aneb Sodoma Gomora a Dies Irae
Jak asi většina z vás ví, v sobotu 28. 6. se na Náměstí Svobody v Brně uskutečnil historicky první pochod gayů a leseb – Queer Parade. Málo kdo ale byl přímo na místě dění, a právě z toho důvodu jsou zde následující řádky.
Co je to Queer Parade snad nikomu vysvětlovat nemusím. Všichni/všechny víme, jak vypadá obleček z pavího peří, všichni známe tiaru s perlami, rozumíme pojmům líčidla, duha, boa, alegorický vůz, tanec… a víme, jak vypadají ulice Berlína, když se tam všechny tyto věci vyskytnou v nadměrných koncentracích. Tyto znalosti jsou nám však pro představu české QP zcela k ničemu, neboť ta se odehrávala v duchu decentnějším. Samozřejmě jsme měli pár duhových vlajek, růžové trojúhelníčky, duhové placky a jiné rekvizity, ale většina z nás přišla v běžném oblečení.
Ovšem nepřišli jenom queer lidé. Kromě mnoha zastánců z řad běžného obyvatelstva se na nás přišla podívat i skupinka katolických důchodců, kteří stále odříkávali Zdrávas Maria u morového sloupu (cca 5 m od podia a hlavního místa dění), objevil se pravoslavný kněz Libor Halík nesoucí obrovský kříž a společně se svým bratrem ve zbrani hlásal megafonem příchod soudného dne, a dokonce přišel i Vesmírný člověk, který nás všechny nezapomněl upozornit jak nás Aštar Šeran miluje, varoval nás před zlými ještěry z temných světů a rozdal nám krásné papírky s podobiznou Plejáďana.
A v neposlední řadě musím zmínit ještě jednu sortu „ochránců tradiční rodiny“ – členy Národní strany, Národní gardy, Národního odporu a ostatní pravicové extrémisty. Ti nám pro změnu nadávali do úchylů, deviantů a zvrhlíků. Jak sami vidíte, společnost byla opravdu rozmanitá, takže přinejmenším jeden záměr pořadatelům vyšel…
Co se týče programu samotného: Napřed se nám představili pořadatelé a řekli něco o svých sdruženích a činnosti. Po nich nám řekli pár hezkých slov náměstek primátora Martin Ander, ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková (oba SZ), aktivista a bojovník za naše práva Jiří Hromada a ještě nějaká paní, kterou nikdo moc neposlouchal, protože byla nudná. Nácky moc pěkně setřela Iva Pazderková aka Blondýna ze show Na stojáka a vystoupil i Pavel Vítek. Moc krásný byl i dopis Martiny Navrátilové, který nám poslala, protože nemohla být osobně přítomna.
Důležitým bodem se stalo vystoupení travesti skupiny Scandal Ladies. Když se totiž na podiu ukázal(a) imitátor(ka) Heleny Vondráčkové, náckové to už nevydrželi a vrhli se na nás. Tohle bohužel policie nezvládla, takže kromě házení vajec došlo i k fyzické konfrontaci. Já sám jsem statečně sebral nohy na ramena, popadnul kamaráda za ruku a společně jsme se dali na urychlený taktický ústup. Bohužel i přes to mi jedna slepičí ovulace rozprsknuvši se o nedalekou dodávku ohodila triko. No co, taky by třeba mohli používat tvrdší zbraně a já mohl skončit s boxerem v obličeji, dlažební kostkou v lebce, nožem v krku či jiným ohavným způsobem, takže vivat vejce… Naštěstí to dlouho netrvalo a policii se podařilo „bílou sílu“ zpacifikovat.
Po skončení úvodního programu přišlo to, na co jsme všichni čekali – samotný průvod. Moc rád bych vám přiblížil atmosféru, která panovala, ale po dlouhém přemýšlení jsem dospěl k závěru, že to je slovy nepopsatelné. Duhová vlna se valila ulicemi Brna. Mávali jsme lidem do oken, mávali jsme vlajkami, deštníky a jinými předměty duhových barev, tleskali jsme, pískali jsme… Jen škoda, že jsme si de facto jen obešli blok a vrátili se na náměstí. Odporní lidé (ehm, chtěl jsem říct „stoupenci národního odporu“) totiž zablokovali plánovanou trasu průvodu a byli ve všech okolních ulicích, takže policie nám udělala krásnou blokádu nejbližšího okolí, po jejímž obvodu jsme ukázali svoji hrdost a bylo po žížalkách… Ale i přes značně zkrácenou a improvizovanou trasu to bylo jedním slovem famózní.
Když jsme se vrátili zpátky na náměstí, vypustili jsme k nebi těch pár duhových balonků, které ještě nepopraskaly, organizátoři se s námi rozloučili, dali nám bezpečnostní pokyny pro opouštění prostoru a dav začal postupně řídnout. Když na náměstí zbylo už jenom pár lidí, holé lebky nás začaly obkličovat. Chodili kolem ve skupinkách, fotili si, jak „perverzním způsobem“ uklízíme odpadky a „naprosto zvráceně“ posedáváme kolem. Pan Hromada zalarmoval policii a my se preventivně stáhli do průchodu pod Komerční bankou ke skupině policejních těžkooděnců. Naštěstí to netrvalo dlouho a za chvíli nás doprovodili nahoru na Českou, kde jsme nasedli do tramvaje a byli mimo ohrožení.
I když z výše uvedeného je patrné, že průběh nebyl vždy veselý, akce samotná byla skvělá a vůbec nelituji svojí účasti. Bavil jsem se skvěle a to panoptikum zástupců jiných skupin taky člověk jen tak neuvidí. Nuže nezbývá než doufat v opakování. Nemůžu se dočkat příštího roku.
Idego
