Toto jsou dohromady sestavené úryvky z mé knihy „Proč?“ Takže pokud by byly nějaké údaje nenavazující tak to prosím omluvte. Kdybych měl začít tím co všechno předcházelo mému „vnitřnímu a vnějšímu“ coming outu, byl by to dlouhý příběh kluka co hledal pevnou půdu pod nohama a smysl svého života.
Už je tomu řada let co jsem si začal uvědomovat podivné vnitřní rozechvění v přítomnosti kluků.
Avšak dávno před tím se u mě objevovaly sklony k homosexualitě. To jsem objevil až zpětným pohledem do své minulosti.
Vše začalo již v devíti letech kdy jsem v tátově šuplíku našel erotický časopis a začal si v něm listovat. Až později jsem pochopil, že vlastně můj pohled směřoval jen na muže.
V dětství jsem sice prožil několik lásek s dívkami mého věku, bylo jich více, ale byly to takové ty lásky jak už to u dětí bývá. Chození za ruku, pusinky na tváře smích dovádění, první byla asi když mi bylo 7 let a jak si to pamatuji byl jsem opravdu zamilovaný. Dětské lásky jsou však většinou proměněná věrná přátelství. Dodnes se znám s jednou dívkou která mezi ně patřila.
Jenže to všechno se postupem doby měnilo.
Mezi koncem základní školy a nástupem na učiliště byly prázdniny.
S babičkou s dědečkem a se svou o rok mladší sestrou jsme jeli na týden na Slovensko do Tater. Součástí výletu byla i plavba na řece na „pltích“ což jsou malé loďky podobné vorům. Řídil ji a přitom vtipně a roztomilou slovenštinou povídal mladý a moc hezký kluk. Tipuji věk třiadvacet let. Líbil se mi tak, že jsem poslouchal vše co říkal a nemohl jsem od něj odlepit oči. I večer jsem ho viděl před sebou, ale jak se rychle v mé mysli objevil tak rychle také zmizel.
Ale já si tak opravdu uvědomil, že můj zájem o kluky není jen nějaký výmysl, ale realita.
Jako mladík plný rozporů jsem šel na novou školu.
Jako mladík plný rozporů nesmělosti a dalších problémů jsem ihned po prázdninách nastoupil na novou školu, která je ve městě vzdáleného asi dvacet kilometrů od mého bydliště a to v Moravských Budějovicích.
Neměl jsem v hlavě ještě pořádek a trochu jsem se také nového prostředí bál, pamatuji si první den. Trochu se musím smát nad tím jaký jsem byl nesmělý. První den kdy jsem jel do školy byl pro mě dalším stupněm mého vzdělání, jednalo se sice jen o učební obor, ale oproti základní škole tu rozdíl byl, a navíc jsem nikoho ve třídě neznal.
Trochu rozklepaný s adrenalinem v krvi jsem se vlekl směrem ke škole od autobusového nádraží, nechtělo se mi a pořád jsem si říkal jestli tam vůbec chci, ale došel jsem tam. Uvnitř budovy hned u vchodu stála učitelka, která říkala všem kam mají jít, její otázka: „na jaký obor jdeš?“ mě dostala do problému. Z hlavy mi totiž úplně vypadlo na jaký obor jsem se vlastně přihlásil, takže po chvilce přemýšlení jsem jí to zdědil. Plná třída neznámých lidí ve mě vyvolávala jen špatné pocity. Posadil jsem se do první lavice. Třída se totiž vždy naplňuje lidmi vždy od zadu, prozíravě co nejdál od učitele. Seděl jsem vedle jednoho kluka, kterého teď velmi dobře znám.
O pár dní později jsem se svými spolužáky, měl praktické vyučování, a tehdy jsem si vlastně poprvé uvědomil, že můj zájem o kluky není jen povrchní a na přátelské úrovni, protože se mi v mé třídě moc líbili dva kluci, tehdy mě bylo šestnáct let.
Ve druhé ročníku to znamená v 17ti letech jsem poznal jednu dívku. V té době, a to si upřímně přiznám, jsem byl „idiot“. Všichni včetně mě jí neustále popichovali, nemysleli jsme to špatně, ale spíše s humorem. Správné to rozhodně nebylo. Nezasloužila si to. Chodil jsem každé ráno do učebny na internet a ona tam vždy seděla, to jsem jí však neříkal nic, takové řeči jsem vedl jen před kamarády, v tom věku běžné vytahování a machrování. Jednou mi kamarád řekl ať jí napíšu zprávu, dal mi její telefonní číslo a já jsem to s očekáváním srandy udělal a napsal jí. Potom jsem si zjistil její přezdívku na chatu a jakoby náhodou jsem jí napsal, za pár dní se dozvěděla, že jsem to já, a začali jsme si docela rozumět. Čím více jsem s ní byl tím lépe jsme se poznávali, smáli se všemu a bylo nám fajn. Asi proto, že jsme si nic netajili. Náš vztah byl čím dál přátelštější. Pokračovalo to i ve třetím ročníku. Později jsem zjistil, že bych byl rád víc než jen její přítel, ale nedal jsem jí to nijak vědět. Řekl jsem jí to až na konci roku, to však bylo pozdě, protože měla přítele. Řekla mi také, že kdybych jí dal vědět dřív, že by se dalo možná něco dělat, ale takhle už ne.
Je zvláštní, že mě to nemrzelo, a úplně jsem to chápal.
Možná to bylo také proto, že už jsem v té době věděl o své bisexualitě a zvědavost se změnila na zájem. V té době jsem to nevěděl, a nevěnoval jsem pozornost svým touhám. A proto až teď zjišťuji, že kluci se mi líbili již mnohem dříve.
