Letní prázdninovka Rehydratace 2022! Tam to vše začalo! Mnozí vědí, že to byla má první GaTe akce, kdy jsem se osmělil a odhodlal vydat s partou kluků, které jsem doposud neznal na týden do přírody. Už první den, kdy jsem přijel na sraz a následně se s ostatními účastníky vydal za organizátory, jsem věděl, že to nebude jen tak. Našel jsem nejen několik přátel, na které se mohu vždy spolehnout, ale hlavně přátelství do konce života. Zkrátka životní match!
A proč match? Protože jsem se o GaTe dozvěděl právě z Tinderu! O mé první akci se dočtete více v reportáži ZDE.
Ale teď už zpět k vyprávění. Má poslední GaTe akce v roli účastníka byla na jarní víkendovce Případ plameňák 2024. V tu dobu jsem pociťoval, že jsem na některé aktivity starý. Zkrátka jsem si začal uvědomovat a utvrzovat se v přínosu a důležitosti GaTu pro kluky na kluky a přišlo mi líto, že o takové akci mnozí nevědí.
Osobně jsem na GaTe přijel vystoupit z komfortní zóny a poznat nové přátele, ale v životě by mě nenapadlo, jaká to bude jízda! A věřím, že jen tak ještě neskončila! GaTe rozhodně mohu doporučit každému klukovi, protože pozná mnoho svých stránek, které dosud nepoznal. Začne nad věcmi jinak přemýšlet a nebo jej GaTe motivuje k mnohým rozhodnutím, kterých se bál či je odkládal. A jako bonus se stane součástí skvělé party kluků a komunity. Komunity, kde se bude cítit mezi svými a hlavně sám sebou. Nicméně jsem věděl, že je na čase se v rámci GaTe posunout na mé cestě dále. Zprvu jsem si to nechtěl přiznat, protože jsem se bál, že tady má cesta končí, ale opak byl pravdou.
Organizátorům jsem se se svými myšlenkami svěřil a naznačil, že bych chtěl být více než jen účastníkem. Například být přínosem pro ostatní. Pochopit, pomoci a nasměrovat ostatní kluky na cestu, na které rozhodně nejsou sami. Někteří mají problémy v osobním životě, někteří prochází momentálně coming outem atp. Jsme v tom společně!
Jednoho dne, kdy se dalo už sedět na letních zahrádkách u piva mi Vašek (jeden z organizátorů a kamarád) naznačil, že přišel čas naplánovat letní prázdninovku 2025 a zda mám chuť se do toho pustit s nimi. Přes malé pochybnosti se mi rozzářily oči a v ten moment mě to zahřálo u srdce. Věděl jsem, že je to spousta hodin práce, kdy bych musel svůj volný čas věnovat práci, která nejde mnohdy ani vidět a o zodpovědnosti nemluvě. Poprosil jsem jej o čas na rozmyšlenou, ale už v tu chvíli jsem podvědomě cítil, že je to přesně to, co chci a chci do toho jít právě s nimi!
Kromě Vaška se organizátorský tým skládal ještě z Peti, Ondry a Ondráška. Všichni se moc dobře známe, přátelíme, podnikáme výlety a nebo teda výjimečně i degustujeme nejen jídlo.
Ani jsem se nenadál a kluci to věděli! Přidali mě do skupiny, dostal jsem přístupy ke sborníkům, potřebným materiálům, které je potřeba znát a hned jsme se domluvili na první poradě. Kromě Petra jsme všichni z Brna, takže jsme naše sešlosti měli nejdříve virtuálně. Koncem dubna jsme měli naši první poradu, kde každý přispěl svými nápady, pointy a brainstormingem se zrodil nápad a plán letní prázdninovky Tempus!
Snad každý den někdo do skupiny přispěl novým nápadem a celá prázdninovka začala získávat příběh, zápletku, zkrátka koncept, aby dávala smysl. Pro mě jako nováčka v roli organizátora to nebylo zprvu úplně jednoduché, protože kluci už své funkce vykonávají nějaký pátek a mnohdy mluvili o aktivitách, které měli nastudované ze sborníků a nebo někdy zažili v rámci minulých akcí. Musel jsem se tedy do materiálů více ponořit a nastudovat si ty, které mají příběh, jsou přínosem, jsou psychologického rázu a nebo fyzického. Díky tomu jsem získal spoustu nápadů a inspirace k tomu, abych byl schopen pro účastníky vytvořit aktivitu, která bude přínosem a bude vhodná pro zařazení do rámcového plánu celé naší akce.
Možná vás, ale hlavně i účastníky celé naší výpravy bude zajímat, jak jsme si s kluky rozdělili role čtyř elementů, které v celém příběhu hrály klíčovou roli. Zkrátka jsme si na papírky napsali čtyři elementy (voda, země, oheň, vzduch) a losovali.
V konečném důsledku si každý vytáhl element, se kterým se dokonale ztotožnil a sžil natolik, že mu role padla jako ulitá. Já si tehdy vylosoval element země. Co se týče jmen, tak to přišlo jednoho dne u piva/porady, kdy jsme vtipkovali, že bych měl být “Hnědka”, ale to pro budoucí pojmenování nepřicházelo v úvahu. Zanedlouho se zrodila Kořena – země, Vodněna – voda, Meluzína – vítr, Plamínek – oheň!
KOŘENA
VODNĚNA
PLAMÍNEK
MELUZÍNA
Ačkoliv sklad GaTe skrývá mnoho rekvizit a věcí pro nespočet aktivit a her, tak jsme si naše kostýmy museli vyrobit. Vzpomínám, jak jsme jednoho dne s Ondráškem vyrazili do second handu pro inspiraci a nějaký ten hadr na naše kostýmy. Osudy elementů, které byly mezi sebou rozhádané se rýsovaly, ale jak se k nim do tajuplného světa účastníci vlastně dostanou?
