Před akcí
Na GaTe jsem narazil poměrně náhodou – na Tinderu. Moc jsem mu nevěnoval pozornost. Pomyslel jsem si něco ve stylu: „Parta ‚buzerantů‘, no, myslím si, že nic takového nepotřebuju a ani nechci.“
Když jsme se pak ale matchnuli, tak mi to nedalo, a přeci jen jsem si prošel jejich stránky. Skrz na skrz. Bylo to ale až příliš sluníčkářské. Nebyla tam jediná chyba, všechno se tvářilo perfektně. A tak se s tím vynořily i nějaké pochybnosti. Především, jestli ta akce je fakt taková, jakou ji na stránkách představují. Byl tam značný strach z neznáma. Budu obklopen pouze cizími lidmi… Když tam člověk přijede, bude poměrně bezbranný – nebude mít pořádně možnost útěku.
Když se člověk podíval na další reporty z akcí, tak se tvářily sluníčkově. Bez chyby. To mne číst nebavilo. Prostě růžový brýle. Tehdy mi to připadalo jako nesmyslné vychvalování a propaganda. A všichni si asi dovedeme představit, jak to s takovým přílišným vychvalováním dopadá.
Spoiler alert: V tu dobu jsem ještě nevěděl, že přesně takovéto pozitivní zážitky a vzpomínky z naší akce budu mít taky 😃 😃!
Na jednu stranu jsem měl trochu strachy popsané výše, ale na tu druhou to na mě už tehdy mělo velice pozitivní vibe, působilo to propracovaně a fakt připraveně. Líbilo se mi, že akce začala ještě před tím, než začala. To zní zvláštně. Tak abych to vysvětlil: V pozvánkách na jarní víkendovku byly různé kódy a šifry, které jsme mohli řešit už před odjezdem na ni. Bylo to velice příjemné zpestření a slíbená odměna byla opravdu vtipná 
(I tak si myslím, že banánové byly nejlepší )
Velký Pátek – není velký jen tak pro nic za nic
Nastává den D. Jakožto pražská skupinka se potkáváme na hlaváku před BurgerKingem. Je chvilku po půl osmé dopoledne. Společně nasedáme do vlaku a hrajeme tetris s batohy. Naskládat plnou polní sedmi lidí na poličky v kupé není triviální záležitost. Během cesty probíhá letmé seznámení a do jisté míry i odpočinek. Nějak jako kdybychom tušili, že ho budeme potřebovat. 😃
Po příjezdu do Brna máme asi hodinku času, než se Brňáci vyspí. 😛 A tak během této doby zjišťujeme, že i v této (od Prahy velmi vzdálené) vesnici stále mají, minimálně v restauracích, pražské vysoké ceny. (Tak, a teď utíkám, než mne dostihne hněv Brňanů. 😃) Když se potkáme s Brněnskou partou, nasedáme společně na vlak a naše cesty vedou do třičtvrtě hodiny vzdálené Kralice nad Oslavou.
Zde na nás čekají již organizátoři, kteří nás velmi vřele vítají. Hrajeme nějaké seznamovací hry. „Já jsem jízlivý Jirka“. Proč jízlivý? Protože asi neexistuje žádné normální přídavné jméno na „J“. No nic. 😃
Po pár dalších seznamovacích hrách dostáváme bingo, ve kterém jsou některé odpovědi, které jsme vyplňovali v dotazníku ještě před akcí. Kdo ale tuto konkrétní odpověď napsal? To je naším úkolem zjistit… No nic. Následuje další hra: Najdi si svou chatu!
Během poměrně velké a dlouhé cesty na nás čeká dost rozhodnutí. Dojít si na záchod, nebo ignorovat své potřeby a být první skupinka v cíli? Během pochodu už začínáme s vyšetřováním únosu. Dostáváme se do města, kde prověřujeme všechny a všechno. Nikde nic. Žádná stopa. Nebo že by přeci jen? Vydáváme se po modrém značení kamsi do lesa. Zde se nám představují nejznámější detektivové, pomocí kterých přicházíme na novou stopu. Jdeme po červené trase na zříceninu Lamberk. Je to sice dál, ale o to horší cesta. 😃
Cestou potkáváme skupinky jdoucí proti nám. Zvláštní, očividně někde ztratili stopu. 😃 Asi hodinu poté, co padla tma dorážíme na chatu. Už chápu, k čemu nám jsou ty čelovky, které jsme si měli vzít s sebou. Po výborné večeři už máme volný program, hraní deskovek.