Ve třetí ročníku se stal ale velký zvrat, před vánocemi jsem se dozvěděl o seznamce kterou lze napsat inzerát z mobilu. Tak jsem to udělal a úplně na to zapomněl, prostě jsem to udělal jen ze zvědavosti. Pár dní před vánocemi 2001 se mi ozval jeden kluk a já si s ním začal psát, a hned to byly docela dost erotické zprávy. Fantazii jsem měl velikou a touhy také velké .
A ve mě se toho hodně změnilo. Asi dva týdny potom, kdy mezi tím skončily vánoční prázdniny se mi ozval jeden kluk- Pavel, který byl o tři roky starší a za pár týdnů se z nás stali kamarádi. On se semnou chtěl pořád setkat, jenže na to jsem ještě, i když mi bylo sedmnáct nebyl připravený. Přes inzeráty nebyl problém poznat hodně kluků s několika se kamarádím dodneška, například Jarek s kterým, ale jen píšu. Většinu z nich jsem později i viděl.
Jeden ze zajímavých zážitků bylo setkání s mužem o dvacet let starším v Brně kde on bydlel. Já jsem si s ním dlouho psal a chtěl s ním i leccos zkusit. Psal hezké zprávy a vždycky mě vydráždil na maximum. Chtěli jsme se několikrát sejít, ale já to vždy odložil. Dokonce jsem to chtěl skončit a napsal mu zprávu jakoby od fiktivní postavy píšící z mého čísla. Něco ve smyslu. „Tady Otova holka, nepiš mu už on není na kluky a byl to jen vtip“. Nakonec jsem mu přiznal, že jsem to byl já a, že ho chci vidět. Skončilo však jen u setkání v baru, on chtěl mladého milence, což jsem mu já nemohl poskytnout mým příjezdem jsem chtěl jen ujasnit to, že náš vztah není možný a že hledám něco jiného. Nedělalo mi dobře vidět toho chlapa jak brečel, ale když jsem utíkal z nedaleké hospody v Brně na autobus, který mi za chvilku jel. Hrozně pršelo, byl obrovský slejvák a já si řekl: „jsem hajzl“. Musel jsem mu ale říct, že sex ani nic jiného s ním nechci, že to prostě nejde.
Vůbec to nepochopil a za dva dny mi napsal jeho syn, že se kvůli mně opil a předávkoval práškama. Vysvětlení jaký je mezi mnou a jeho otcem věkový rozdíl mu stačilo. Dostal se z toho, a zase mi začal psát. Naposled jsem mu vysvětlil jak se věci mají a pak už nikdy neodepsal a už ani neznám jeho číslo ani jméno.
Cítil jsem se špatně, že si zahrávám s city ostatních, ale jinak to prostě nešlo a musel jsem to vyřešit. Když jsme si jen psali tak bylo vše v pohodě, ale osobní setkání bylo něco jiného a já to prostě nedokázal. A nechtěl jsem se do ničeho nutit.
Několik dní před mými osmnáctými narozeninami se objevilo na čas spousta problémů. Kvůli neúmyslnému ublížení na zdraví jednoho mého tehdy ještě kamaráda. Zkrátka jsem udělal blbost kvůli které se jeden spolužák zranil a byl dlouho v nemocnici. Tím mě a mým rodičům vzniklo mnoho problémů. Dlouhé vyšetřování. Výslechy ve škole, na policejní služebně, u kurátora, doma a nakonec i u soudu. To všechno na mě doléhalo opravdu hodně tvrdě a já to pomalu, ale jistě už nedokázal snášet. Všechno dopadlo dobře a nakonec z toho kromě finanční náhrady nic nebylo. Myslím, že ani podmínku jsem nakonec neměl.
Ale trochu to ve mě něco změnilo a nyní si dávám větší pozor na hodně věcí.
Během toho všeho jsem měl narozeniny, a ani ne měsíc potom závěrečné učňovské zkoušky. Vše dopadlo dobře, i rozlučkový večírek na kterém jsem se hodně opil, ale to patří k takové oslavě.
Začaly prázdniny, a že se něco v mém životě změní by mě ani nenapadlo.
V srpnu se mi najednou ozval po dlouhé době Pavel, který mi mimochodem hodně pomohl během těch náhlých problémů, a chtěl se se mnou sejít, což se mi moc nelíbilo. Neznal jsem ho osobně a s tímhle jsem vůbec neměl zkušenosti. Ale nakonec jsem tedy řekl, že ano. Asi za tři dny Pavel přijel, a já byl docela dost nervózní. Byli jsme domluveni, že se sejdeme na vlakovém nádraží. Moji rodiče odjeli pryč, a já jsem vyrazil začalo pršet a najednou jsem si to rozmyslel a šel zpátky domů. Jenže doma mě napadlo, že můj čin není zrovna slušný. Nakonec po několika přehodnoceních situace, jsem k Pavlovi do auta nasedl a jeli jsem kousek za město a na odbočce zajel Pája s autem na polní cestu. Byl a dosud je to velmi pěkný kluk. Mohl by hrát i ve filmu a opravdu se mi velice líbil. Byl sice o dost vyšší než já, ale to mi příliš nevadilo. Pája je blond kluk s krásnýma očima a postavou kterou neumím popsat, prostě to je „pořádnej kus chlapa“.
