Všechno to začalo ve čtvrtek 30. 4. 2009 v 17:30 ve Žďáře nad Sázavou, kde už jsme byli téměř všichni připraveni na velkou akci. Vyrazili jsme autobusem a poté dorazili na místo určení, kde jsme se seznámili pomocí her. Poté nám byl zadán první úkol. Členové každého týmu byli vysazeni na neznámé místo s nějakými informacemi o dalším postupu. Lesní lid měl mapu, ale nevěděl, kde se právě nachází. Trelysané měli GPS souřadnice, které si museli přepočítat, a navíc jen dvě byly správné a Mágové dostali slovní popis cesty…
V tuto dobu jsem byl v týmu Lesního lidu, abych jim pomohl. Trošku se nám nepovedlo určit naši pozici a bloudili jsme lesem. Začalo se stmívat a my jsme docela úspěšně přišli na to, kde jsme, ale nebylo to hezké zjištění. Byli jsme docela daleko od našeho cíle, kterým byla žerď. Po dlouhé cestě jsme se dostali na kopec a pod námi leželo osvětlené město. Když jsme se tam vypravili, tak jsme zjistili, že jsme na místě, kde probíhalo seznamování, takže na samém začátku. Dojel pro nás Tomáš a všichni kluci jsme se poté sešli na Devět skal, kde byl už roztopený oheň. Tady už začal velmi originální úvod do celé víkendové akce. Přišel mezi nás Elf, Mág a Trelysan s velice vážným oznámením, tak vážným, že jsme se všichni zasmáli a byla sranda. Po uhašení ohně jsme se vydali na dlouhou cestu zpět podle turistických značek, v noci. Trošku jsme se ztráceli, byla tma a značky nebyly vidět, takže jsme se museli celkem často vracet, avšak téměř každý si ale našel nějakou společnost a moc hezky si všichni popovídali a seznámili se spolu. Byla to hezká zkušenost jít v noci lesem s pár svítilnami. Kolem třetí hodiny ráno jsme dosáhli našeho cíle, kde kluci zatím stihli nachystat večeři. V údivu jsme přišli do jídelny, kde byl jeden velký stůl a u každého talíře byla zapálená svíčka, všude zhasnuto, na stole plno jídla, každý si mohl vybrat to svoje. Moc příjemné posezení a dobré jídlo. Já osobně jsem se seznámil už za tento první den se skvělým klukem. Poté už jsme všichni pomalu ulehli do postýlek, zachumlali se do spacáků a spali.
Pátek 10:00, příjemné probuzení klidnou hudbou. Všichni jsme společně posnídali v jídelně, kde byl na řadě program dne. Naším úkolem bylo uvařit oběd. Jelikož byly tři týmy, tak první tým měl za úkol najít dřevo, ovšem pouze označené a na určeném místě. Byl tu malý háček a to, že souřadnice do GPS jsme si museli vypočítat z matematického příkladu, který připravil Lubor (velmi zajímavý příklad, naštěstí nám trošku poradil). Další tým měl za úkol najít tři zásadní suroviny pro pokrm, dostali k dispozici mapu, tentokrát už s popisem, a vyrazili. Poslední tým dostal zakódovanou zprávu a popis, jak ji rozšifrovat, tak si kluci chvíli hráli. Po dešifrování zjistili, že je to vlastně recept na přípravu tohoto jídla a že budou vařit guláš. Všichni jsme se sešli asi za čtyři hodiny společně u ohně (někteří už mnohem dříve, tak jsme vedli diskusi). Vaření probíhalo klidně a jednoduše, takové společné posezení. Poté jsme odnesli velký hrnec s jídlem dovnitř a obědvali, bylo to výborné.