Díky tomu, že Peťa občas z Prahy na poradu přijel i fyzicky do Brna, tak jsme se mohli potkat všichni společně a naší prázdninovce “dopsat” úvod a konec. Zrodilo se letadlo! Letadlo, které bude se vším potřebným servisem od odbavení zavazadel, prokázání se u příslušného gatu letenkou, ochotných letušek a schopného pilota, kterého nic nepřekvapí. Tedy dokud neproletí časovou trhlinu a celý letoun GA69Y se zřítí k zemi do tajuplného a neznámého světa, kde vládnout naše mocné elementy. Celý let do této neznámé destinace zprostředkovala později Queer cestovní kancelář Melas (QCK Melas), která měla také schopného průvodce Peťu, který měl za úkol účastníky celou akcí doprovázet, až po splnění hlavního úkolu. Získat od rozhádaných elementů jejich krystaly pro návrat domů a usmířit je, aby celá zapomenutá říše žila opět v harmonii.
Příběh s osudy elementů, cesta a hlavní úkol pro účastníky byl vymyšlen, ale jak se účastníci ke krystalům dostanou? Bylo potřeba vymyslet aktivity na míru, aby celý program akce byl pestrý a hladký bez zbytečných komplikací. Každý si připravil aktivity, které jsme si hromadně schválili a navzájem si s nimi pak pomohli, aby byly stoprocentně připraveny a drobná improvizace nešla poznat.
Já osobně se více považuji za kreativního a humanitně založené člověka, takže mě kluci museli u některých aktivit krotit, aby nebyly příliš kreativní, ale naopak byly hezky vybalancované a doplňovali se mezi aktivitami určenými na psychiku a fyzično. Jakmile se nám rámcový plán plnil aktivitami dle příběhu, tak jsme si mohli určit, kdo a kdy bude mít čas s přípravou nebo pomocí dalších aktivit, kdo bude mít rozcvičku a kdo bude mít službu v kuchyni. Při celém plánování jsme se totiž potýkali s problém obsazení kuchyně, protože se nám nedařilo dlouhodobě sehnat kuchaře. Ovšem, co bychom to byli za organizátory, kteří by si nedovedli s takovým problémem poradit. Sice to chvíli trvalo, ale podařilo se nám domluvit se s jedním účastníkem Tomem, který se věnuje vaření a je to jeho koníček. Bylo to Tomovo první vaření pro tolik strávníků a snad nikdy mu nepřestaneme být vděční, protože stejně jako bez účastníků, tak i bez něj by akce nebyla tak perfektní.
Nebudu vám tady popisovat jednotlivé aktivity, protože to bychom tady byli až do dalšího dne, ale raději se s vámi podělím o první den, kdy jsme se chystali na chatu. Prázdninovka sice začínala sobotou, ale s klukama jsme se na místo vydali už ve čtvrtek, abychom si stihli vše pečlivě nachystat. Peťa tehdy z Prahy dorazil odpoledne, kdy zamířil rovnou ke mně domů. Klukům jsem slíbil, že zařídím pro odvoz auto. Sedli jsme do auta a vydali se spolu pro vozík, protože je potřeba všechen materiál vyjímaje hrnců a várnic na akci vzít. Oba Ondráškové se zatím s Vaškem potkali ve skladu GaTe a začali chystat nejpotřebnější materiál. Cesta pro vozík se nám začala ovšem komplikovat odpolední dopravní špičkou, kterou doprovázelo několik rozkopaných silnic po Brně. Z deseti minutové cesty se rázem stala hodinová a klukům ve skladu nezbývalo nic, než jen čekat. Byl to krásný prázdninový pracovní den, kdy sluníčko neznalo své hranice. Naštěstí se nám s Peťou podařilo za klukama přes všechny zácpy doslova prokousat a mohli jsme začít nakládat. Do kufru auta přišly naše kufry a krosny, který jsme měli ve finále až po strop. A vozík plný krabic materiálu byl také k prasknutí. Nasedli jsme a za řinčení vozíku s krabicemi a hrnci jsme se postupně začali vymotávat z centra města. Ještě jsme si udělali zastávku u Ondry v práci, pro vozíček, protože co by to bylo za letadlo, kde by nebyl vozíček na jídlo a pití, že?
Cesta za neustále spalujícího sluníčka byla náročná, ale nakonec jsme za Ondráškova nakažlivého smíchu a nadšení dorazily na chatu, kde nás čekala majitelka. Sice se na nás dívala trochu podezíravě, ale pak nám předala potřebné instrukce, klíče, ukázala prostory a bylo! Začali jsme následně uskladňovat a vybalovat věci, když nás v tom začal pomalu dohánět hlad. A kdo zná Vaška, tak nikoho nenechá umřít hlady a připravil nám jeho vyhlášené špagety. Po probdělé noci a ladění detailů jsme se nad ránem vydali rostou podívat na východ slunce, na který budu ještě dlouho vzpomínat!
Emoce, které jsem v ten moment pociťoval se nyní těžko popisují, ale jistě to znáte. Nadšení, obavy a radost se ve mně neustále mísily, a nyní vím, že obavy byly zbytečné. Protože se nám s kluky celá akce moc povedla a jsem pyšný, jak jsme se s tím vším úspěšně poprali. Věřím, že nejen kluci, ale i účastníci si celou akci moc užili a už teď se těším na další! Děkuju všem a těším se nejen na nové tváře, ale i zážitky!
Míla Kořínková, Kvašena, Kořena, Milan