Sobota – máme stopu! Anebo ne?
Začínáme budíčkem a rozcvičkou. Nutno podotknout, že úplně všechny aktivity, které na akci probíhají, jsou zcela dobrovolné. Po snídani nás jakožto vyšetřovatele případu Plameňák sezvou na tiskovou konferenci:
…Víme, že se ztratil gay a že s tím policie nechce mít nic společného. Proto jste tady vy – vyšetřovatelský tým, jako jediná naděje na vyřešení únosu a záchranu toho nebohého chlapce…
Dozvídáme se vše potřebné. Jak to bude s jídlem, jaký prostor bude pro volný čas, co se od nás očekává atp. Tyto nezbytné informace jsou předány velmi poutavou formou a skvěle zapadají do příběhu.
Dobře, pojďme najít pachatele! Jako hned první krok je potřeba najít a zajistit nějaké stopy. Pomocí kriminalistického vybavení odebíráme plošné stěry, vzorky vody, trasologické stopy v podobě otisků bot, hledáme podezřelé předměty a zajištěné stopy posíláme na analýzu.
Je vtipné pozorovat, jak se občas loďka, kterou jsme používali k odběrům vody z druhé strany břehu řeky, stává neovladatelnou a jak je nad lidské síly ji donutit plavit se tam, kam bychom si přáli.
Chvíli na to, již s plnými žaludky, je dobré prodiskutovat i kontroverznější témata napříč vyšetřovacím týmem. Trest smrti ano, nebo ne? A co eutanázie? A existuje něco nad námi? Třeba Bůh? A jaké k tomu máme argumenty? Velice fajn a fyzicky nenáročná aktivita. A obrovsky cením, že se diskusi velice dobře dařilo vést na úrovni. Padaly tam především logické argumenty a celá diskuse byla vedena s respektem a úctou ke druhým, byť měli třeba zcela opačný názor.
Další hra? Je tomu tak! Bohužel, někdo se naboural do systému a ničí tak analytické šetření. Je potřeba opravit celý systém a ideálně zjistit administrátorské heslo pro správu celého systému. Máme to! 007?JeNo69.vEfA*-025,X Za takové heslo se nemusí ani instituce, jakou je kriminalistická laboratoř, stydět! Laboratoře už zase mohou fungovat. Super!
…Stále ale vůbec nevíme, co se stalo. Kousky nesouvisejících informací. Ale žádné provázání. Co se mohlo stát? Jak to mohlo proběhnout? Pojďme si vytvořit několik prvotních vyšetřovacích verzí. A co více, pojďme si je názorně ukázat. Taková jako kdyby rekonstrukce, jen bez pachatele…
Následuje večerní hra. Pojďme na ni! Máme od hlavní vyšetřovatelky slíbenou nějakou horkou stopu. Byla by škoda ji promeškat. Je potřeba být neviděn. Zdoláním několika překážek poslepu ale zjišťujeme, že tato stopa byla slepá. Ale i tak skvělý zážitek. Být ve tmě uprostřed ničeho se zavázanýma očima a věřit slepě lidem, které moc neznáme, to je věc, na kterou člověk zpětně velice rád zavzpomíná.
Neděle – odpočiň si, budeš to potřebovat
Jako budíček hrají opět veselé songy. Mají dobrý vibe. Po rozcvičce ve skvělé ranní rose (jo, bylo velice příjemný jít bos, nicméně, nebyla to rozhodně podmínka) a opět výborné snídani nás již čekala další aktivita.
Tentokrát sbírání bodů pomocí fyzických dovedností. Přejít se po laně, zvednout kámen do výšky, nést břemeno, běhání, podlézání překážek, plavit se loďkou, nebo přeplavat přilehlou říčku. To bylo super! Konkrétně to přeplavání řeky, to byl zlatý důl. Nejvíce bodů. A koncem března ta voda už zas tak studená rozhodně není. (pozn. organizátora: Řeka byla ledová! Měla asi 8°C…) Krásná, příjemně teplá a čistá voda. I tak jsem byl ale překvapený, kolik odvážlivců se našlo a s jakou vervou šli do otužování, jen aby urvali co nejvíce bodů pro svůj tým 😃.
Odpoledne se neslo v odpočinkovém duchu. Program byl volnější a takový na nabrání sil. Jednou z aktivit bylo: Co bys dělal, kdyby Ti zbývalo třicet minut do smrti? Zavolal bys někomu? Teď máš tu příležitost. Změnilo by se nějak Tvé chování?