V další části dne následovala speciální hra s názvem Helena Kellerová. Nikdo nevěděl, o co půjde. Všichni jsme stáli se zavázanýma očima před zavřenými dveřmi pokoje, kde jsme spali. Poté nás po jednom vodili dovnitř a usadili na místo. Po tom, co byli všichni uvnitř místnosti, začal se všem číst příběh o malé holčičce, která byla němá, hluchá a slepá. Kluci se nám snažili navodit stejný pocit, proto nikdo z nás nic neviděl a nesměl mluvit, avšak mohli jsme poslouchat a používat hmat. Po každém přečtení části příběhu následoval malý úkol, například zjistit, jestli okolo nás někdo je, vzít ho za ruku a otočit se k němu, měli jsme poznat toho člověka pouze po hmatu a doteků ruky. Vrátili jsme se zpět do našeho posedu a dostali jsme do ruky modelínu, kterou jsme měli rozdělit na dvě části a z jedné vymodelovat nějakou věc nebo předmět. Následně jsme se měli zvednout a najít nového partnera poslepu, s kterým jsme se společně snažili něco vymodelovat a to každý jednou rukou. Domluva byla složitá, když jsme nemohli mluvit a neměli připravené signály, o to to byla ale větší zábava. Dalším úkolem bylo s novým partnerem nakreslit něco jeden druhému na tvář. Docela vtipné bylo, že asi polovina kluků malovala se zavřenou voskovkou (včetně mě), takže jsme se snažili udělat nějaký hezký ornament a ono nic. Posledním úkolem bylo najít si dalšího partnera a byla puštěna hudba a pokusit se tuto hudbu vyjádřit tomu druhému. Většina kluků se ve dvojici chytla za ruce a tancovali :-). Poté jsme se měli pomalu pokusit vrátit na místo, kde jsme byli předtím a mohli jsme si sundat šátky z očí. Opravdu moc hezká hra a dali mi hodně zkušeností a hezký zážitek s dalšími kluky. Večer jsme měli trošku volnější a byla na řadě společná týmová práce, takže jsme dostali materiál pro vymodelování postavičky z našeho týmu podle předlohy, kterou jsme nakreslili předtím na papír, a vybrala se ta nejlepší. Postavičky jsme „uvařili“ a poté nabarvili. Nakonec to vypadalo moc hezky. Začalo se stmívat a kluci ještě připravili malou noční hru. Byl dost vítr a zima, tak to zkrátili a trochu upravili pravidla, což bylo fajn. Po cestě zpět na chatu (těch pár metrů) jsem ještě zahlédl s kamarádem padající hvězdu. Byla krásná obloha plná hvězd. Den končí a my uleháme do spacáků.
Sobota, 8:00, opět velice příjemné probuzení písničkou, kterou vybral Tom. Poté následovala rozcvička, pár lidem se ale moc nechtělo z vyhřátých pelíšků. Po dvaceti minutách jsme se sešli venku a bosí jsme šli na trávu trošku se protáhnout. Sám nemám rád nějaké rozcvičky, ale toto bylo velice uvolňující a příjemné. 🙂 Pár minut nenáročného cvičení a pak i trošku ve dvojici. Po skončení ale následovalo další super překvapení a to, že snídaně byla venku, v trávě s nádherným výhledem na krajinu. Všichni jsme si posedali do trávy a společně se nasnídali, moc pěkný nápad. Asi po hodince jsme se všichni sešli venku před chatou a bylo na čase vyzkoušení postaviček v praxi! Na rozlehlé louce byl stůl s bitevním plánem. Cíl byl prostý, na způsob hry „Capture the flag“ jsme se pustili do kradení soupeřových vlajek. Ovšem všechny pohyby po mapě s postavičkou jsme museli vybojovat. Například pro otočku nebo krok vpřed jsme museli udělat nějaký úkol. Hra byla časově omezená na hodinu a půl. Vyhrává ten, kdo získá největší počet vlajek a donese je zpět na své výchozí políčko. Všechny týmy byly vzdáleny asi 30 kroků od bitevního plánu a pouze jeden člen mohl nahlížet do „hlavní mapy“, kde bylo všechno dění a informovat o pozicích ostatních hráčů a aktuálním umístění vlajek. Šlo hodně o strategii a rychlost… Po uplynutí doby jsme se dozvěděli výsledky bitvy a měli chvilku odpočinek.
