Když už byla společnost značně unavená, pomaličku jsme se začali ubírat do horního patra, kde jsme měli pokoj. Po zasloužené sprše, už zbývalo jediné – spokojeně usnout.

Ranní probuzení bylo pěkné. Rozezněla se pěkná hudba po pokoji a pomaličku se začalo vstávat. Následně po příjemném vstávání nás „Tokan Jack“ protáhl mokrou loukou a na mokré louce po nás chtěl, abychom začali cvičit. Ach, rozcvička byla dobrá, jen když by nebylo tak mokro. Tím to všechno začalo. Po rozcvičce jsme měli snídani. Jídlo bylo moc dobré. Chvála kuchařům, co jídlo připravovali do příjezdu „babičky“. Ó ano, naše mistrná kuchařka, co zpříjemňovala náš pobyt dobrým jídlem. Chvála její šikovnosti. Než jí však Tomáš přivezl, tak jsme měli na programu živelnou módní přehlídku. Bojovníci jednotlivých živlů dostali za úkol udělat ze sebe unikátní model v symbolice svého živlu. Měli být dva modelové a jeden komentátor. Mohlo se používat cokoliv. Stačilo, když to trochu symbolizovalo daný živel. Po hodině měli všichni své modely připravené a komentátoři měli lehce v podvědomí vytvořený nástin svého projevu k těmto modelům. Přehlídka začala a probíhala s velikým úspěchem i slušným aplausem u každého živelného modelu. Při závěrečném vyhodnocení se ukázalo, že všechny modely byly bezkonkurenčně dokonalé a že i Guči by se od nás mohl nechat inspirovatJ. No prostě a jednoznačně, kvalita. Po módní přehlídce přišla na řadu drsná bitka v lese se šiškami. Byly tři týmy a každý dostal dvacet pět gumiček. K tomu dva obránci a tři útočníci a divná pravidla. Tak nějak hra hlavně o tom, že člověk často umíral, a pak už si hledal co nejméně vlhkou cestu k naší drahé Amnestii. Moc gumiček ukradeno nebylo. Hra skončila tím, že byl čas jít na oběd. Oběd byl opět vynikající a velice výživný. No jednoznačně, není nad pořádný kus masa po takovém pobíhání po lese a s dobrým bramborovým salátem, no jednoznačně, co víc si přát. Po obědě byla příjemná pauza do čtyř hodin. Po příjemné odpolední pauze jsme se všichni přesunuli do jídelny, kde jsme si opět zahráli pár šílených her. No kupříkladu, jak se zdraví jednotlivé národnosti. Po ukončení jsme měli na programu večeři ve stylu filmu Sestra v akci. Byli jsme všichni za bezdomovce a Tomášova babička byla za jeptišku, co nám dávala do našich misek guláš s chlebem. Opět chvála kuchařskému umění babičky.

