Honzova reportáž na jarní víkendovku P.M.D.

Jak jsem se o GaTe vůbec dozvěděl?

Pár roků zpět jsem na seznamce objevil, že existuje nějaká skupina mladých kluků na kluky, co pořádá akce s různými aktivitami, nicméně jsem tomu nevěnoval nějakou pozornost. V průběhu let jsem poznal pár kamarádů, kteří na akce jezdili pravidelně, a nějak jsme se o tom dali více do řeči. Znělo to jako něco, co by mě mohlo bavit. Dřív jsem totiž jezdil na dětské tábory, kde jsem si vždy užíval, když jsme měli nějaké aktivity rozvíjející hlavní příběh celého tábora, jenže jsem zestárl a z dítěte se stal instruktor a už jsem ty aktivity vytvářel, nikoli si je užíval z té účastnické strany. Docela mi to chybělo, a to, jak to kluci popisovali, znělo, že by mě to mohlo bavit.

Před akcí

První GaTe akci jsem zažil loni v létě, kde jsem si to neskutečně užil a hned jsem si hledal, kdy jsou Velikonoce, abych si tenhle víkend vyblokoval na akci s GaTem. Akce Publicité Mes-Dames byla tedy mojí druhou akcí, avšak první víkendovkou. Jakmile bylo spuštěno přihlašování na akci, tak jsem neváhal a přihlásil se (možná) ještě ten první den, co byly spuštěny přihlášky, protože jsem si chtěl být jist, že pojedu. Ano, až tak jsem se těšil.

Po zaplacení účastnického poplatku (který je velmi příznivý, protože při včasném přihlášení, je zčásti dotovaný, ale i kdyby nebyl, tak je podle mého názoru velice příznivý) došel email s dalšími informacemi, co všechno si máme zabalit. Jak je zvykem na GaTe akcích, tak jsme nevěděli přesnou polohu chaty. Věděli jsme jen, že se jede do Orlických hor. Krátce před akcí byly vytvořeny skupiny podle začátečního místa cesty. Pravidelně jsou plánovány společné odjezdy z Brna a Prahy. Konečná stanice byla tentokrát v Jablonné nad Orlicí. Upřímně jsem se trochu bál, že nestihneme přestup, protože podle jízdních řádů jsme měli jen 3 minuty na přestup, ale i tak jsem si koupil lístky tak, jak nám organizátoři poslali. Moje balení probíhalo dost chaoticky, což se projevilo v tom, že jsem zapomněl na některé věci, které byly zmíněny v emailu, že si máme přibalit.

V den odjezdu

Na Velký pátek jsme měli sraz o půl jedenácté dopoledne na brněnském hlavním nádraží. Během cesty v MHD se trochu rozpršelo. Sraz byl plánován u Costa coffee, ale nakonec jsme se sešli skoro všichni na prvním nástupišti, na čemž jsme se domluvili operativně. Při příchodu na nástupiště vidím Péťu, který byl ověšen mnoha zavazadly a byl úplně celý mokrý, v jeho případě si IDOS usmyslel, že Velký pátek je normální pracovní den a ujel mu spoj, ale nakonec to na nádraží stihl. Cesta vlakem byla moc příjemná, utíkala rychle, protože jsme si koupili místenky vedle sebe. V průběhu cesty přestalo pršet a my tajně doufali, že to tak zůstane. Do České Třebové jsme jeli na minutu přesně, ale poté jsme čekali deset minut na jiný vlak, to mě trochu znervóznilo a smířil jsem se s tím, že nám express z Ústí nad Orlicí, kde jsme měli přestupovat, ujede, protože jel také na čas. Naštěstí na nás express počkal a v pořádku jsme přestoupili.

