Byl jsem malý chlapeček a chodil do školky, měl jsem nejlepší kamarády a skvělé kamarádky, byl jsem vyjimečný-jako všechny děti: roztomilý, chytrý, zadumaný, veselý i smutný, brýlatý kluk a hrál jsem si s panenkami na domácnost: všichni mne měli ve školce rádi a nikomu nevadilo, že nehraju fotbal (mě teď trochu mrzí, že to neumím)..
Vždycky jsem i ostatní kluky dokázal přesvědčit, že nejsou jenom auta a jenom kluci (je to věkem je to léty…) a všichni jsme si hráli na maminky s tatínkama. Mnohdy byl jednoho či druhého nedostatek. Pamatuju si, že jsme bez ostychu vyměňovali své gender role abychom se stali úplnou rodinou.. Bylo mi možná šest a byl jsem šťastné dítě, maminka pro mne chodila do školky a ptala se, jak jsem se měl, tatínek se se mnou mazílkoval a četl mi pohádky….
Když jsem začal chodit do školy, bylo všechno složitější a moji rodiče pečlivě zvažovali, co všechno můžu ještě dělat kromě učení se abecedy a sčítání jablek s hruškami: přihlásili mě do zpěvu, do klavíru, do baletu a taky do literárně-dramatického kroužku a naši mě pyšně vyzvedávali po mých klavírních lekcích, atd. a pak mne doma přesvědčovali, že mám cvičit a hrát, jinak mě to bude mrzet (vzdali to až po 11letech a nedávno mi přišlo poprvé velmi líto, že jsem necvičil víc)..
Byl jsem vynikající ve zpívání, vyhrával jsem školní soutěže svým ultrazvučným sopránkem a kamarádi se mi smáli: děti se smějí často a ani neví čemu- mně bylo jasné, že nejsem žádnej perverzní homosexuál (a neměl jsem ani páru o významu toho výrazu), zpěv a tanec jsou jen projevy lásky a odrazem krásy: není to příznak homosexuality, není důvod, proč se stydět, že mě nebaví hrát fotbal… Samozřejmě jsem ale nerozuměl, proč to všem kolem připadalo nepřístojné, abych měl rád krásu a často mi z toho bylo smutno: pamatuju si, že jsem se s tím svěřil tatínkovi v tom smyslu, že já rozhodně úchylák nejsem a nevím proč si to všichni myslí. nikdy nezapomenu, co mi dokázal v devíti letech říct(cituji): „víš, homosexuál není pán, co se převlíká za holky, není to ten, co se maluje. Je to kluk, kterému se líbí kluci a není na tom nic špatného“.. Způsobilo to to, že jsem se nikdy za svou orientaci nestyděl a byl jsem s ní smířený a vyrazil mi dech, věděl tehdy o alternativní sexuální orientaci víc než moje mamča o deset let později, když jsem po ní hodil kamínkem:-) Ta se bohužel nezmohla na víc než na otázku, zda jsem teda kluk, nebo holka?! Rozesmívá mne to doteď, nicméně po jistém období šoku, kdy se ovšem vůbec nezměnilo její chování, to překousla a hlavně má mě ráda (jen si nepřeje, abych adoptoval ty dva malé černoušky, jak to mám v plánu:o)) .. Je to asi rok, co moje maminka narušila moje soukromí a šťourala se v mém stolku. Našla CD s vypálenými fotkami. Nevím jestli jsou krásné, každopádně jsem byl na nich já a můj přítel v přítomnosti samospouště. Já a můj přítel s mým v puse i jinde, já a můj přitel zakrytí nezakrytí, já a můj přítel za zataženými žaluziemi, já a můj přítel v soukromí. Docela citlivá věc, když vám vaše matka prohlíží vaše soukromí a ničí intimitu dvou lidí (když mi řekla že to viděla, dost jsem se zlobil, ale myslím že se potrestala sama:)..
..Nikomu nic není do toho co spolu máme, kluci, nikdo nemůže rozumět tomu, jak moc se máme rádi a neporozumíme tomu ani my sami, pokud nebudou tatínci jako můj a programy ve stylu setkání náctiletých, které pořádá STUD. Tak to byl můj příběh.
..chci tímto poděkovat tatínkovi i všetečné mamince za krásné dětství a super život až doteď, berou mě stejně jako všichni lidé kolem a teď už je míň těch co neví. Takového jaký jsem a vůbec jim nevadí, že od září začnu studovat herectví a budu mít tedy s největší pravděpodobností „proklatě buzní“ profesi..
..svět se mění a my s ním..