Asi po dvou hodinách co jsme si povídali a ještě lépe se poznali, mi zničehonic položil ruku na stehno a trochu pohladil. Mě to samozřejmě strašně vzrušilo což on okamžitě zjistil a pokračoval. Jezdil mi rukou stále víc a víc nahoru, mě se okamžitě ztopořil penis jeho to ale nevyvedlo z míry a chytil mě za něj přes kalhoty a napodoboval pohyby jako při masturbaci. Zeptal se mě jestli by nebylo lepší zajet na méně viditelné a nápadné místo, protože to byl celkem rušná silnice a každou chvíli tam projelo nějaké auto, takže jsem souhlasil. Prvně jsme zajeli omylem do nějakého dětského tábora kde na nás trochu nechápavě koukali, ale nakonec jsme našli nedaleko místo v lese kam se dá autem dobře zajet. Řekl mi, že by si rád rovnou sedl do zadu. Okamžitě jsme se ocitli na zadním sedadle. Jeho pohledy mě strašně vzrušovaly, chytli jsme se za ruce a chvilku si povídali. Ale pak se rozhodl k činu, chopil se iniciativy a položil mi otázku: „líbal si se už někdy s klukem“, po mé odpovědi že ne, mě objal kolem krku a zcela přirozeně jsme se začali hodně vášnivě líbat, a hladil mě znovu po stehně.
Ten den jsem poprvé zkusil jaké to je milovat se s klukem a nikdy na to nezapomenu.
Od té doby jsem se s Pavlem docela často scházel a vždycky jsme si našli místo v lese nebo i u nás doma.
Začít se sexem až v osmnácti letech mi připadalo divné, ale pro mě bylo prioritní zjistit kdo doopravdy jsem a to nebylo vůbec snadné.
Prázdniny skončily a mě čekala škola, byla to stejná škola, jen se jednalo o nástavbové studium, většina mých spolužáků z učňáku se mnou přešlo i sem do téhož ročníku na nástavbové studium. Nebylo to takové jako první den na učňáku, protože tuhle školu a učitele jsem již znal. Tentokráte naše třída nebyla složená jen ze samých kluků, ale půl na půl holky a kluci.
Bylo září a ve škole čtu zprávu od Pavla. Přesný obsah si již nepamatuji, ale vím že mi navrhl abychom v sexu zkusili i něco nového. Řekl mi, že by rád zkusil sex ve třech. Tehdy se mi jeho návrh moc nelíbil, ale nakonec dostal moje svolení.
Druhý den mi Pavel napsal, že zase přijede, a velice ho potěšil návrh aby přišel ke mě domů. Sezení na gauči nás přestalo rychle bavit zvlášť když jsme se vzájemně hladili, pustil jsem porno na kazetě, jenže to nás bavilo asi dvacet sekund a pak se věnovali jen sobě a dlouho se spolu milovali. A jako vždycky skončili pořádně uspokojení.
Moji rodiče za dva dny přijeli, a já dělal jakoby nic. Samozřejmě, že nevěděli nic o tom co, kde a s kým dělám.
28.
Za několik dní mi Pavel řekl o svém kamarádovi, který je narozdíl ode mě a Pavla gay. Sešli jsme se zase na vlakovém nádraží, opět v jeho stříbrné Fabii. Ten den byl pro mě skoro až zlomový. Jeho kamarád se jmenoval Michal byl to devatenáctiletý mladík, ale trochu zkušenější než já a Pavel. Po našem příjezdu na „obvyklé místo“, jsme si povídali, jenže nás vyrušili nějací lidé, kteří se rozhodli, že budou zrovna na tom samém místě jako mi. Pavel se chopil řízení a hledal vhodnější místo na naše „radovánky“. Michal a já jsme zůstali na zadním sedadle. Od první chvíle jsme se vzájemně hrozně přitahovali, chytl jsem ho za ruku a začal jej vášnivě líbat, a on mi to oplácel. Byl mnohem vzrušenější než bych čekal, protože jeho ruka mi jela po těle až k rozkroku a něžně mě začal hladit. Že okolo nás jezdily auta a lidi z nich trochu nevěřícně koukali, nám nevadilo, prostě jsme se chtěli a bylo nám všechno fuk. Pavel našel vhodné místo na parkování. Přidal se k nám a všichni tři jsme se svlékli. Michal mi sundal kalhoty a prostě byl tak nadržený, že se hned sklonil a začal mě uspokojovat pusou.
Potom se Pája a Michal líbali a mě to strašně vzrušilo, protože jsem do té doby neviděl jak se spolu dva muži líbají. Zní to možná uhozeně, ale opravdu se mi to hrozně líbilo, protože zažít a vidět, to jsou dvě rozdílné věci.
Byl to velmi vášnivý zážitek, kterých bylo ten večer ještě více, já jsem fyzicky přitahoval Míšu a mě se také hrozně moc líbil. Samozřejmě jsme asi po třech hodinách byli všichni docela unavení a vyřízení. Pája mě dovezl domů, přišel jsem dost vyčerpaný, a za pár minut mi přišla od Michala sms zpráva. Já jsem si jí opsal, takže mohu napsat její přesné znění :
“ 10.06.2002- Ahoj otíčku, hele líbilo se ti to? Kouřím dobře? Jakýho mám ptáka? Líbím se ti? Máš pěknou výdrž a pořádnou kládu a jsi hezký, jsi Gay nebo Bi? Napiš M. jsi super „.
V myšlenkách už mě napadlo, že jsem pravděpodobně homosexuál, ale ten den jsem poprvé někomu přiznal a vlastně i sobě svou orientaci. A nečinilo mi to žádné problémy. Již dříve zcela zmizela má nesmělost a konečně vyšla napovrch moje skutečná povaha. A byl jsem to opět po mnoha letech já. Extrovertní optimistický romantik se vším všudy, a dle názorů okolí i sebevědomý a ctižádostivý mladý kluk, kterým jsem doposud. A díky tomu momentálně dokáži prosadit svou osobnost potažmo individualitu. Tento den byl pro mě zlomový těch bylo později mnohem více, tento krok spočíval „jen“ v tom, že jsem si řekl „jsem gay“ a hned potom i Míšovi.