Poté co jsme dorazili do Jablonného, tak jsme viděli organizátory v sakách, kteří drželi kartony, na kterých byly napsána naše jména. Odložili jsme batožinu, kterou nám Kuba odvezl rovnou do chaty. Nechali jsme si jen batohy s jídlem a pitím na tradiční pochod. Já jsem byl ve skupině u organizátora Ondry. Dozvěděli jsme se, že se stáváme zaměstnanci ve zkušební době reklamní agentury Publicité Mes-Dames. Měli jsme mezi s sebou jednoho nováčka, se kterým jsme se rychle seznámili a začal konečně program. Hned na začátku jsme dostali od pana personalisty reklamní agentury (Ondry) visačky s našimi jmény a dal nám obálku s první šifrou. Ta nám měla prozradit, kam budeme pokračovat. Šifra byla spíše křížovka log světoznámých značek. Vyluštili jsme ji jako třetí a vydali jsem se na cestu, během cesty na určené místo jsme se od ostatních v týmu, co jeli z Prahy, dozvěděli, že jeden účastník přišel podle fotky na to, jaká je naše konečná destinace. Celkem mě to překvapilo a oceňuju schopnosti, že to někdo byl schopen takhle poznat. Další šifra nám dala trochu zabrat, jednalo se o hádanku, která každou větu měla jiným jazykem. Jednalo se o angličtinu, francouzštinu, italštinu a němčinu, tyto jazyky poté provázely velkou část víkendovky. Chvíli nám to trvalo, ale nakonec jsme se dovtípili, kam máme dojít. Při cestě na další místo, začalo místy vydatně pršet a nepřestalo až do příchodu na chatu. Zprvu jsem si říkal, jak je to hrozně otravné, že budeme celí mokří, ale pak jsem se s tím nějak smířil a spíš přemýšlel, jaké to vlastně je vystoupit z komfortní zóny sucha a být chvíli mokrý. Další šifra byla zapeklitá, ale nakonec jsme ji rozlouskli jako první. Poté nás už čekaly pouze dvě šifry, kdy jsme na řešení přišli poměrně brzy. Cílovou destinací byly Čenkovice. Pochod z Jablonného do Čenkovic měl cirka 13 kilometrů. 

Ve večerních hodinách se konal další program, kdy se nám představila ředitelka reklamní agentury pocházející z Francie a její zaměstnanci z Itálie, Německa, Japonska a Česka. Podepsali jsme „pracovní smlouvy,“ a tak jsme splnili podmínku účasti na akci jakožto zaměstnanci ve zkušební době. Naším hlavním komunikačním kanálem se stal Instagram, jako ve správné reklamce. Také jsme měli vyplnit svoje životopisy, které visely na stěně v chodbě, a mohli jsme se tak dozvědět něco o jiných účastnících a třeba navázat konverzaci na základě těchto informací. 

Sobota

Jako každý GaTe nás ráno vzbudil budíček ve formě písniček, i zde se prolínaly všechny 4 zmíněné cizí jazyky. Následovala rozcvička, kdy ji vedl organizátor David. Trochu jsem se bál, jak bude vypadat pod jeho vedením. Myslím si, že na jeho poměry (je to sportovec) nás docela šetřil, ale poté když přišla dopolední pohybová aktivita jsem asi rozuměl, proč nás šetřil. Tahle aktivita následovala po snídani a byla fyzicky vydatná, měla nás jako zaměstnance ve zkušebce otestovat, jak jsme na tom s fyzičkou a vytrvalostí.  Byli jsme rozděleni do týmů a začalo kolečko: kliky, běh, žabáci, vzpor ležmo a házení míčkem, to všechno bylo v rámci jednoho kola. Za každé kolo se získal jeden bod, a cílem bylo získat bodů co nejvíce. Nejdříve jsme běhali jako jednotlivci, poté jako tým, kdy se jednotlivé stanoviště přizpůsobily nové situaci. Museli jsme být synchronní, protože jsme měli svázané ruce. Pak se to zase otočilo a někteří z nás neviděli. Po obědě jsme měli chvíli pro sebe, někteří hráli deskovky, já jsem měl zrovna tento den službu v kuchyni na nádobí. Odpoledne jsme hráli strategickou hru, kdy jsme investovali do továren, které měli různé výnosy, a naším úkolem bylo si vymyslet strategii tak, abychom na konci získali co nejvíce peněz. I když se to na začátku nezdálo, tak tato aktivita zabrala poměrně velkou část odpoledne. Po večeři jsme měli jiný druh aktivity, kde jsme se měli zamýšlet nad 5 otázkami. Tyto otázky však nebyli v chatě, ale byli rozmístěné po cestě, která vedla nahoru na kopec a dolů po sjezdovce. Musím říci, že po zmíněné dopolední aktivitě jsem cestou dolů cítil stehna, alespoň jsem věděl, že jsem to dělal pořádně. Otázka číslo čtyři byla na výběžku do jezírka pro zimní sněžné zasněžování. Já jsem byl tak šikovný, že jsem si tam vykoupal jednu nohu až po půlku lýtka, to člověk ve městě jen tak nezažije. 

