Něco málo pro začátek…
Asi každého, kdo se poprvé zajímá o akci pro kluky na kluky napadnou otázky ohledně cudnosti, známostí apod. V mém případě tomu nebylo jinak, nicméně jsem dostal možnost se setkat s pár účastníky a jedním orgem (přezdívka pro organizátora), kteří mi vysvětlili jak celý průběh vypadá.
Účastníci jsou často kluci, kteří se už aspoň jednou zúčastnili, protože ví že jen jednou to prostě nestačí, ale každým rokem je i několik nováčků (letos dokonce polovina), které všichni vřele vítají. Takže nebojte že byste zůstali stranou. Navíc často jsou kvůli aktivitám a poznávání účastníci náhodně rozdělováni do týmů. Na táboře nenajdete ani alkohol ani nějaké nemravnosti. Jednak to je nevhodné, když jde o přátelské prostředí, které má i pomoct klukům, kteří nejsou „vyoutovaní“ a navíc na to ani není čas.
Orgové zajišťují nabitý program plný aktivit všeho druhu a většinou propojený s hlavním příběhem. Na letošní prázdninovce to byl třeba příběh o ztroskotání v zemi živlů, ve které jsme museli usmířit 4 její vládce a dostat se s jejich pomocí domů.
Pojďme se už podívat na příběh jednotlivých dní.
Obelisk může dle proroctví obnovit družina cizáků, kteří spadnou z nebes. Nikdo neví, co jsou zač.
Jsou jedinou nadějí světa Mundus Elementorum. 😃
Sobota - den první
Všichni se sjíždíme ve stanici Horní Lideč kde přichází první velké seznamování. Těžší tašky se daly do přívěsu spolu se spacáky a odvezly se na chatu, abychom měli usnadněnou cestu při jejím hledání. Nechali jsme si akorát batoh s pitím, svačinou a případnými věcmi do přírody. Každá skupinka dostala nějaké informace a nápovědy k hledání cesty. Naše první stanoviště bylo v nedaleké autobusové zastávce, u které jsme dostali možnost řešit první šifru. Jednalo se o políčka s čísly, která jsme měli nahradit písmeny, nicméně ta jsme měli poznat z obrázků, kdy některé nám daly docela zabrat, abychom se shodli na tom, co vlastně představují.
Vyluštěním jsme dostali směr jistého odpočívadla, v jehož místech se měl skrývat tajný vzkaz. Nebudu vás zatěžovat dalšími detaily, to bychom tu byli ještě dlouho. Všichni jsme se na konec po cestě nádhernou krajinou sešli na jednom místě. Odtud místo původních 4 odešli už jen 2 větší skupiny a pokračovalo se v hledání chaty. Na tu jsme dorazili až za tmy, kde na nás čekalo ještě překvapení.
Ještě na nádraží každý dostal svoji letenku, kterou si musel uschovat. Nyní přišla její chvíle a ukáže se, kdo nakonec poletí. Museli jsme je předložit před nástupem do letadla a nechat se odbavit klasickou letištní kontrolou. Všichni jsme byli usazeni a letadlo společnosti „Mamlas“ (ve skutečnosti Melas, ale rychle jsme je přejmenovali XD) vzlétlo. Během letu plného vtipných momentů jsme dostali a stihli sníst večeři. Bohužel letadlem otřásly turbulence a došlo ke ztroskotání. Popadli jsme tašky a rychle jsme se přesunuli do úkrytu (na chatu).
Neděle
Je 7:45 a z chodby se do všech pokojů rozeznívá hudba schopná vytáhnout z postele i ty největší lenochy. Máme zhruba 15 min na to vylézt z postelí, vyčistit si zuby a přijít na rozcvičku. Nebojte rozcvička je, stejně jako všechny aktivity, dobrovolná, ale doporučuju ji zkusit. Každý den je v jiném duchu, neboť ji i dělá jiný org.
Po přípravě do nového dne jdeme do jídelny, kde si každý ze stolu vezme, na co má chuť: pečivo, pomazánka, vajíčka, kaše, šunka, sýr… Snídaně za námi a teď už opravdu jdeme na první takový zahřívací den. Přichází další kolo seznamovacích her, kde se snažíme si zapamatovat jména ostatních. Následně přichází rozdělení do dvou větších skupin po chatce a v nich pak ještě na 2 soupeřící týmy v čarodějnickém kvízu. Ten nám zabere čas tak akorát do oběda. Během oběda se dozvídáme o aktivitě fungující po čas celého Gejtu, ve které musíme každému účastníkovi poslat aspoň jednoho „holuba“ (vzkaz vhozený do obálky se jménem a fotkou). Po obědě nesmí chybět odpolední klid, ale čeká nás krátce na to necelá hodinka mimo chatu, aby si na nás mohli orgové něco připravit.