Pár dní jsme si takhle psali, a šíleně se do sebe zamilovali. Avšak tento vztah byl trochu zvláštní. On bydlel asi 30 kilometrů ode mě, chodil do školy, a o víkendech pracoval, takže jsme se moc nevídali. Láska sice dokáže překonat i vzdálenost jenže vídat se párkrát do měsíce to nám nevyhovovalo. Takže náš vztah byl takový spíše na dálku, byl hodně láskyplný a vždy když jsme se viděli bylo to nádherné a vzájemně jsme si dali svá srdce.
Asi za týden jsme se zase viděli, ale bylo to těžké najít místo na naše hrátky, a proto jsme zase byli v Pavlově autě. Začali jsme se líbat a on mi říkal slova jako: “ Miluji tě lásko „, já jsem mu oplácel jeho projevy lásky něžnými polibky na rty. A šeptal mu do ucha něžná slova. Byla to pravá láska. A on byl ten pravý kluk mého srdce. Později jsem řekl, že je mi zima, a ten něžný kluk mě chytl okolo pasu a přitiskl se ke mně a zahříval mě a hladili jsme se. Samozřejmě došlo i k sexu.
Když jsem vystupoval z auta políbil jsem Míšu na rozloučenou a to dost vroucně, jenže kousek od toho místa stáli dva kluci a jen se divili. Mě to nevadilo, ale když jsem odcházel koukali se na mě a asi mě poznali. Jelikož v Jemnici stejně jako v každém menším městě nebo vesnici se neutají vůbec nic.
Asi dva týdny před vánocemi jsem se seznámil s dvaadvacetiletým Mirkem z Třebíče s jednadvacetiletým Davidem nedaleko od Znojma a devatenáctiletým Martinem z města odkud jsem já, tedy z Jemnice.
Asi to bylo tím, že jsme se moc nevídali a pak si už psali čím dál míň, že jsem i s nimi zkusil pár hezkých věcí.
Tehdy mi to nevadilo a šlo mi asi jen o sex.
Blížili se vánoce a já jsem se měl v hospodě sejít se svými spolužáky a oslavit konec roku 2002.
Sešli jsme se, ale dopadlo to zajímavě. Brzy se mezi námi začala šířit veselá nálada, potom můj spolužák vyndal láhev vodky, a jelikož nejsem zrovna abstinent, tak jsem se trochu napil, pak i do džusu a nakonec do horkého čaje, nebyl jsem najedený a když byla láhev poloprázdná začal jsem mít jak já říkám „extrémně dobrou náladu“, bavili jsme se a nakonec skoro všichni odešli. Zůstal jsem tam jen já, spolužák a spolužačka. Náš rozhovor se jako vždy nakonec stočil na nevyčerpatelné téma a tím je sex. A já uprostřed věty řekl, že se mi moc líbí sex s klukem. Na konec jsem jim řekl úplně všechno. Jenže to nebylo všechno. Když jsem jim to říkal můj projev byl trochu hlasitější. Všude sedělo hodně lidí a ti se asi celkem bavili, ale mě to bylo úplně jedno, slova jako „buzík“, „teplouš“, „gay“ létali vzduchem. Oba dva to velmi pochopili, na autobusovém nádraží jsem se ptal kamaráda jestli na mě nezměnil názor, a jestli mu nevadí že jsem: “ Na kluky „. Řekl mi větu která se mi velice líbila : “ Jsme přece lidi né? To je každého věc co je zač a názor na tebe jsem nezměnil „.
Docela mě to potěšilo, a ten den jsem poprvé přiznal okolí svoji homosexualitu. Byl to velice příjemný pocit.
A já tak prožil částečně svůj coming out. Jenže tu ještě byla rodina.
Můj vztah s Míšou nebyl zrovna nejlepší. Rozhodně ne z nedostatku lásky, ale z nedostatku společných chvil. Já jsem se ale snažil vztah udržet a on jistě taky, protože jsme se oba velmi milovali, já jsem ho miloval celým svým srdcem. Později mi hrozně vadilo, že jsem ho podvedl, ale z mé strany šlo u ostatních kluků pouze o sex i když to oni samozřejmě nevěděli. No z něčího pohledu by se mohlo zdát, že podvádění a chtít vztah udržet je v rozporu. Ale já jsem byl v té době plný nových pocitů a asi proto, že jsme se skoro nevídal tak proto jsem vyhledával sexuální uspokojení s kamarády. Teď když tohle píšu mi to všechno připadá jako bych byl v těch osmnácti nějaké zvíře, kterému jde o sex a ne o city. Je těžké to přiznat, ale bylo tomu tak.
Den před Silvestrem 2002 mi Michal napsal hodně smsek a ten den se se mnou rozešel.
A až tehdy jsem si uvědomil, že mi to patří. Pamatuji si, že jsem brečel a došlo mi, že jsem ho miloval.
Šestnáctého ledna jsem šel odcházel ze školy a najednou mi přišla smska. Byla od jednoho kluka a odpovídal tak na můj inzerát. (Škoda, že seznámit se jako ostatní lidi nemůžu, a zkoušet něco na cizí kluky, nebo kamarády to teda nechci. Ale už jen slovo inzerát ve mně vyvolává pocit nějaké neschopnosti najít si někoho sám. A gay klub? No to radši ani ne)
/Neupravené znění/
„_ 16.01.2003_Nemam moc odvahy psat, ale zkusim to. ja Pavel 16.5 lety. mam porad chut se udelat s nekym jako jsi ty. treba hned. Nezlob se a pis. cauky medvidek“
Už ten den jsem poznal po pár smskách, že to je kluk velice zarmoucený a ztrápený. Já jsem zrovna měl pár započatých vztahů, takže jsem odpověděl spíše ze slušnosti, jenže mě tak hrozně zaujal, že ze slušnosti nakonec vzniklo přátelství. A to přátelství hodně silné.