Po večeři byla opět krátká pauza a přišla na řadu konečná záchrana světa. Venku se snesla tma a všechny živelné skupinky dostaly mapy s šesti body. Nic jiného nám nezbývalo, než dané body projít. Tak všechny skupinky vyrazily. Dostaly i klíč, kde byla souřadnice k tomu, jak se dostat k portálu. Klíč byl však jen jeden. Ten šlo použít až ve chvíli, kdy se všechny skupinky opět střetnou. Potvrzením bodu byla značka na daném bodě. Pokud tam nic nebylo, byl to bod slepý. Cesta byla dlouhá a nezbývalo nám nic jiného, než stále jít a cestu si zkracovat rozhovorem. Nakonec si všechny skupinky své body prošly a sešly se opět na chatě. Složily se mapy a díky klíči jsme zjistili, kde se nalézá portál. Po pár rozpacích a touze rozsekat Tomáše na mnoho kousků, jsme všichni vyrazili směrem k místu, kde se měl otevřít portál. Cesta byla dlouhá a nohy už celkem bolely. Přesto jsme stále šli. Když jsme dorazili na místo, tak se ozývaly hlasy od strážců portálu. Přikázali nám, abychom si zavázali oči. Udělali jsme tak. Tím si strážci chtěli ozkoušet, zda jsme schopní projít portálem jen podle jednoho z našich smyslů. Abychom však nešli jako solitéry, každý zvlášť. Tak jejich dalším pokynem bylo, že se jednotlivé živly chytnou za ruce a budou následovat strážce jen podle jejich hlasu. Po chvíli jeden ze strážců vykřikl, že se dva živly spojily. Z hlasu nevyznělo nadšení, ale vyřešili to tak, že nechali spojit všechny živly. Aby tím vytvořili mystického živelného hada. Jejich další zkouškou bylo, zda se dovedeme spolehnout jen na toho, kdo nás vede a oddat se jeho krokům. Šli jsme všichni v řadě za sebou, držící se za ruce a spoléhající se jen na svého kolegu. Jeden ze strážců nás prováděl skrze portál. Kolem strašlivých mnohohlavých hyder a jiných mystických příšer. Čas se zde rozdělil do mnoha proudů a prostor byl také nejasný. Všechno se zdálo být relativní. V portálu prostě nebylo nic jistého. Čas a prostor, se zde stával jen zářícím bělostným světlem, skrze které bychom bez strážců tohoto místa jen stěží prošli. Cesta vně portálu byla velice dlouhá. Po mnoha strasti plných zákoutí jsme dorazili k chrámu, kde se vynořovala zemská energie ze spojení všech živlů. Pro vstoupení do tohoto chrámu nás strážci museli očistit do našich pozemských nečistot. Smočili naše nohy v lázni zemské energie a tím se naše těla očistila od negativních energií. Nyní naše těla směla vstoupit do míst naprosté krásy a dokonalosti. Do míst, kde se rodí bohové. Strážci nás usadili na měkkou pohovku, kde jsme se mohli svléknout ze svých cestovních hávů. Linula se zde rajská hudba, jenž prostupovala našimi těly. Tak jako v chrámu antických Bohů nás strážci nakrmili chutnou ambrosií a tím otestovali náš další smysl, a tím byla chuť. Naše těla už se díky hudbě a tak příjemnému prostředí pomaličku stávala součástí energií, co proudila okolo nás. Strážci však vyvolili několik jedinců, co si měli sundat šátek z očí. Jejich úkolem je dokázat uvolnit bolavá chodila svého kolegy. Masáž nohou se pak prostřídala a všichni byli na vrcholu blaha. Tak jak to má ve správném chrámu vypadat. Nikomu se z chrámu nechtělo. Svět byl zachráněn a my byli spokojení, že se nám úkol povedl. Strážci viděli, že jsme hodni velkých věcí a že se hned tak něčeho nezalekneme. Strážci však nechtěli, abychom se vraceli zpět portálem a viděli portál v pravé podstatě. Nikdo si ničeho nevšiml. Najednou chrám zmizel a my leželi ve svých postelích na chatě. Pomalu jsme se všichni probouzeli ráno u příjemné hudby a nikdo si nebyl jist, zda jsme to všechno prožili. Zda to nebyl jen sen při našem odpoledním odpočinku, kdy jsme se tak dobře najedli a byli příjemně unavení po pěkném proběhnutí po lese. Ať to bylo jakkoliv, bylo to krásné. Jednoznačně zážitek, na který se nezapomíná.

Už nám ale zbýval poslední den a ani nebyl celý. Čekala na nás práce. Před tím však všichni dostali úkol hodný filosofa. Tím úkolem bylo napsat si dopis, který dorazí až za osm měsíců. Někdo psal, někdo kreslil, někdo třeba i veršoval. Všichni podle toho co cítili. Dopisy byly svěřeny Tomášovi s tím, že se ujme poselství toho, že dopisy uskladní a za osm měsíců rozešle. Pak už přišel opět lahodný oběd. Pro človíčka co se stravuje kolejní stravou, tak to byla jídla opravdu hodná hotelu. Chvála a pocta „babičce“. Během oběda co byl rozdělen do skupin, tak si ostatní balili své věci. Po celkovém vystěhování z chaty se většina ujala uklízecího náčiní a pustila se do úklidu. Za nedlouho byla chata uklizená a připravená k opuštění. Před chatou jsme si udělali skupinovou fotku a vydali se na cestu do Sněžného. Ve Sněžném jsme se svlažili hrdla Kofolou a pak jeli autobusem do Nového města na Moravě, odkud jsme jeli vlakem rovnou do Brna. Tím byl živelný víkend oficiálně ukončen.

Jako nováček, bych tímto chtěl poděkovat organizátorům za skvělý program, dobrou fantazii a příjemnou společnost. Také bych chtěl poděkovat „babičce“ za skvělá jídla a za pevné nervy, že to tam s námi vydržela. Také chci poděkovat všem účastníkům, za to, že to byla dobrá společnost.

Všem tímto děkuji

Vlasta