Dveře se otvírají a my jako spořádaný dav vtrháváme dovnitř. Nikdo neví, kde jsme se to vlastně octli, co nás čeká v neznámé pevnosti. Strachu však nedáme znát, my jdeme neohroženě dál. Krok za krokem až do první místnosti. Tady už víme, že se nám tu nedostane milosti. Jen co nám oči padnou na tu hromadu přepážek, kancelářského vybavení, formulářů a hrstku staromódně oděných dam s pohledem připraveným nás na místě zkamenět… přichází nejistota a strach… jsme v knihovně, pomyslném úřadu.“ Prodíráme se od přepážky k přepážce, sbíráme povolení za ověřením a hromadu potvrzení napříč strašlivou byrokracií. Prvním krokem je získání legitimace, následně přístup do různých oddělení, kde v desítkách pergamenů nápovědu máme najít. Místní „Kvašeny“ (dámy z knihovny) nám ale nehodlají dát nic zadarmo.
Nebudu vás dále napínat, aktivita to byla dlouhá, náročná, ale i nesmírně zábavná. Kdo zná starého Asterixe a Obelixe, když hledali formulář A38, bude vědět. Na konci jsme získali informace o zemi kde jsme a její historii. Teď už byl čas akorát na večeři. Poslední aktivita dne byla pozdě večer až padla tma. Se zavázanýma očima nás dovedli do speciální kaple obehnané papírovými stěnami, které jsme museli podle rituálu, provázeném tajuplnou hudbou, zpestřit naším osobním vnímáním živlů. Malovali jsme vlastníma rukama a barvou. Tajuplný zážitek zakončil den.
Pondělí
S příběhem rána jsme už seznámeni, podíváme se rovnou na první aktivitu – získání krystalu větru (z příběhu v knihovně jsme zjistili, že musíme získat krystal od každého elementu a s jejich pomocí opravit obelisk živlů). Jsme rozděleni do 4 týmů a každý člen si hází kostkou. Podle toho, jaké číslo padne na takové stanoviště běží. Tam musí splnit úkol a vrátit se s lístečkem, díky kterému může svůj tým posunout na hracím poli. Cílem je dojít do středu tornáda (styl hrací plochy).
Před obědem ještě stíháme aktivitu první pomoci, kdy pár z nás představuje různé typy lidí v klubu, kteří musí ostatním zkomplikovat jejich záchranou misi. Dopoledne jsme získali krystal větru a další na naší cestě za dobrodružstvím je krystal země. Paní Kořena nám přikázala jít po stopách nápověd, ale aby nám to neudělala tak lehké, tak nám spojila ruce svými kořeny a my šli ve trojicích či čtveřicích. Samozřejmě nastala vtipná situace, když si prostřední člen potřeboval odskočit na malou, ale zvládli jsme to, stejně jako celou cestu, s humorem.
Když jsme se však vrátili zpět k paní Kořeně, našli jsme pouze vzkaz, kde stálo, že byla unesena i se svým krystalem, ale že se pokusí s námi spojit. Šli jsme tedy na večeři a pak se ponořili do trochu hlubší tématiky ve hře o smrti s názvem ,,Řekni mi.“ Odbyla hodina duchů a my dostali zvláštní instrukce, kdy jsme se nachystali u vchodu a museli si zavázat oči šátkem. Po skupinkách nás vyvedli ven a pak po jednotlivcích odvedli. Ruce nám položili na natáhnutý provázek a řekli ať jdeme podle něj. Ten nás vedl napříč lesem, kde nás strašila podivná stvoření a zvuky. Na konci jsme si sundali šátky a zapálili si svíčku s jejíž pomocí jsme došli zpět k chatce, kde byla u obelisku připoutaná Kořena. Samozřejmě že první myšlenky padly na její upálení, ale nakonec jsme ji za pomocí rituálu osvobodili a za naši statečnost dostali její krystal. S touto noční záchranou skončil i náš den.
Úterý
V naší pouti za cestou domů nesmíme otálet, a tak se hned po snídani vydáváme za Vodněnou pro její krystal vody. Ta si však žádá na oplátku naše hlasy, dokud nevyluštíme umístění jejího krystalu. Na jedné straně lesa byly samotné symboly představující šifru a na druhém písmena co dané symboly představují (klíč). Úkol to byl nelehký, když jsme nesměli mluvit, ale zvládli jsme se s ním poprat. Pak se šlo na samotné hledání krystalu, které skončilo úspěšně. Jako menší oslava vítězství a památka na náš kolektiv přišla společná výroba triček. Každý jsme si z domu měli přinést černé tričko a s pomocí sava jsme je nazdobili.
Večer přišla chvíle pro naše spacáky a karimatky. Sbalili jsme se a vyrazili do kopců, až jsme došli na krásný vrcholek s posedem a ohništěm. Začali jsme hned s přípravou ohně a šli nasbírat dřevo i do zásoby na celou noc. Krátce po zapálení jsme přivolali pána posledního živlu ohně Plamínka. Ten nám však řekl, že jeho krystal je nyní bezcenný a musí se nabít. Pro jeho nabití musíme vydržet až do samotného rána a pak Plamínka znovu přivolat. Dali jsme se tedy do opékání večeře a uložili se ke spaní.