Rychle jsme se seznámili, ale pouze přes zprávy sms, asi za týden jsem mu napsal dopis spolu se svou fotkou což obvykle nedělám dle mého hesla: „Nejlepší je originál“. Jenže on mě opravdu začal velice zajímat. Byl jiný než ostatní kluci které jsem měl tu čest poznat. Naprosto se odlišoval od ostatních a nesjpíš to bylo tím, že byl věřící a s hodně špatnou životní zkušeností.
Postupem času jsem se dozvěděl, že ztratil při nehodě oba rodiče a bratra a sám se zraněnou nohou leží v nemocnici již několik měsíců.
Zároveň jsem poznal jeho kamaráda Michala, který mi také brzo přirostl k srdci.
Co se týče Michala je to mladý kluk kterému nebylo ani patnáct let. A u něj se stala věc která se zase tak často nevídá. Poprvé mi psal Michal zprávy od Pavla z mobilu a vyřizoval vzkazy protože Pavel nemohl. Také mi napsal: “ Úplně měním názory na gaye když vidím jak se mají rádi“. Za pár dní mi dokonce napsal, že Pavlovi dal tajně “ za mně “ pusu když spal, a také to že se mu Pavel líbí. Byl pravděpodobně bisexuál a nechtěl si to přiznat, ale leccos se i v jeho životě jistě změnilo.
S Pavlem a Michalem jsem si psal dlouho a často, několik desítek zpráv denně.
A došlo mi to, že Pavel si se mnou v tuto chvíli moc neužije, protože Mariánské Lázně jsou dost daleko.
Míša se mi svěřil, že by to chtěl s klukem zkusit, aby věděl jaké to je. Já jsem jim tedy trochu nahrál, protože Míša k tomu chtěl moje svolení. Bylo to trochu divné takhle navádět k sexu někoho jiného, ale Pavel byl kluk, který měl ve svém srdci až příliš mnoho smutku, nevím jak to zvládal, ale já jsem byl rozhodnut, že mu pomohu alespoň takhle.
Pavel to s Michalem tedy zkusil a ne jen jednou. Míša byl tak strašně hodný a nevinný kluk, že se mě vždycky zeptal jestli si může s Pájou užít, jelikož věděl, že já a Pavel chceme víc než jen kamarádství. A on to respektoval.
Oba leželi v nemocnici a jejich upřímný přátelský vztah ze kterého vznikl i vztah milenecký představoval pro ně stoprocentní souznění a porozumění, bylo to prostě ideální.
Pro mě to bylo hodně zvláštní psát si s klukama, které ani neznám a nikdy jsem je neviděl a přitom se do jednoho z nich i zamiloval.
Pája to měl dobře naplánované, že až se uzdraví přestěhuje se ke strýčkovi do Brna a tudíž blíže ke mě a my se budeme moci osobně poznat a prožít možná i pěkný vztah. Po čemž jsem samozřejmě toužil. Udělal bych pro něj fakt hodně, ale nemohl jsem nic. Pouze číst ty nádherné zprávy a odepisovat na ně a radit Míšovi ohledně sexu, aby si to co nejvíce užili. Moc mi to vadilo, měl jsem chuť vyhodit mobil z okna a jet za nimi, rozčilovalo mě, že musím studovat a nemít tak dostatek peněz abych mohl odjet. Držely mě jen peníze, které jsem prostě jako student neměl. Škola mě neomezovala, rozhodně by mě vidina zameškaných hodin či jiných problémů nemohla odradit. Pro mě byli, jsou a vždy budou na prvním místě přátelé a partner. A vždy jsem byl ochotný věnovat veškerý potřebný čas někomu z mých blízkých když to potřebuje. A pomoc příteli má pro mě mnohem větší prioritu než škola či rodina. Přesto jsem nemohl a budu toho do konce života litovat.
Jednou mi Michal řekl, že ho stále „pronásleduje“ nějaký kluk a pořád mu sahá na zadek. Později mi napsal, že je to devatenáctiletý kluk na civilce v jejich nemocnici. A o pár dní mi popsal svůj erotický zážitek v kabince na záchodě právě s tímto klukem. Ptal se mě jestli má nebo ne což mě trochu zarazilo. Napsal jsem mu že to je jeho věc, ale aby si uvědomil, že sexuální styk čtrnáctiletého s devatenáctiletým vystavuje toho staršího velkým problémům i když to ten mladší chce. Ale nezakázal jsem mu to, protože jsem věděl, že po tom touží. A považoval jsem za nesprávné mu to zakázat, ale varování jsem si neodpustil.
Jednou mi Michal napsal, že po jedné operaci kterou Pavel prodělal, šel za ním. Byl opřený rukama o sklo a díval se na něj. Prý brečel a ukazoval si na srdíčko. Pak mu hned napsal aby mi vyřídil, že mě miluje a ať mě pozdravuje což mi Míša také vyřídil. V tu chvíli mi bylo nejvíce líto, že nemohu být s ním a držet jej za ruku. Už jsem ho chtěl konečně poznat.
Pár dní na to jsem se dozvěděl od Páji, že ho mají převést na dva dny do Prahy. Kvůli čemu to už přesně nevím. Míša byl moc smutný a podle jeho slov se hodně dlouho loučili.
Míšu už pustili z nemocnice, ale Pája byl v té době již v Praze.