Asi po hodině jsme dostali bojový úkol: „Získat mléko!“ Zní to jednoduše, ale kde? O tom už jsme měli přemýšlet sami a najít vlastní řešení. Náš tým zvolil cestu přímou, tak jsme se vydali do kravína podle GPS a podle našeho navigátora Toma (tichý Tom) :-). Byla to velmi příjemná a uklidňující procházka, po cestě jsme se ještě ujistili u kolemjdoucích, že jdeme správně. Náš cíl nebylo úplně lehké najít, ale povedlo se. Paní Procházková nám mléko poskytla, takže po hodince a půl byl úkol splněn. Po cestě zpět na chatu jsme se ještě zastavili na nějaké turistické cestě, kde byla hezká příroda, skály a výhled. Tom se dobře zorientoval a navedl nás jinou, příjemnější a kratší cestou zpět. Ostatní týmy byly také úspěšné a každý tým přinesl asi 2,5 litrů mléka. Jako další program pro nás kluci přichystali společnou cestu za artefaktem. Jeden tým dostal souřadnice místa určení, druhý tým zase zprávu, co zde musíme udělat P1030025.JPGa na třetí tým čekala práce až na místě. Po pár minutách jsme zjistili, že se vydáme k malému rybníku ne daleko od nás. Celá výprava se vydala na cestu. Náš cíl jsme objevili velice snadno a zde již čekal úkol pro třetí tým: „Vyzvednou láhev se vzkazem ze středu rybníka“. Podmínkou bylo, aby se nikdo moc nenamočil, proto třetí tým měl za úkol postavit vor z připraveného materiálu. Stavby se úspěšně ujali dva velice zruční kluci a podařilo se jim postavit relativně stabilní vor pro jednoho člověka. Dokonce tu byl i dobrovolník, který se hlásil k úkolu doplavat na voru pro vzkaz. Ovšem vor se v praxi ukázal ne tak stabilní, ale nějak se úkol zvládnul a my mohli pokračovat v naší výpravě, protože v láhvi byla podrobná mapa.
Pokračovali jsme k bodu, který byl na mapě zobrazen v podobě šálku čaje, mysleli jsme si, že se jedná o restauraci, kterou jsme už jednou potkali, ale když jsme dorazili na místo, byli jsme všichni velmi příjemně překvapeni. Žádná budova, žádná restaurace, pouze les a zde bylo velice příjemné posezení na dekách uprostřed lesa, už byl podvečer a kluci zapálili pochodně a svíčky. Ke všemu nám hrála uklidňující hudba a kluci se převlékli do svátečního. Vypadali velice elegantně a všechny překvapili. Tom nás obsluhoval, podal nám čaj nebo kávu a všichni jsme si příjemně popovídali. Vašek se ujal vyprávění „O tygrovi“. Nebudu vám vyprávět, o čem příběh byl, ale bylo to zajímavé. Po vyprávění jsme měli nakreslit našeho „tygra“, tak jsme dostali voskovky a papíry a pustili se do práce. Brzy bylo hotovo a jako odměnu nám byl nabídnut dortík :-P. Když jsme dokreslili, povídali jsme si, co obrázek vlastně vyjadřuje a proč to tak cítíme. Poté jsme mohli napsat svá přání na velké papíry, zavěšené mezi stromy. Každý napsal alespoň tři svá přání a bylo zajímavé si je pročítat. Už byla tma a my měli pokračovat v naší cestě. Zavřeli jsme oči a zaposlouchali se do hudby, Tom vybral vždy dva z nás a vypravil nás temným lesem na asi dvacetiminutovou cestu: „Za první hořící svíčkou zahněte doleva, za druhou také a vydejte se nahoru po louce na nejvyšší bod“. P1030051.JPG Tato cesta se mi velice líbila, byla možnost se seznámit i s dalším členem výpravy, když jsme byli sami a mohli si povídat, také jsme toho patřičně využili. Po dosáhnutí našeho cíle nahoře na kopci jsme narazili na neznámou postavu, tiše jsme si přisedli a čekali na ostatní, až dorazí. Byly nám sděleny další informace o artefaktu a jeho umístění. Ihned jsme se tam