Jak to poznám? Na tuhle otázku není žádná lehká ani těžká univerzální odpověď. Můžeme to poznat různě, například už zmiňovanými erotickými sny, nebo podle toho, kdo se nám líbí a do koho se zamilováváme. Právě tyhle dvě věci se považují za nejlepší vodítka. Období prvních lásek a zamilování se pojí s časem dospívání a to je taky doba, kdy si nejčastěji poprvé uvědomíme svoji homosexuální orientaci. U kluků je to údajně o trochu dřív, u děvčat o trochu později. Zamilujeme se do dobrého kamaráda nebo kamarádky, do učitele nebo učitelky, rozvíjíme různé představy a nejraději bychom s tímto člověkem trávili veškerý čas. Naše představy můžou být sexuální, ale velice často jsou spíš platonické a přátelské.
Bojím se, že jsem lesba. Chodím s klukem, ale ve škole mám nejlepší kamarádku Janu a někdy se mi zdá, že je mi s ní líp než s Tomášem. Mám takový zvláštní pocit v břichu, když se ke mně občas v hodině nakloní a něco mi šeptá, aby to učitelka neslyšela. Nedovedu si ale představit, že bych se s ní líbala nebo s ní měla sex. Výborně si rozumíme, jako bychom byly sestry. Baví mě s ní všechno, učení, nakupování, volejbal. Jsem lesba? (Zdena, 16 let)
Na úvodní otázku této kapitoly si nejlíp odpovíme sami, když k sobě budeme upřímní. To je ale někdy hodně těžké, protože obzvlášť v období puberty se nikdo nechce od kamarádů a kamarádek moc odlišovat. Chceme být oblíbení a chceme, aby nás ostatní brali. Můžeme být taky zmatení, smutní nebo rozzlobení z toho, že nesdílíme nadšení svých spolužaček a spolužáků ze společného prvního randění.
V prváku na střední jsem chodil se Zuzkou, byla to fajn holka. Na diskotéce na školním výletě jsme spolu tancovali a pak jsme se líbali a já jsem si říkal: Co na tom všichni vidí? Nebylo to nepříjemný, ale nebylo to bůhví co. Teď, když se jen podívám na kluka, co se mně líbí, tak to je úplně jiný. (Petr, 17 let)
Nevíme, co říct rodičům, kteří se nás pořád dokola ptají, jestli už někoho máme. Víme, že se od nás očekává něco, co se nám bude naplňovat jen těžko. Můžeme se snažit. Kvůli rodičům i kvůli sobě. Existují kluci a holky, muži a ženy, kteří se dokonce oženili a vdaly.
Chodila jsem šest let s klukem, kterého jsem si potom vzala. Byli jsme dobří kamarádi, v posteli nám to sice moc neklapalo, ale jinak to byl dobrý vztah. Myslela jsem si, že se to tou svatbou nějak třeba spraví, ale bylo to právě naopak. Hned po ní mi bylo jasné, že takhle do smrti žít nemůžu a začala jsem se na inzerát seznamovat se ženama. Manžel mi pak jednou otevřel poštu a všechno se provalilo. Teprve pak jsme o tom otevřeně mluvili. Myslím, že to docela chápe, bydlíme spolu ještě, ale už ne jako manželé. (Lenka, 27 let)
Někdo se s tou spoustou pocitů a zmatků, které k dospívání patří, vypořádává experimentováním s klukama i holkama. Nemusí to být samo o sobě špatné, ale určitě je lepší dělat to tak, abychom se vyvarovali pohlavně přenosných chorob. Když už se do nějaké rizikové situace dostaneme, neměli bychom váhat s včasným vyšetřením nebo testováním.
Ať už žijeme život jako jeden velký večírek a snažíme se tak obstát v roli oblíbených a uvolněných, nebo poslušně plníme představy našich rodičů, anebo je to něco mezi tím, je moc důležité umět naslouchat svým skutečným přáním a touhám, umět poznat, co nám dělá radost, ale taky rozumět vlastním strachům a obavám.
V ideálním případě máme vedle sebe dobré kamarádky a kamarády, se kterýma jde o věcech normálně promluvit, ale ne všichni takové štěstí mají. Někdo musí předstírat a maskovat, prostě se snažit splynout a nevyčnívat. Předstíráme nejen kvůli druhým ale i kvůli nám samotným. Pokud si gaye a lesby představujeme jako divné, směšné, opovrhované a promiskuitní bytosti, chceme sami sebe přesvědčit, že gayi nebo lesbami nejsme, protože příslušnost k takhle vykreslené skupině by pro nás byla odpudivá. Gayové a lesby ale nejsou jednotnou skupinou, která odpovídá těmto stereotypním představám. Najdeme je v různých společenských sférách, jsou to politici, komici, návštěvníci barů, transvestité, sportovci, zapřísáhlí abstinenti, matky, automechanici, kuřáci i nekuřáci, otcové, a spousta dalších. Přijímání vlastní sexuální orientace není cestou do zakouřených podzemních barů, ale cestou naslouchání vlastnímu já.
Lesba | Slovo označující holku na holky. Původně podle ostrova Lesbos, kde ve starém Řecku žila básnířka Sapfó, jejíž básně popisují milostné vztahy mezi ženami. U nás se nad tímto pojmem hodně diskutuje i uvnitř lesbické komunity. Některé ženy a holky ho nemají rády, protože jim zní příliš hrubě, tvrdě, hanlivě nebo dokonce vulgárně, a dávají přednost označení lesbička. Jiné naopak nesnesou slovo lesbička, protože je podle nich nevhodnou a zesměšňující zdrobnělinou, která by se hodila spíš pro malé zvíře nebo rostlinu. Pojem lesbička se často používá mimo komunitu, například v televizi nebo v novinách. Když si někdo není jistý, kterou z těch dvou variant vybrat, zkouší to někdy obejít souslovím lesbická žena. My jsme se v tomto textu rozhodli pro lesbu.