Ty dva dny se proměnily v týdny a ani Pája mi neřekl proč si ho tam nechali. V nemocnici poznal jednoho kluka, který mi od něj vyřizoval vzkazy. Jmenoval se Martin a byl přibližně jeho věku. Pavel měl totiž, alespoň jak jsem ho měl možnost poznat, takovou povahu která mu umožňovala dobře se seznámit. Určitě si všechny lidi získával svou laskavostí a bezprostředností.
Míšu prý bral jako svého brášku a kamaráda a měli se oba moc rádi. Jednou jsem Pavlovi odepsal až trochu později a místo něj mi odepsal z jeho mobilu nějaký doktor a oznámil mi že Pavlův stav nedovoluje, aby se mi momentálně věnoval. Já jsem to respektoval a počkal až bude moct odepsat sám. Chtěl jsem, aby byl šťastný a zdraví a klidně bych počkal i rok to by mi bylo jedno. Jenže když uběhl měsíc bylo mi divné, že pořád nepíše a tak jsem napsal. Příští den tj. 10.04.2003 jsem seděl ve škole a najednou mi přišla zpráva. viděl jsem název adresáta Miláček a byl jsem moc šťastný, že mi odepsal. přišly mi dvě zprávy. Když jsem seděl v lavici byl jsem veselý, když jsem viděl od koho ty zprávy jsou byl jsem šťastný a když jsem je dočetl nemohl jsem vůbec nic ani dýchat ani brečet, ale v zápětí jsem byl úplně rozhozený a naprosto v šoku.
Přesné znění těch zpráv bylo:
Bohuzel, Pavlik vam uz nemuze odpovedet. Odesel dne 9. brezna za svoji rodinou. Nahle, bez rozlouceni. Meli jsme ho vsichni radi, byl to neobycejny clovek. Vzpominejte s nami na nej v dobrem. jeho „Teticka“ & swami M.
Bylo to opravdu hrozné a já si ty zprávy četl pořád dokola jako bych tomu nemohl či nechtěl uvěřit.
Uvědomil jsem si až později, že už nikdy nezjistím jak vlastně vypadal a jaký ve skutečnosti byl. Že mu nikdy nepodám ruku, neobejmu ho a nepolíbím a nedám mu lásku celého svého srdce i když jsem moc chtěl.
Už nikdy jsem neodpověděl ani si nepřečetl žádnou zpráv. Ale v mém srdci pořád byl, je, a navždy tam zůstane. Byl to totiž on kdo mi ukázal i jiné stránky mého života a díky němu jsem také pochopil, že láska není závislá na vzdálenosti dvou lidí ,ale že záleží na tom jak toho druhého milujeme.
Pája mi toho dal hodně do života a víc než si možná myslel a za to jsem vděčný a je mi smutno z toho, že mu to nemůžu říct do očí. Občas si na něj vzpomenu s pocitem toho, že má místo v mém srdci. A uvědomil jsem si, že svět přišel o člověka, který byl výjimečný. On mi ukázal, že dokud se nenaučím milovat tak nebudu sám milován. Pavlíku jestli jsi tam někde tak ti mockrát za vše děkuju.
Ten kdo lásku dává ti,
umí opravdově milovat,
ten určitě za to stojí ti,
nemusíš žádat jen srdce darovat.
44.
Trochu mě to vnitřně změnilo a já jsem začal koukat na svět i z dalších pohledů.
Chvilku mi trvalo než jsem se zase hodil do normálních kolejí.
Od Silvestra uplynulo pár měsíců a já jsem se prostřednictvím jednoho kamaráda seznámil s o dva roky mladším klukem. Příštích 6 měsíců jsme spolu chodili a vím, že to byla láska, kterou jen tak člověk nikde nenajde. Nechci dál poplivat náš vztah, protože nejsem zatím v situaci kdy by mi vzpomínání na ten vztah dělalo dobře.
Tenhle kluk mi ukázal co je to láska a vím, že i když budu někdy někoho milovat tak asi už nikdy ne tolik jako jeho. Nikdy jsem se s ním nechtěl rozejít. On byl pro mě dokonalým spojením mých snů o klukovi a ne jen vzhledem, ale hlavně svou duší- která byla jedinečná. Bohužel jsem asi pro něj nebyl ten pravý. Ale právě proto, že má pořád místo v mém srdci je těžké mluvit o tom.
Bylo to to nejhezčí co jsem kdy zažil a tak jsem pochopil co je vlastně důležité.
Pochopil jsem, že mi jde o lásku a sex je až na druhém místě. Říkám si bohužel. Protože kdyby pro mě byl důležitější sex, hravě bych na něj zapomněl a našel si někoho jiného. Je docela těžké zapomenout na člověka pro kterého bych udělal všechno na světě, ale život je krutý a já to takhle poznal.
V době kdy jsme spolu chodili se to dozvědělo prakticky celé mé okolí a moje rodina. A jak?
První komu jsem vůbec řekl, jak to s mojí orientací je, byla jedna dívka jmenovala se Jana. Tehdy jsem si, ale myslel, že jsem bisexuál. Pouze jsme si dopisovali, ona to brala v klidu. Byli jsem kamarádi. Jednou mi, ale přestala psát úplně a od té doby jsme si už nikdy nenapsali, což mě trochu mrzelo, ale život je už prostě takový. Řekli jsme si na sebe všechno, ale naše přátelství rychle skončilo.
Po mém prozrazení v klubu café 60 před vánoci o kterém jsem již mluvil. Jsem napsal jedné spolužačce zcela záměrně zprávu aby pochopila kdo jsem. Po mém příchodu do školy jsem jí řekl aby to nikomu neříkala a tu zprávu vymazala. Jenže ona se během jedné školní hodiny otočila na svoji kamarádku se slovy: „Chceš se něco o Otovi dozvědět?“ A podala jí telefon, nevěřil jsem vlastním očím a později ani uším, když mi její kamarádka řekla: „Tak to jsem si o tobě nemyslela.“ Mě to tedy nijak zvlášť nevadilo, ale ještě ten den jsem jí poslal vysvětlující zprávu. Druhý den mě ale překvapilo to, že ona se od své kamarádky nic nedozvěděla, protože si ve skutečnosti žádnou zprávu v té hodině nepřečetla, protože jí jak jsem jí řekl vymazala.