Středa
Ráno krátce po úsvitu jsme se protáhli a od Plamínka konečně získali i poslední krystal se kterým jsme se vrátili zpátky na chatku. Po odpočinku, kdy většina z nás dospávala z předchozí noci, jsme se dali zpátky do práce, ještě jsme neměli vyhráno. Krystaly jsou sice naše, ale živly pořád nejsou sjednocené pro obnovu obelisku. Jenže vládci jsou už dlouho rozhádaní, nebude to jednoduché. Museli jsme se infiltrovat do jejich království a zjistit informace proč tomu tak je. V tom nám měl pomoct LARP (Live Action Role Play – pro mě osobně nový pojem, který mě Gejt naučil). Kdy každý z nás dostal svou roli, svou osobnost v městečku, které trápila nedávná tragická smrt starosty. Kdo to však byl? Co ho motivovalo? Kdo bude příštím starostou?… To jsou jedny z mála otázek, na které musíme najít odpovědi.
Úkol to byl nelehký, místní drbny šířily klepy, impulzivní jedinci na sebe ukazovali a vrazi zapírali svůj zločin. Chvíle byly chaotické a do toho si naši živelní vládci ještě řekli o postavení trůnu, kdy ten jejich měl být lepší než ostatních. Museli jsme tedy zapojit fantazii i vynalézavost k jejich výstavbě. Než jsme se nadáli byl konec, vrazi zůstali neodhaleni, místo jednoho starosty došlo ke zvolení rady a vládci živlů spokojeně seděli na svých trůnech. Všechno však bylo vedlejší vzhledem k informacím, které jsme se o nich dozvěděli. Např. že všechny tři živlům vládnoucí dámy stojí o Plamínkovu přízeň, a proto se nemůžou mezi sebou vystát. Bohužel pro ně nakonec vyplynulo, že ani jedna u něj nemá šanci, neboť u Plamínka platí, že nejen živel kterému vládne je teplý. To u vládkyň vyvolalo zklamání, ale po pár uroněných slzách se situace uklidnila a všechny byly schopné se usmířit.
Konečně byli všichni vládci ochotni nám společnými silami pomoct s opravou obelisku živlů a prokázat tak vděk za naši odvahu a dobrá srdce při snaze zachránit jejich říši. (I když jsme jen chtěli zpátky domů, kvůli té havárii XD). Na závěr dne jsme jako překvapení dostali plnohodnotnou Štědrovečerní večeři s výzdobou, po které následoval čas na dárky.
Čtvrtek
Příběh jsme sice úspěšně zakončili, ale ještě nám zbyl den nabitý programem. Prvně jsme si vyzkoušeli, jak se buduje území království. Celé dění bylo na způsob hry Osadníci z Catanu. Akorát jsme ji měli zpestřenou fyzickými i psychickými aktivitami. Navíc jsme byli rozděleni do týmů pro větší zábavu. Ať už šlo o shánění surovin, stavění budov nebo války týmů o území, šlo o náročnou aktivitu, která nám až do oběda dala zabrat. Odpoledne bylo proto volnější, ale většina z nás pilně pracovala na dokončení dabingu, který se měl dnes večer prezentovat. Navíc jsme dostali možnost večer účinkovat na soutěži ,,Tvoje tvář má známý hlas“ s vystoupení dle své volby sami či ve skupině.
Je tu večer a přišla Tvoje tvář… ve které se objevili jednotlivci i dvojice. Celým průběhem nás navíc prováděl Ondra (na botách tak vysokých, že by mohl vlasy ometat strop a my mohli jen obdivovat jeho stabilitu), který tomu všemu dodal „šmrnc“. Po skončení jsme se přesunuli ven a dívali se na promítání našich mistrovských dabingů.
Vrátili jsme se zpět do chatky a mezitím si orgové připravili poslední překvapení – krátkou procházku lesem, kde jsme jen s pomocí baterky šli po stopách celého Gejtu a aktivit, které jsme společně prožili. Bylo to krásné vzpomínání, ale ještě zbývalo si ten poslední večer užít. A jak jinak zakončit tábor než patřičnou párty, která v našem případě skončila nad ránem.
Pátek a den poslední
Vše hezké jednou končí a náš Gejt bohužel není výjimkou, zbývalo už jen loučení a odjezd zpátky domů. Zvládli jsme společně dlouhou cestu plnou dobrodružství a našli nová přátelství. Před odjezdem ještě každý dostal svou zalepenou obálku s holubi, které nám ostatní poslali, a měl si ji otevřít až doma kdy bude vzpomínat nad fotkama.
Doufám, že mé psaní nebylo pro vás příliš chaotické, ale myslím si, že i kdybychom se všichni snažili, nedokázali bychom vám asi přiblížit, jak skvělé zážitky jsme zde prožili. Musíte si je zažít na vlastní kůži. Osobně můžu tábor jen doporučit. A i když pořád váháte nebo máte nějaké dotazy ohledně akcí – je zde skvělý tým organizátorů i bývalí účastníci, kteří vám rádi poradí.
