Je Bílá sobota a po posledních událostech hustého sněžení nám vyšla naprosto plná slunce. Je krásný den a náš sraz se konal tradičně na hl.nádraží v 13:00. Jakmile jsme byli kompletní, Bazi zavelel a vydali jsme se směr naše oblíbené místo = Chajovna. V Chajovně jsme si každý objednali a mohli začít v Tomově programu. Dříve nám ale Bazi oznámil, že náš host, který měl přijít, bohužel nepřijel. Po událostech na našich dálnicích se raději nezúčastnil…
Jak bývá zvykem, na začátku každého setkání se poznáváme, ale není to standardní poznávání jak jsme na něj zvyklí, nýbrž jsme se poznávali každý zvlášť. Začali jsme ve dvojicích, podali si ruce, představili se, popovídali si o sobě, co jsme ještě nevěděli. Z minutového rozhovoru se pomale stávaly 3-5 minutové rozhovory, 🙂 které končí objetím.
Takhle se poznáváme všichni, nevěřili byste, jaké věci se dozvíte o svém kamarádovi: poznat jeho zájmy, jaký sport má rád, jakou hudbu poslouchá, svoje prožitky, filmy nebo co studuje…
Nakonec nám poznávání zabralo přes hodinu. 🙂
Přistupme tedy k hrám. První hra je velmi abstraktní. Máme si představit poušť, v ní kostku, která odolává bouři, koně, který běží proti nám. Výsledek je překvapující, dle barev a materiálu kostky se dozvídáme, jaký člověk je. Kůň představuje našeho partnera, je-li v našich představách silný, nezdolný, nebo naopak krotký a hodný.
Ale čas nekompromisně běží dál a je na čase přejít k dalšímu programu.
Máme za úkol vymyslet dvacet různých lidských charakterů, ze začátku se nám to zdá hodně, ale postupem času zjišťujeme, že i těch dvacet se nám zdá málo, padají i takové návrhy jako hezká vykroucená buzna, naivní a přátelský člověk, infantilní idiot, zhýralý umělec milující dekadentní umění atd. 🙂 Je toho mnoho a každý dává dohromady nové a nové charakteristiky.
Po utvoření jednadvaceti různých charakterů je načase je trochu zredukovat. Chystáme se totiž na cestu napříč ruskou Sibiří, necháme se odvézt transsibiřskou magistrálou z Vladivostoku do Moskvy. Má to jen jeden háček, do kupé je vejde jen osm lidí, my zastupujme jednu osobu a zbytek si musíme vybrat z našeho seznamu charakteristik. S těmito sedmi lidmi pak budeme trávit tři týdny na cestě skrz nehostinné sibiřské pláně.
Tímto je odstartován boj o každý charakter. 🙂 Využívá se všech dostupných možností a přesvědčování, nakonec je potřeba se uchýlit i k hlasování. Dokonce využíváme i toho, že si někdo odskočil na WC, aby prošel jeho návrh.
Po téměř hodině vybírání a hlasování se s námi na třítýdenní cestu vydávají: hezká vykroucená buzna, naivní a přátelský člověk, cílevědomý manažer, tichý intelektuál, vtipný narcista, zábavný pesimista a nadšený idealista. Aby byla cesta ještě zajímavější, tak každému z nás vybereme jeden charakter, který mu nejvíce sedí.
Vlak vyrazil na třítýdenní cestu. Už není možnost vystoupit. 🙂
Zprvu se cestující jen tak okukují a začínají se velmi letmo a nenápadně seznamovat.
Po týdnu cestování je už stav horší, někteří se nemůžou natolik snést, že opouští kupé a chodí raději po vlaku a flirtují s ostatními, někteří si do kupé pozvou jiné cestující, se kterými si mají co povědět.
Jiní nekomunikují vůbec a čtou si stále knihu, a to se zdá jako dobrý způsob jak navázat konverzaci, i když se tato konverzace zvrhává na silnou debatu a rozbor daného díla. A opět se v kupé rozhostí ticho. Po třech týdnech se už nikdo s nikým nebaví a většina cestujících shledává výběr charakterů za méně šťastný, než na začátku.
Pár kilometrů před cílem se ale situace mění a pomalu se všichni začínají udobřovat, někteří ve skrytu duše doufají, že už nikoho z těchto lidí nikdy neuvidí, 🙂 jiní by se rádi setkávali častěji a některým je to úplně jedno. Vlak zastavil v Moskvě, jen letmý pozdrav na rozloučenou a cestující se rozcházejí. Jen ve vzduchu stále visí jedna věta. „Už nikdy!“ 🙂
Celé setkání se neslo v duchu sebepoznání, a jak vtipně Tom poznamenal. „Oddělíme žloutek od bílku.“ 🙂
No a nakonec přišel i velikonoční zajíček a měl i košík plný vajíček 🙂