Ona tomu moc nevěřila, protože ona byla klasickým příkladem, jak si lidé homosexuály představují, a prostě já jsem jí do té představy nepasoval tak tomu nemohla uvěřit.
Ještě ten samý týden jsem to řekl jednomu kamarádovi ze třídy. U kterého jsem naproti očekávání našel veliké pochopení. A bavím se s ním o tom jaké to je být gay o svých problémech a tak dále úplně přirozeně a bez předsudků což mě velice potěšilo. Před spolužáky z jeho úst vycházely věty jako: „Nesnáším buzíky“, „Hošíci teplý“, jenže jak to zjistil tak změnil názor a vím, že se nepřetvařuje. Měním názory okolí na homosexualitu.
Druhý den jsem tu řekl dalšímu spolužákovi, ale nikdy to nebylo nucené vždy to z něčeho vyplynulo. Například u tohoto spolužáka to bylo proto, že řekl vtip:“ Víš jak pozveš buzíka na párty? Řekneš mu: přijď bude prdel.“ No a já jsem mu řekl: „No tak to mě radši nikam takhle nezvi nebo přijdu“. Tak jsem mu to řekl a on mi později odpoledne napsal zprávu ve které mi řekl asi toto: „Já jsem taky gay, líbíš se mi řekni mi ještě o tom třetím a uděláme trojku“ Po mé odpovědi aby si nedělal srandu mi napsal, že si také dělal legraci.
Další událostí byl čtrnáctý únor a tudíž Valentýn v roce 2003. Já i moje sestra jsem si koupili přání ke sv. Valentýnu. V kuchyni otec říkal mojí sestře tak komu ho pošleš to vím. pak se obrátil ke mně a řekl: „Ale komu ho pošleš ty?“ „Snad ne nějakému klukovi?“
Nevím proč, ale mě už tyhle věty nepřipadaly jako náhoda, přesto jsem musel spoléhat na náhodnost těchto vyjádření.
Jeden den jsem se rozhodl, že bych měl říct své sestře jak to s mojí orientací ve skutečnosti je, jenže jsem k tomu neměl tolik odvahy abych to zvládl z očí do očí a proto jsem použil poměrně lascivní metodu a to neosobní zprávu z mobilu. Jinak to ale nešlo. Přijela z internátu a já přijel asi několik hodin po ní. K mému překvapení nijak nereagovala a tak jsem převzal iniciativu a řekl: „Tak co ty na tu zprávu“ a ona na to „A to jako myslíš tu jak sis ze mě dělal srandu, že jsi buzík?“. Musel jsem jí říct, že to sranda nebyla. Nevěřila mi a tak jsem jí musel dát přečíst něco co jsem sám napsal, a ona četla a občas se na mě koukla jakoby chtěla říct „Čtu správně? Je to pravda?“ když to dočetla řekla jen „ Ty jsi fakt buzík?“ a já jí jen odpověděl, že ano. Od té doby se s ní zcela přirozeně bavím o tom s kým chodím a tak dále. A hodnotím kluky, na ulici v časopise, v televizi. Je úplně suprová a řekla mi, že dokud někoho nepoznala osobně tak se jí to hnusilo. My dva jsme se dřív neměli moc v lásce, ale od té doby si skvěle rozumíme. Já ji radím jak na kluky a on mi radí co na sebe a tak, protože v tom se zase nevyznám já.
Asi měsíc na se stalo co jsem vůbec neplánoval a stalo se to náhle bez očekávání a bylo to určitě mnohem lepší než bych kdy naplánoval sám. Jednou večer jsem se šel koupat a moji rodiče se setrou zůstaly v kuchyni. Slyšel jsem jak se povídají a z útržků jsem pochopil, že mluví o mě. Věděl jsem, že můj otec našel u mě ve skříni hrací karty kde byly nahé ženy, ale pak další balíček karet kde byli nazí muži a to mě trochu vyděsilo. A právě to se stalo předmětem jejich rozhovoru. Otec se ptal mamky a sestry jestli se mi náhodou nelíbí kluci když mám takové karty ve skřínce. mamka mu řekl že to není možné, to ještě nic netušila. zapnuli si i rádio, abych je neslyšel. kupodivu mi to nevadilo, ale jen jsem se smál, jak si dávají pozor aby něco mé uši nezaslechli.
A opravdu jsem se jim musel smát.
Ještě mokrý jsem přišel do obýváku kde seděla mamka na gauči jen co se dveře s cvaknutím zavřely spustil jsem: Příště si nedávejte rádio tak nahlas, protože bylo stejně všechno slyšet“. Mamka mi řekla „ A co mi k tomu povíš“ a já na to „ Nic nového jsem se nedozvěděl.“ Mamka sice mluvila dál, ale já jsem rychle odešel do svého pokoje. Jenže ona tam za mnou přišla a začala série otázek na které jsem pomalu a s velkou nechutí odpovídal. Kamarádům jsem to říkal s velkou otevřeností, jenže teď mi šlo jakékoliv slovo z úst dost těžko. Začalo to jednoduše. Nikdy se mě moji rodiče neptali jestli chodím s nějakou holkou jelikož věděli, že bych jim stejně neodpověděl.
