Punč přání, tak se jmenovala poslední akce brněnské divize skupiny GaTe roku 2011, která začala v sobotu 10. prosince a pokračovala druhého dne. Akce měla připomenout minulé víkendovky GaTe, přiblížit štědrý večer se vším všudy a hlavně navodit vánoční atmosféru.
Sraz se uskutečnil v poledne tradičně pod hodinami mezi tramvajovými ostrůvky před hlavním nádražím. Na sraz jsem se vydal s Otou, kterého popadla touha koupit vánoční cukroví, takže jsme dorazili s mírným zpožděním. Tokan měl zřejmě vypadat jako sob, neboť měl na hlavě červené rohy jako z reklamy. Přeškrtnul nás v seznamu pozvaných a přesunuli jsme se o pár metrů na klidnější místo. Odtud odjelo auto s našimi zavazadly, abychom se mohli pohodlně věnovat aktivitám.
Zde nás rozdělil do týmů, popsal první aktivitu a každému týmu předal mapu centra, na které byla rudě vyznačena stanoviště. Každé takové stanoviště obýval jeden organizátor s připraveným úkolem. Pokud tento úkol tým splnil, tak získal několik bodů. Aby tým splnil aktivitu, tak musel nasbírat alespoň 4 body. Každý tým mohl jít jiným pořadím stanovišť a plnit jiné úkoly. Krom mě se náš tým skládal z Lubora, Vigora a Tomáše.
Prvním stanovištěm byl nějaký obchod na Orlí ulici, kde čekal David. Na ulici jsme měli s pomocí nás samotných předvést nějakou vánoční koláž. Náš tým se rozhodl pro vánoční stromeček. Někdo přišel s nápadem, že bych měl představovat vrchol stromečku, protože jsem údajně ze všech nejvyšší. Vydrápal jsem se na parapet výlohy onoho obchodu a roztáhl ruce do stran. Postranní Vigor napojil svou levou ruku na moji pravou ruku a Lubor svou pravou na moji levou. Klečící Tomáš zřejmě tvořil kmen stromečku.
Druhým stanovištěm byl Kostel svatého Jakuba, kde čekal Michal. V kostele jsme měli spočítat všechny panny Marie. Protože jsme nevěděli jak taková Marie vypadá, tak jsme započítali každou starou paní v kostele. Po odevzdání řešení jsme se od Michala dočkali nečekané odpovědi „Ano, to je naprosto přesně.“ Odpověď byla zřejmě takticky volena podle toho, jak dlouho jsme si interiér kostela užívali.
Třetím stanovištěm bylo Náměstí Svobody, kde čekal Tokan. Na náměstí jsme měli zazpívat alespoň sloku a refrén jakékoli vánoční koledy. Náš tým se rozhodl pro koledu „Půjdem spolu do Betléma,“ jelikož má krátké sloky. Netřeba připomínat, že tou dobou byla na náměstí hlava na hlavě! Vlivem vánoční atmosféry každý z nás zapomněl na svůj ostych.
Pokud tuto aktivitu tým splnil, tak získal list s odpudivě alegorickým popisem cesty z náměstí na tajné místo. Podnikli jsme strastiplnou výpravu skrze Náměstí Svobody, Dominikánské náměstí, Magistrát města Brno a Brněnské podzemí, až jsme odhalili tajné místo, kterým byla Dobrá čajovna na Františkánské ulici. Kdybychom si přečetli poslední větu barvitě popisující vůni dálného východu, tak by nám bylo hned jasné, že řeč je o jedné ze zdejších čajoven.
V čajovně nás čekal Vašek. Čekání na ostatní týmy jsme si vynahradili douškami čaje, moštu a někdo i sladkým pohledem na číšníka. V čajovně jsme z papírů a psacích potřeb měli za úkol vlastnoručně vytvořit vánoční přání. Následovala diskusní chvilka, ve které se s námi téměř každý podělil se svou zajímavou historkou z minulých Vánoc. Nechyběly příhody s vypouštěním kaprů či ukrýváním dárků.
Vašek ze své hlavy sejmul vánoční čepici a každý si z ní měl vylosovat papírek se jménem jednoho účastníka tak, aby nevěděl, kým byl vylosován. Každý měl vylosovanému ve městě pořídit malý či velký dárek do 50 Kč. Po nákupu jsme se měli sejít na Moravském náměstí. Nechtěl jsem nakupovat sám, a tak jsem se přidal k Luborovi, Bazimu, Otovi a Michalovi. Pro začátek jsme se vydali do galerie Vaňkovka, kde po návštěvě prvního obchodu byli s nákupem ihned hotoví Lubor a Bazi. Ota, Michal a já jsme byli trochu nerozhodní, a proto jsme problém s dárky vyřešili v poslední chvíli na trzích.