Tato hloubavá aktivita na mne působila velmi zklidňujícím, až skoro meditačním potenciálem. Kdy naposledy někdo jen tak seděl a přemýšlel nad tím, jak žije? Skvělá příležitost si uvědomit pár věcí…
Po kolektivním dobrovolném sdílení informací a následném hromadném objetí (protože takováto myslící aktivita byla pro nejednoho účastníka náročná), následovalo běhací pexeso. Jen jsme nehledali stejné obrázky, ale souvislosti.
Již se schylovalo k poklidnému večeru a pomalu i konci akce. Očekávali jsme zítra nějakou kraťoučkou aktivitu, která to ukončí.
…Když tu během večeře se do místnosti připotácí hlavní vyšetřovatelka (kterou organizátor Ondra hrál skvěle) se zprávou, že obžalovaný, kterého jsme zatkli dříve ten den, se přiznal k únosu! Je teď na nás, abychom vězně osvobodili!…
To je věc, kterou v osm večer úplně nečekáš. 😃 No nic. Šup do plné polní, čelovku na hlavu a vzhůru po šifrách a pojďme navštívit podezřelé lokace z pachatelova telefonu. Šli jsme asi hodinu na první stanoviště. Možná hodinu a půl. A když jsme tam nemohli dlouho nic najít, museli jsme požádat centrálu o pomoc. Přišla zpráva: „Hledej a kopej“. No výborně, to jsem si vždycky s nulovým náčiním přál. 😃
Nicméně super! Zvládli jsme to a nalezli všechna potřebná stanoviště. Nakonec i uvězněného ztraceného mladíka. Případ plameňák zdárně ukončen. Výborně!
Na chatu jsme dorazili asi v půl jedné. Ale i takhle pokročilá hodina nás určitě nezbrzdila od hraní deskovek, na které jsme se dosti těšili a které jsme hráli každý večer.
Nakonec se zapojila drtivá většina všech přítomných a hráli jsme i obdobu „nikdy jsem“. To výrazně pomohlo důkladněji poznat ostatní účastníky. 😃
Tak jo, je půl páté ráno. Vzhůru do hajan.
Pondělí – trochu slz štěstí
Ten den už vedoucí, když viděli, v jakém stavu se nacházíme, vzdali snahu o jakoukoli rozcvičku. Zželelo se jim nás. 😃 Výborně, takže se už jen nasnídat, sbalit, udělat skupinové foto a bohužel se navrátit domů.
Ta poslední zmíněná aktivita byla ale výrazně těžší, než jsem si vůbec dokázal představit. Přestože to ještě pár dnů zpět pro mne byli úplně neznámí lidé, tak opravdu právě těchto pár dnů stačilo k tomu, aby mi přirostli k srdci. Ještě teď, když to píšu, se mi zase začíná stýskat. 😃 Byli jste skvělí. Obrovský dík patří všem organizátorům. Jmenovitě Vítkovi, Peťovi, Vaškovi a Ondrovi. Bez vás a vašeho úsilí by takováto akce nikdy nevznikla. Opravdu obrovský dík za to, co děláte. Velký dík taktéž patří našemu fotografovi Tomovi. Těším se, až uvidím na webu fotky a připomenu si tuto skvělou akci! A samozřejmě kuchyni, která se dokonale postarala o naše hladové krky. Jmenovitě Jindrovi a Kubovi. Velké díky za všechno kluci!
A samozřejmě obrovský dík patří i všem vám spoluúčastníkům. Obrovský dík za to, že jsem se mohl cítit jednak přijatý a zároveň komfortně. Na počátku jsem měl opravdu strach z toho, že nezapadnu. Nebo že budu muset být velice pro-aktivní, abych zapadnul. Což vzhledem k tomu, že nejsem úplně extrovert, by šlo ztěžka. Nebo že bude mít většina postavenou image právě na tom, že jsou teplí. Ale to se vůbec nedělo. Absolutně vůbec. Bylo krásné cítit se přijat. Cítit, že tam patřím. A také vidět, že gayové jsou úplně normální lidé, kteří mají své zájmy, záliby, koníčky, charakter, city, svoje problémy apod. Potkat tak skvělou partu lidí/přátel, to je přesně to, co výrazně předčilo má očekávání z této akce. Možná to zní jako samozřejmost, ale it has to be said (musí to být vysloveno).
Ještě jednou obrovské díky vám všem. Velice si vás vážím a už teď netrpělivě čekám na další akci!
Jirka
