Ztraceni na Vysočině aneb Být gay s GaTe
Bylo horké krásné slunečné odpoledne. (V té době jsme to ještě nevěděli, ale slunko jsme celý víkend prostě viděli jenom přes sklo dopravního prostředku, ale co už). V Brně na Hlavním nádraží se začala scházet skupina kluků, kteří během víkendu nejednou „vyděsili“ a k smíchu přivedli nejednoho „normálního“ člověka.
Už jen příhoda z vlaku, kdy se nám podařilo „vyštípat“ jednoho mladého muže z kupé.:-D A to úplně neúmyslně, prostě stačilo pár projevů určitých lidí a i někteří z nás měli chuť vyskočit z okna. Ale jinak probíhala cesta vlakem i autobusem v poklidu. A i ta cesta z vesnice k chatě byla ok. Alespoň byl čas poklábosit se známýma i neznámýma. Seznámit se i získat k někomu pozitivní nebo negativní postoj.
Takže a teď k účastníkům… Celkově nás bylo 19, jestli se nepletu. Z toho jeden účastník byl opravdu pes. Teda vážně pes, resp. fenka. Jako jediná samička (čistě z genetického hlediska) – žena, byla samozřejmě nejhezčí z nás všech (dámy prominou). Nás ostatních 18 byla klasická směska lidí, kteří jsou jenom přece něčím rozdílní. No, směska je myslím správný výraz, protože se sešli kluci, u kterých je ta rozdílnost vidět snad na dva kilometry, a i ti, u kterých je to poznat snad až pod mikroskopem. Kluci s různými zájmy a schopnostmi, což jsme poznali během víkendu, ale taky při seznamovacích hrách,
No a co jsme se o sobě navzájem dozvěděli? Kromě klasických věcí jakou je jméno, věk, co děláme, co nás baví, jsme se dozvěděli i spoustu užitečných informací (kdo používá make-up, kdo chodí do parfumérie, že asi 5 kluků má stálého partnera, ale asi jen 4 neměli v posledním měsíci sex atd.)
Abych se ještě vrátil k ubytování. Chata byla celkem pěkná (v rámci možností), pokoje prostorné (aspoň mi to tak připadlo), ale jedna věc byla snad pro každého trošku šokem. No a tou věcí byla koupelna… v umyvadle rez, sprcha, no nebyla v nejlepší kondici. Ale tak Ztraceni si nemohou vybírat, takže to musel každý nějak přežít.
A co bylo dál. Po večeři, tady bych rád poděkoval za fakt dobrý jídlo a to nejen k večeři, ale po celý pobyt, protože to bylo prostě dobrý. Jsme hráli už zmíněné seznamovací hry a pak šli do pokojů. Tady bych teda měl asi jedinou poznámku k organizátorům. Možná se pletu a byli jenom unavení, ale nepřišlo mi zrovna nejlepší, když většinou zůstali po oficiálním ukončení ve svém pokoji a řešili si svoje věci a ostatní se bavili po svém. Připadlo mi to jako klasický školní výlet, kdy si učitelé odpracují „to svoje“ a pak si řeší svoje věci a žáci si separovaně řeší zase ty svoje. Takže konec kritiky a abych použil nějaká čísla, tak za oficiální organizaci dávám 9/10, protože program byl vyvážený, zábavný, obohacující a prostě si tam není snad na co stěžovat.
Ráno v 8 hodin (kdo by to čekal, že 8 hodin je i ráno) byl v plánu budíček. Kdo čekal, že to bude něco drastického a násilného, tak se celkem šeredně mýlil. Budíček byl proveden humánním způsobem a to klasickou ztroskotaneckou písničkou (písnička dobrá, ale je to klasická písnička v telce při různých reality show z opuštěných ostrovů), což bylo fakt cool :-D:-D Po něm následovala rozcvička a jóga (ano opravdu 15 teplých kluků vyběhlo ráno ven a začali cvičit), někteří ač dělali, co dělali, prostě jim to moc nešlo, ale většina se držela slibně a pár (= dva) kluků si tam střihlo stojku. Pak následovala snídaně, míčové hry, oběd a výlet.