vydali, nebylo to daleko, ale zase byla tma a nikdo neměl baterku. V lese začalo pátrání po artefaktu, nikdo nevěděl, jak vypadá, co to vlastně je. Po pár minutách přiběhl jeden z nás s blikající, kulatou věcí. Ačkoliv jsme nevěděli, co dál, vrátili jsme se na chatu a zkusili se zeptat čarodějky. Cesta vypadala velice romanticky… nebe plné hvězd, měsíc svítil, kluci se drželi za ruce a smáli se… Po dosažení našeho poslední cíle, kterým bylo ohniště za chatou jsme narazili na čarodějku, která si v kotlíku vařila nějaký lektvar nebo něco tomu podobného. Právě teď jsme zjistili, k čemu tolik mléka, v kotlíku se vařil pudink, naše dnešní večeře. Byl velice chutný a mohli jsme si do něj přidat piškoty, čokoládu nebo šlehačku. Ale co s nalezeným artefaktem? Dohodli jsme se, že tuto otázku necháme na zítra a že pro dnešek ulehneme do postelí a vyspíme se na to…
Neděle, 8:00, poslední den celé víkendové akce. Budíček byl zase ve formě příjemné hudby a následovala malinká rozcvička. Cvičení ve dvojici bylo moc fajn. Program pro dnešek byl následující: Bílá trička, která jsme si přivezli s sebou na chatu se nechala obarvit a my jsme si měli vytvořit nějaký potisk. Technikou „savování“ jsme to pak dovedli k dokonalosti. Výsledky byly opravdu zajímavé, to byste museli vidět sami, ale některá trička se hodně povedla. Například nápisy jako „On je gay, It’s OK to be gay… nebo různé přezdívky, atd.“. Nedělní závěrečný den byl ve stylu hodnocení celé akce, tak jsme se všichni usadili na louce a došlo k poslednímu, konečnému rozhodnutí, co s artefaktem? Shodli jsme se, že bude lepší ho zničit, když má takovou moc. Velmi ochotně se toho ujal Míra a vypadal velice nadšeně při likvidaci, ale kdybyste viděli obličeje těch, kteří ten artefakt vytvářeli… „krásný pohled“ :-D. Po tomto rozhodnutí naše výprava téměř končí. V kruhu v trávě jsme ještě hodinu zůstali a hodnotili jak akci, tak psali pozitviní vzkazy ostatním spolubojovníkům. Bylo hezké vědět, jaký obrázek si o vás ostatní udělali za ty čtyři dny. P1030152.JPGTento výsledek jsme obdrželi až se závěrečným úkolem. Nyní jsme se naobědvali, uklidili chatu, vyšli ven a připravili se na odchod. Po jednom jsme chodili dovnitř a kluci nám ještě řekli pár věcí a rozloučili jsme se s nimi. Náš poslední úkol byl, dostat se na autobusovou zastávku a to bez pomoci, jen s popisem. Od této chvíle jsme už neměli s nikým mluvit a vydat se na svou poslední cestu v tomto víkendu. Cesta trvala něco málo přes půl hodiny a každý s sebou obdržel pergamen, který měl otevřít, až bude na místě. Dorazil jsem na místo určení a otevřel pergamen, kde byly poslední instrukce o tom, kdy jede bus a jak se dostat domů. V tuhle chvíli jsem se hrozně bál, že se už neuvidím s pár lidmi a že se nerozloučíme. Když jsem pak uviděl, že ostatní přistoupili k nám, bylo mi zase fajn. Společně v jednom autobuse jsme dorazili do Nového města na Moravě, tam jsem se rozloučil a kluci pokračovali do Brna. Bylo mi poté trochu smutno, ale určitě bych tuto akci podniknul znovu…
Nakonec bych chtěl strašně moc poděkovat celému týmu GaTe. Markovi, Vaškovi, Luborovi, Tomovi i naší paní kuchařce, která pro nás připravovala skvělá jídla. Také všem účastníkům akce, všichni na sebe byli moc milí a pomáhali si. A speciálně chci poděkovat Mišelovi, který se mě ujal už první den, jelikož jsem tam nikoho neznal a vyrazil jsem sám do neznáma. Skvělá akce, nebojte se to taky zkusit. 🙂
Kuba T.