Ale teď se mě zeptala rovnou a bez okolků: „Máš teď nějakou holku?“ A já rychle ale po rozmýšlení odpověděl: „Momentálně ne!“ Tato věta vyzněla ve smyslu, že jsem ji někdy měl což by byla lež. Ale ona byla neoblomná a to jí nestačilo a hned řekla: „Takže máš přítele?“ A já hned řekl, že ano. Na chvilku se zamyslela, ale ptala se dál. Bylo na ní vidět to co by předpokládal každý a tím bylo velké překvapení. Na další otázky jsem již odpovídal snadněji. „A děláte spolu i….“, na chvilku se zamyslela a já jí to usnadnil „jo spíme spolu“. Na další otázky jsem reagoval velikým pobavením a smíchem. Řekla mi: „Nevím jak se tě mám zeptat, ale slyšela jsem, že jeden dělá ženskou a druhý muže.“ A to se nedalo vydržet a já se smál. Také mi řekla jestli chci, aby to řekla tátovi. Ale to nebylo zrovna moje přání, a vím, že by nikdy neřekla nic kdybych to nechtěl já. Den po tom mi dávala další otázky. V televizi příští den ráno ukazovali dva muže jak se líbají a berou se za manžely. A můj otec utrousil, jsou to chudáci, jsou nemocní.
Když jsem to řekl mámě, která byla v kuchyni tak mi odvětila, ale je to vlastně nemoc. Ani vysvětlení toho, že láska nemůže být nemoc, ale bylo moc brzo na nějaké přemýšlení bylo to moc „čerstvé.“
Nevím jaké je vyrovnat se s tím, že člověk, kterého znají už od mala a, kteří čekali, že budu žít „normální“ život se pak dozví, že to není pravda a že žili celou dobu v omylu. Proto mi větší obtíže říci někomu z rodiny o své orientaci. Je nesmysl, říkat, že na ně beru ohledy. Protože pokud homosexuál řekne, že to neřekl svým blízkým kdo je, aby je nějak neranil, tak ve skutečnosti brání sebe.
Každý člověk chce být pro ostatní lepší než ve skutečnosti možná je. A nikomu není příjemné být pro ostatní horší či jiný. Tohle jsem musel překonat, ale ještě stále někteří z rodiny nevědí, že jsem „na kluky“. čekají, že se ožením a budu mít děti a „normální“ život. Asi jen tak nepochopí, že to spojení normální život pro mě znamená právě společný život s klukem.
Můj Táta to zjistil asi za čtrnáct dní tak, že si přečetl mou knihu co byla uložená v počítači. Přijel jsem domů ze školy až pozdě večer. Táta seděl před počítačem a zavolal si mě do obýváku.
To co následovalo jsem tak nějak očekával začal po mě dost nevybíravým způsobem křičet a používal dost drsný slovní a označení pro homosexuály. Říkal mi o tom, že to je zvrhlost úchylka a, že bych se měl jít léčit. Poté mi řekl, že doma buzeranta mít nebude. Vyčítal mi všechno, že nebude mít vnoučata, že si na něj budou lidé ukazovat, že se mu budou smát. Vůbec ho nezajímalo co já na to. Staral se o sebe. Dokonce mi vyčítal to, že jsem jeho nadávky přijímal s ledovým klidem. Prý, že mi to je jednou a, že jsem takhle asi spokojenej. Na mou otázku a proč bych neměl být spokojenej se opět rozzuřil. Opět začala salva nadávek. Máma to ještě chvíli vydržela začala po něm křičet něco jako co si o sobě myslí atd. Ať okamžitě přestane křičet nebo pujde on. Táta zbalil klíče a někam odjel. Za chvíli se vrátil a tím u nás začal tichá domácnost. O tři dny později si mě, ale táta zavolal opět do pokoje a omluvil se mi. Vím, že to nemyslel vážně a řekl to jen proto, aby máma byla spokojená. Za pár týdnů všechno vyšumělo, ale i tak vím, že vždy když slyší slovo homosexuál tak je to trochu zabolí. Já jsem v té době měl perfektní vztah a proto jsem to vše snášel v pohodě.
To znamená, že v současné době to o mě vědí prakticky všichni.
Moje okolí mě bere takového jaký jsem a za mohu být jedině vděčný.
Trochu mě mrzelo, že si to lidé říkali mezi sebou aniž bych o tom věděl, ale to je bežná věc. Myslím, že i lidé tady ve městě si zvykli po tom co jsme se k sobě s mým přítelem chovali na veřejnosti tak jako ostatní zamilovaní. Sice to bylo zpočátku docela pro hodně lidí šok, ale člověk se nemá stydět za to za co nemůže.
Jsem rád, že jsem všechno kolem coming outu přežil. Jsem rád, že jsem vše přečkal celkem v pohodě.
Jsem takový normální dvacetiletý gay z malého města, který je spokojený s tím kdo je. Ne trochu bych to opravil jsem rád, že jsem gay. Homosexualita je pro mě způsob náhledu na svět, jiné myšlenky a svobodnější život. Už sice vím jak je těžké najít kluka, který by nebyl takový jako já v těch osmnácti. Ale už je to tak v přírodě asi zařízené, že my kluci jsme hnání za kvantitou než za kvalitou. Snad někde existuje duše, která taky hledá lásku.
Chci říct všem klukům a holkám, kteří se teprve chystají prožít ten svůj malý či velký kamínek, aby se nebáli. Lidé jsou na první pohled netolerantní, ale když uvidí, že homosexuálové jsou stejní jako heterosexuálové přehodnotí svůj náhled na tuhle problematiku a budou liberálnější. Hlavně nemít strach, protože malý kamínek který gay či lesbička prožijí zapříčiní pád velkého kamenu ze srdce.
Hodně štěstí a lásky (to především) přeje Moravák Oťas