Výlet byl fajn. Hodně dlouhý a někteří si neodpustili několik poznámek o špatné informovanosti a nedodržení časového rozvrhu, ale to bylo jedno, protože to bylo prostě fajn. A co všechno se tam stalo? No hlavně jsme byli spojení (ve skrze náhodně) do dvojic, pak jedné trojce a jeden jednotlivec (pozn. Vždy chtějte být ten nejvyšší organizátor.) Během cesty se hrála kombinovaná hra skládající se ze schovávané, štronza a potopy a sousoší… aby to bylo srozumitelný, tak při slově bomba, se musel každý schovat, při štronzu zastavit a ztuhnout, ztvrdnout (když to znáte…), při potopě vylézt na šutr nebo třeba pařez a při sousoší utvořit prostě sousoší… No byla to velká zábava (jakože fakt.) Když se podaří někomu při štronzu zmatkovat a křičet bomba a snažit se běžet schovat (nebo tak nějak) a když se snaží dvojce udržet na pařezu spojená provázkem ve dvojici. Ale největší oblibě se stejně asi těšilo sousoší…za a) se při něm dalo tulit k ostatním a za b) se dala uplatnit fantazie. Někomu stačil z počátku Obdélník, ale jiní si dali záležet a Úmrtí misionáře či U****í Ježíše Krista jsou sousoší k nezapomenutí. Později s pokračující únavou už se nehrálo, ale zpívalo, občas jako když šlápnete kočce na ocas… no, anebo kocourovi. Cesta byla fakt dlouhá a klikatá, většina si připadala opravdu jako ztracená, což byl nejspíš účel. Kdo si myslel, že se stočíme zpět k chatě, tak se spletl. Stáčeli jsme se, ale stejně jsme skončili na soukromé chatě…jednoho z účastníků. Tam udělali oheň, zazpívali, opekli špekáčky a za tmy šli „domů“.
Na chatě jsme hráli realtime Městečko Palermo, kde po dlouhých útrapách vyhráli občané nad vrahy. Před ukončením dne byly rozdány propagační materiály (brožury o prevenci AIDS, používání kondomů a další užitečné věci), některé stačili účastníci použít během noci, ale k jinému účelu než je obvyklé. Nasadit si kondom na hlavu, nafouknout a jít pozdravit cizí obyvatele chaty je vskutku zajímavý nápad.:-D
Další den byl z důvodu počasí budíček i snídaně o kousek posunutý. Začalo se hrát další Městečko Palermo realtime, kde zvítězili vrahové. Juch juch. A jak se to vlastně hraje? Prostě se vylosují dva vrahové. A když potká vrah osamoceného občana, ukáže mu lísteček a občan prostě umře. Občané pak při soudu vznáší obvinění a můžou někoho popravit a to jednou za půl hodiny. Jak jsem naznačil v tomto případě vrahové celé městečko vyvraždili, a tím vyhráli. Mezitím se hrály další hry. Při kterých se někomu podařilo i vykoupat si nohu v potoce a další věci. Ono není snadný jít podél provázku se zavázanýma očima.
Nakonec se poobědvalo, uklidilo a odešlo. Cesta zpátky už probíhala ve větším klidu. Ale i tak se našla spousta zajímavých okamžiků. Jinak se samozřejmě nedají všechny okamžiky a zážitky popsat. To musí každý zažít, takže všem doporučuji, aby se nebáli a určitě na příští víkendovku dojeli a užili si ji jako já.
A závěrem bych chtěl poděkovat za skvělý víkend všem účastníkům, organizátorům a hlavnímu organizátorovi – Lukymu. Takže tímto děkuju
Martin
PS: Pro účastníky:
JEŽÍŠ JE VÍTĚZ