Neděle

Po budíčku, který byl o trochu později následovala rozcvička. Po rozcvičce jsme se nasnídali a bylo nám řečeno, že se máme obléci sportovně. Dozvěděli jsme se, že se paní ředitelce agentury nikdo nemůže dovolat, proto ji musíme napsat SMS zprávu o 160 znacích. Do téhle chvíle jsem si říkal, to je v chillu, 160 znaků není tolik. Jenže to bylo tak, že jsme byli v týmu a každý jsme dostali sadu písmen a interpunkčních znamének. Dané písmeno nebo znaménko mohl napsat jen ten daný člověk. Každé písmeno mělo určitou bodovou hodnotu. To už jsem si říkal, že tak v pohodě nebude. Pak jsem viděl ten kus, co se musel běhat tam a zpátky, když jsme chtěli napsat jedno písmeno. Najednou mi 160 znaků přišlo hodně. Naštěstí jsem měl dobrou kombinaci písmen, ale ti, co měli mezeru, písmena A, N, C, H a S, se celkem naběhali. Tuto aktivitu jsme vyhráli, a to především díky Péťovi, který měl výše zmíněnou pekelnou kombinaci písmen a nalítal se nejvíce z nás.

Další aktivitou, kterou jsme v průběhu neděle měli byla taková relaxační aktivita, kdy jsme u každého z organizátorů dělali něco jiného. U jednoho se pil čaj a povídali jsme si, u druhého se tvořili bonsaje, u třetího zas byly pleťové masky. Ale mojí první zastávkou byl Ondra, který nám řekl, že má fit core aktivitu, a já si říkal, že si z nás dělá srandu. Přece říkali, že to bude relaxace. Nedělal si srandu. Já jsem zvyklý z jeho hodin jumpingu, že má rád posilování, ale v kombinaci s ranní běhačkou to bylo intenzivních 20 minut. Potom, co jsme dokončili dvacetiminutovky u všech čtyřech, tak jsme měli chvíli čas, a najednou k nám přiběhl organizátor Milan, že nám musí říci naléhavou zprávu.      A to, že jeden z nás našel stopu ztracené ředitelky a vydal se ji hledat, a že nám poslal hlasovou zprávu, protože ztratil stopu a zasekl se sám pod kořenem. Hlasovka nám byla puštěna dvakrát. Museli jsme si rychle zaznamenat cestu, jak se dostaneme k „uvíznutému.“ Musím pochválit Kubu, který byl ten, co nám poslal onu hlasovku, popis cesty byl téměř dokonalý a našli jsme ho poměrně rychle. Na začátku cesty jsme dostali obálku, ve které byla šifra a papír s číselnou a písmennou řadou. Celou cestu jsme se snažili přijít na to, co to má znamenat. Poté jsme zjistili, že klíč k dekódování má Kuba. Měli jsme se kouknout na Instagram, o jakou šifru se jedná. Jednalo se o Vigenèrovu šifru. Kuba znal, jak se má dekódovat a já jsem byl úplně ztracený. Naštěstí mi internet pomohl, a nakonec i já jsem pochopil, jak ji dekódovat. Dále jsme se vydali do polní kuchyně, která byla v autě na horní straně sjezdovky. Tam byla servírována večeře s krásným výhledem. Náš tým dorazil jako první, nicméně poslední tým dorazil až hodinu a půl za námi, protože trochu uhli z cesty. Tahle aktivita byla super, moc mě bavila, i když jsem absolutně nechápal, jak se ta šifra má dekódovat. 

Na konci dne jsme měli highlight celé akce, a to modní přehlídku. Náš tým si vybral Itálii jako zemi, kterou měl ve svých modelech odprezentovat. Porota skládající se ze zaměstnankyň, ředitelky a pána z Brna byla nekompromisní, ale spravedlivá. Hodnotila kolekce z různých úhlů pohledu. Bylo na nás, jak originálně celou kolekci pojmeme. V našem případě se nejprve na molu představily modely a poté jsme je představily slovy. Vyhráli jsme v rovině odbornosti kolekce (tedy jak jsme představily naše modely – bylo to generováno AI, ale psst…). Po skončení přehlídky jsme měli osobní volno. Já jsem se ponořil do hraní deskovek a šel jsem spát až o půl čtvrté. 

Pondělí

Ranní budíček byl po 4 hodinách spánku trochu nepříjemný, ale přežil jsem to. Věděl jsem, že musíme uklízet. Sbalil jsem se a uklidil svoji postel. Po snídani jsem se snažil všemožně pomoci s úklidem, aby toho na organizátory pak nezbylo tolik. Rozloučili jsme se v Jablonném          a vydali se směrem do svých domovů. Byl jsem trochu smutný, že už to vše končí. Když jsem si doma četl zpětné vazby na moji osobu, tak jsem byl celkem naměkko.

Tahle víkendovka utekla jako voda, doufám, že se s kluky uvidím i mimo GaTe akce. Už teď se těším na další akci v létě! Dočetl jsi to až sem? Neodradilo tě nic ve čtení ze zmíněného? Neváhej a zapiš si termín 14. – 20. července, kdy je letní prázdninovka a sleduj stránky, až se spustí registrace, to si nemůžeš nechat ujít!