Jak už napovídá titulek, březnové setkání se neslo v netRadičním duchu.
Sraz byl sicE stanoven dle zažItých zvyklostí nA 12:45 pod legendárníMi Hodinami u hl. nádraží [o ktERé mimochodEm alenka projevIlA velikou starost! v době našeho setkání prováděl totiž dopravní podnik nezbytnou údržbu traMvajovýcH kolEjí a alča pojala podezření, že v Rámci těchto oprav budou hodiny stržEny.
naštěstí se celé nedorozumění vysvětlIlo:-) hodiny zůstávAjí na svéM místě a my jsme neztratili významný „bod srazu“!], čímž ovšem tendenčnost setkání skončila. protože příroda neměla zrovna svůj den (či ba právě naopak jej měla:( a zasypávala nás přívalem H2o v tEkutém skupenství, přesunuli jsme se svižným kRokEm do galerIe brno ve veselé ulici číslo popisné 14. PLaYTImE. Výstava Michala Pěchoučka.
Původně jsem plánoval jak na těchto řádcích vylíčím co možná nejvěrněji některé expozice výstavy, jejich koncepci a ideový dopad. Netroufám si však. Jediné, co mohu o výstavě zcela bez ostychu říci, je doporučení: navštivte ji! Nezáleží na tom zda tam zajdete cíleně, stejně jako my pro uvození tématu gay estetika, nebo tam nakouknete z čiré zvědavosti. Každému vnímavému návštěvníkovi tato na první pohled „prázdná soustava“ nabízí „plný zážitek“. Například videoexpozice prověří nejen vaši trpělivost, ale i představivost, jak se přesvědčili i někteří účastníci setkání.
Plni intenzivních dojmů z výstavy jsme se přesunuli do nedaleké čajovny, abychom gay estetiku podrobili kritické debatě. Roli moderátora diskuze s bravurou sobě vlastní zvládla Alča a se zkušeností mořského vlka úspěšně dovedla náš chvílemi houpající se koráb do přístavu. Tak jako se parkoviště hypermarketu v sobotu ráno postupně zaplňuje auty přivážejícími potravin chtivé rodiny s dětmi, tak jsme i my skládali jednotlivé názorové střípky do mozaiky nesoucí hrdě označení gay estetika.
Nesnažili jsme se o definování tohoto velice těžko uchopitelného pojmu, raději jsme diskutovali nad otázkami (často) každodenního života, do kterých se promítá odlišné vnímání světa gayi. Věnovali jsme se mýtu krásy, včetně jeho výrazného posunu v posledních letech. Zkonfrontovali jsme staré české pořekadlo „šaty dělaj‘ člověka“ s otázkou chování jako součásti sebeprezentace jedince. Pokusili jsme se zhodnotit možnosti využití oblečení v období coming outu. Plodnou byla i debata zastoupení homosexuálně orientovaných umělců v průběhu dějin, jež nás přivedla zpět k PLAYTIME.
Všichni měli dostatek času své dojmy si dobře utřídit a zpětné hodnocení vygenerovalo zajímavou otázku, zda bylo možné nějakým způsobem dekódovat, že autor výstavy je gay. Jednoznačnou dopověď jsme nenalezli, ale poměrně silný byl názor, že někdy se tato složka v dílech umělců takto orientovaných uměle vyzdvihuje. Vždyť kdo by při rozboru nějakého díla na jednom z prvních místech uváděl autorovu heterosexuální orientaci, pokud by ji zmínil vůbec? Nelze popřít, že máme určitou „svoji“ estetiku (tak jak ji reprezentuje například Joe Philips ve svých dílech), kterou se odlišujeme, na druhou stranu se ovšem jedná pouze o část-zlomek, jelikož to jsou např. homosexuálně orientovaní světoví návrháři, kteří udávají všeobecně přijímané a napříč světem platné módní trendy, stejně jako světem obdivovaný architekt, sochař, malíř a básník Michelangelo Buonarotti.
Pod původně velmi abstraktním pojmem se během odpoledne vynořilo mnoho konkrétních otázek i zajímavých odpovědí. Čas strávený v příjemném prostředí čajovny během cesty do hlubin gay estetiky příjemně uplynul, ale na konci setkání každý odcházel s téměř dokončeným obrazem. Několik posledních tahů štětcem zůstává ovšem na každém z nás.
Jakub