S náručemi plných darů jsme se sešli u fontány umírněnosti na Moravském náměstí. Před sochou spravedlnosti zastavila tramvaj typu T3, na jejíž displeji svítil nápis „Zvláštní jízda.“ Na to, že byla zvláštní, nápis opravdu nepotřebovala. Jednak otevřela dveře v místě bez zastávky a jednak byla zevnitř vánočně vyzdobena. K našemu překvapení byla určena pouze pro nás! Nebýt Vaška v přestrojení, tak nevíme, že do ní máme nastoupit. Madla byla vyzdobena stejným způsobem jako vánoční stromeček, tedy třpytivými řetězy a barevnými žárovkami; okna byla polepena fotkami a formuláři z minulých víkendovek a prostorem se linula hudba. Tramvaj totiž byla symbolem minulosti a cesta tramvají představovala ohlédnutí za minulými víkendovkami GaTe. Mezi sousedními zastávkami proběhla za cesty velmi zkrácená verze některé minulé víkendovky. Na každé zastávce nastoupila postava známá z následující víkendovky a současně vystoupila postava známá z víkendovky předchozí. K vidění byly zejména postavy Boženka z prázdninovky „Nelympijské hry“ 2009, pan Black z jarní víkendovky „Black & White“ 2010, Vogon z prázdninovky „Stopařův průvodce po Galaxii“ 2010, tanečník Tokan z prázdninovky „Porta Coeli“ 2011 a smilník Marek z podzimní víkendovky „Dovolená v Karibiku“ 2011. Uvnitř bylo vynaloženo tolik zábavy, že nikoho nezajímala zamlžená okna a ani trasa, po které jedeme. Tramvajofilům, kteří byli též mezi námi, tato tramvaj doslova vyrazila dech. Nástupní stanicí byla nová část Moravského náměstí a konečnou stanicí byla zastávka Ečerova.
Prostory pro ubytování nám poskytlo Centrum volného času Bystrouška. Uvnitř jsme nalezli svá svěřená zavazadla. Tokan nás opět rozdělil do týmů. Stromečkový tým měl ozdobit stromeček, bramborový tým měl připravit štědrovečerní večeři, perníkový tým měl upéci perníčky, stolní tým měl nachystat stůl a atmosférický tým měl zajistit atmosféru. Někdo se v průběhu zasloužil o členství i ve více týmech.
Náš tým byl ten stromečkový a krom mě se skládal z Baziho a Vigora. Vypůjčili jsme si Markův přírodní stromeček, stojan, barevné žárovky, třpytivé řetězy a třpytivé koule. Byl to nelehký úkol, neboť stromeček byl křivý a jeho horní třetina byla značně prořídlá. Jaký Mareček, takový stromeček.
Bramborový tým se vrhnul na přípravu čočkové polévky, bramborového salátu, řízků, ryb a česnekových jednohubek. Perníkový tým válel těsto, vykrajoval, pekl a zdobil perníčky. Stolní tým skládal stůl, rozprostíral ubrus, umisťoval talíře, příbory a ubrousky.
Atmosférický tým vynikal svou nebývalou kreativitou. Vložením svícnů a větviček do polystyrenového toroidu vytvořil adventní věnec. Zasunutím hřebíčků (koření) do jablek vytvořil koule připomínající námořní miny, ve kterých reakce jablečné šťávy a hřebíčku uvolňovala smyslnou vůni. Dále učinil zázračný vědecký experiment, v rámci kterého naplněním vydloubaných pomerančů slunečnicovým olejem vytvořil funkční svíčky. Pospojováním koleček pomeranče a kůry skořice vytvořil ozdobnou šňůru nad stolem. Nakonec si dovolil i malou kulturní vložku.
Každý tým na chvíli přerušil veškerou činnost, aby mohl horlivě zabalit svoje dárky. Každý zabalil svůj dárek, popsal jménem a umístil pod stromeček.
Před večeří v rámci atmosférického týmu proběhla na pódiu vskutku vydařená parodie na koledu „Jak jsi krásné neviňátko“ v podání nerozlučného tria Sámer – Lukáš – Mirek s Otou v hlavní roli! Příprava štědrovečerní večeře byla natolik náročná, že se podávala až ve 22 hodin. Mnozí toho ze stolu moc nesnědli, protože redukovali suroviny již v průběhu přípravy. V důsledku toho zbylo hodně bramborového salátu, jednohubek a cukroví.
Zazvonil zvonec a najednou ke stromečku všichni utíkali, co jim nohy stačily. Obřad rozbalování dárků byl dotažen až do úplné dokonalosti, a to nepříliš oblíbeným zvykem, ve kterém si ten, který rozbaloval, mohl vychutnat všechny zvídavé pohledy od těch, kteří nerozbalovali, jelikož Marek každému předal dárek tak, aby v jednu chvíli rozbaloval pouze jeden. Každý měl rozbalit svůj dárek, ukázat ho (dárek) všem a radovat se.
Následovala volná zábava, která byla z velké části tvořena z deskových her. My na pódiu hádali „Černé historky“ a jiní v tělocvičně hráli „Aktivity.“ V tomto okamžiku již skončil štědrý večer a začalo nedělní ráno. Ačkoli to byla akce dvoudenní, tak většina zdejších účastníků dala přednost postelím ve svých domovech, čímž pro ně tato akce skončila. Ve 4 ráno jsme uznali za vhodné už jít spát, avšak kvůli pokračující diskusi nastal totální klid až v 5 hodin.
Tentokrát nás ráno nevzbudil Tokanův jablečný alarm, nýbrž hlasy dětí z chodby a hudební místnosti. Ráno bylo ve znamení úklidu a uvedení centra volného času do původního stavu. Při snídani jsme se dočkali velmi plodných hypotéz o tom, jak bramborový salát dohání čočkovou polévku v kanalizaci.
A pokud bramborový salát neumřel, tak tam žije dodnes!
Martin B.
