Dohrála mi poslední písnička v mp3ce, vyndám si sluchátka z uší a podívám se na telefon – 14:06, sobotní odpoledne… Stojím pod hodinami u brněnského Hlavního nádraží a pozoruji, co se kolem mne děje.
Až teď jsem si uvědomil, co jsem se rozhodl udělat – rozhodl jsem se poznat někoho, kdo je na tom stejně jako já, a uskutečnit svůj vnitřní „coming out“. Jen jsem stál a rozhlížel se, jestli náhodou neuvidím nějakou skupinku kluků. Uviděl jsem. Menší nervozita mi zabraňovala cokoli říci, ale nakonec jsem se přece jen odhodlal a přišel za nimi.
Když už dorazil i poslední člen našeho setkání, mohli jsme vyrazit. Naplánováno bylo vydat se na Špilberk. A tak jsme ze začátku jen počítali schody, a když už se nám podařilo dostat se nahoru, nebylo kde se posadit. A tak jsme museli výš. V parku pod Špilberkem byl hezký zelený trávník a my na něj rozložili deku. Po krátkém seznámení a naleznutí vhodné polohy k sezení jsme se začali zabývat tématem sobotního setkání, a tím byla „šikana“.
Všichni kluci měli povykládat své zážitky nebo uvést nějaký příklad šikany, se kterým se již setkali. Avšak ještě před tím jsme měli za úkol uvést nějaké „označení pro gaye“, se kterým jsme se už někdy setkali. Důvodem bylo zjistit, zda někdo z nás nebyl nějak šikanovaný kvůli své orientaci.
Později každý z nás začal vyprávět o nějakém druhu šikany, se kterým se již někdy v minulosti setkal, a věřte, těch případů nebylo málo. Snad každý z nás si prošel nějakou formou šikany, anebo alespoň o nějaké věděl, slyšel. Opravdu, byly to silné příběhy.
Když jsme vyčerpali veškeré nápady a vyslechli všechny příběhy, rozhodli jsme se pokračovat spíše v trochu uvolněnějším duchu a tak jsme vyrazili do „Áčka“. V „Áčku“ vládla příjemná atmosféra, všichni jsme rychle zapomněli na dnešní téma a bavili jsme se, včetně mě. Pochopil jsem, že přijmout sebe samotného je ta nejlepší věc, vzorem mi k tomu byli kluci, které jsem za to odpoledne poznal a jsem za to vděčný. A proto když vás okolí nepochopí, stačí se obrátit na kluky z Gejt a myslím si, že se budete opravdu cítit lépe. Na závěr bych ještě rád poděkoval klukům, že mě přijali a též za tohle skvělé odpoledne.
