Že coming out má mnoho různorodých tváří jste si už jistě mohli ověřit sami. V dalším z našich kamínků vám přinášíme dopis pro Marka, který mu adresovala jeho mamka poté, co se dozvěděla, že je gay.
Včera jsem se dověděla hořkou pravdu. Nevím, jestli je to ten správný název, protože pro něj to znamenalo úlevu. Na všech frontách. Už dost přetvářek, dost otázek, dost výmluvných odpovědí. Je tady pravda a je potřeba se s ní naučit žít.
Když se tohle dovíte o někom jiným, ve skrytu duše doufáte, že vás to nepotká. Ale co my můžeme vědět? Nikdy neříkej nikdy!
Když tvrdím druhým, že se nic neděje a nevím ani já co z mých dětí vyroste je to jen půlka upřímnosti. Teprve až vás pravda zasáhne na ostro, je čas zastavit. A tak teď stojím a měla bych asi o tom přemýšlet. Ale dá se o tom přemýšlet? Pravda je pravda a tady není nic k přemýšlení, je to spíš o přijmutí toho faktu. Jsem matka a já jej přijímám. Není z čeho vybírat. Já znám tento fakt teprve krátce. Mám mít pocit, jakože je něco jiné? Nevím! Snažím se sestavit myšlenku, ale je to jako v prázdnu chytat prázdno. Cítím kus radosti i úlevy. Radost, že důvěra porazila strach. Úleva, že nemoc není smrtelná, jen je potřeba naučit se s ní žít. Jestli mám cítit smutek? Možná! Nad čím, to však ani nevím! Smutek nikoli, možná pociťuji lítost. Nad čím? Nikdy třeba nepochová své dítě v náruči. I když je nutné nějaké mít? Třeba jejich sny o životě, vypadají jinak. A hlavně jsou to jejich sny, ne naše. Co musel asi zažívat on, když to takovou dlouhou dobu tajil a byl s tím vším sám? Muka a to jenom kvůli nám. To my si od něj slibovali něco, co on sám nám nemohl nikdy dát. To my jej tlačili někam, kam on se celé roky bránil. Cítím lítost! Ale nad sebou i jinými lidmi, nad naší sobeckostí.
Měla bych si teď dělat starosti s názory jiných lidí? Co je mi do nich? A pokud dají od něj ruce i pohled pryč? My dáme vše od nich. O to více se semkneme. Co bych potom byla za matku, kdybych syna vyměnila za lidi, kteří nás ani neznají, jen nás potkávají? A rodina? Vždy se najde v životě, co rodinu prověří. U nás teď možná nastal ten čas, kdy se budeme prověřovat. Naučila jsem se žít sama se sebou a nic ani nikdo mě nemůže změnit, abych musela brát ohledy na rodinu. Dýchám i bez nich. A dá Bůh a tak budu dýchat dále. A bůh nám dává, každý den. A každý den děkuji, že jej mám.
To je asi vše, co bych ti chtěla říct, ale papír nemá oči a proto je to tak lehčí.
Pa mamka
