Šestá gejťácka voda byla svým způsobem po delší době opět něčím výjimečná. Poté, co jsme v minulosti sjížděli Svratku, Moravu a celkem třikrát Vltavu, jsme se rozhodli pro změnu. Vltava byla už ohraná a přemýšleli jsme tady kam jinam vyrazit. Protože Honza už v minulosti byl na Ohři, znal to tam a věděl, co od této řeky můžeme očekávat, zvolili jsme tuto západočeskou řeku jako cíl našeho letošního vodáckého výletu.
Kynšperk nad Ohří, Sokolov, Karlovy Vary a Loket. Tato města ležící na Ohři jsou od Brna poměrně vzdálena. Cesta vlakem z Brna zabere bohužel spousty hodin – je to vlastně až na druhém konci republiky. Proto jsme také náš výlet natáhli tak, abychom měli více času na splouvání, prohlídku Karlových Varů a užili si maximálně řeku.
Začátek vodácké výpravy začal v Brně, kde jsme se potkali ve Vaňkovce a museli povinně absolvovat cestu rozpáleným Brnem na středobod současného vlakového Brna: Brno – Dolní nádraží. Tyto dvě koleje s několika slunečníky odbavují stovky mezinárodních cestujících z a do Brna. Opravdu netradiční prázdninový začátek cesty. Byli jsme zpocení už teď. 😀
Předpověď počasí na první dny naší plavby neslibovala dobré počasí. Mělo celý čtvrtek pršet a oproti tropické středě se mělo také výrazně ochladit. Počasí jsme sledovali po čas naší cesty v pravidelných intervalech na různých zdrojích – pomáhal nám Aladin, Klára, počasí na Iphonu a také meteoradar, možná i další přístroje, které slouží k předpovědi počasí. Nutno podotknout, že s různorodou přesností. Ale skoro všechny přístroje nelhaly v tom, že ve čtvrtek bude pršet.
To, že se má ochladit, jsme poznali cestou z Brna, kdy v Praze bylo oproti Brnu o 10 stupňů méně a pršelo. Využili jsme hodinové zastávky v hlavním městě k doplnění potravin, nákupu věcí k ohni a odpočinku v hlavní hale a už jsme zase seděli v rychlíku Krušnohor ve směru Cheb. Rychlík byl ze začátku hodně plný, ale čím více jsme se blížili k cíli naší cesty, tím více se vyprazdňoval, až jsme zůstali ve vagónu v podstatě sami. Konečně jsme dorazili po deváté hodině večer do Kynšperku nad Ohří. Cesta z vlaku na tábořiště byla už jenom maličkost, postavili jsme stany, koupili dřevo, zbytek jsme donesli z lesa a mohli jsme večeřet. První špekáčkový večer byl velmi povedený. Až na opilou obsluhu zařízení v kempu, která hulákala ještě dlouho do noci 😀
Předpověď počasí ovšem stále ukazovala, že pršet bude. Jak se ukázalo, měla pravdu. Už v noci začalo pršet a tak jsme se ve čtvrtek probudili do deštivého hnusného rána, kdy jsme měli mokré stany a někteří členové naší výpravy překvapivě i mokro ve stanech. Což se poznalo brzy ráno tím, že byli první za stanů venku a lamentovali nad výběrem špatného stanu. Obzvláště ti co si vybrali stan malý tak, že se do něj sotva vešli, měli mokro úplně všude. 😀 Následovalo rychlé balení, naložení věcí do soukromého přívěsu, který putoval celou dobu s námi a výživná snídaně v kempu, kde obsluha měla Vánoce z toho, že jsme si dali 10 porcí sáčkové ovesné kaše. Takové Vánoce měl pán, že to chtěl fotit na Facebook. My ovšem Vánoce neměli, nás čekala dlouhá cesta deštěm.
Už jsme tedy po snídani a vzhůru na lodě! Můžeme začít. Oblečeni v teplých hadrech a pláštěnkách. Někteří v pláštěnkách z pytlů na odpadky 😀 Prostě se na pláštěnky vykašlali, to už je taková klasika. Pytle na odpadky je zachránili. Takže můžeme vzhůru na Ohři, naše vodácká výprava začíná, prší, chvílemi lije, jo to bude zábava! Ale my to nevzdáme – náš dnešní cíl kemp v městečku Loket musíme dát! Nějakých 28 kilometrů před námi.
Všechny posádky jsou na lodích, cesta utíká poměrně rychle, stále prší. Kličkujeme mezi kameny a kapkami deště, co to jde. Naše nálada je poměrně dobrá. Nechceme si přece kazit výlet trochou vody, která padá z nebe. Obzvláště, je-li voda poměrně teplá a naše věci ještě suché. První naše zastávka přichází v moment, kdy začne lít a foukat tak, že byste na řeku pomalu ani ty kačeny nevyhnali. Strávíme 2 hodiny na občerstvení, kde říkají dvěma osmaženým plátkům ze separátu hamburger a pán nezvládá přijmout objednávku od 14 osob bez neustálých dotazů. Ovšem s nadšením kvitujeme teplo, které je uvnitř budovy. Po dvou čajích a nevyzvraceném obědě oblékáme mokré věci a jedeme dál! Nejsme žádné bábovky přece! 😉
Konečně pomalu přestává pršet, míjíme Sokolov a směřujeme co nejrychleji to jde k Lokti. Kvalita vody v řece se po projetí Sokolovem znatelně zhoršuje, ale to nemůže mít na naši plavbu vliv. Protože my se už přibližujeme k cíli našeho výletu a neprší! Loket je hezké městečko na Ohři, jemuž vévodí krásný hrad. Tuším, že je někdy ze středověku. V Lokti jsme strávili večer procházkou po městě, večeří a v kempu někteří odvážní rozdělali oheň a opekli druhou várku špekáčků. Jdeme spát s drobným deštěm, ale to nám už moc nevadí, snažíme si na něj během této vodácké výpravy zvyknout.
V pátek ráno u snídaně přemýšlíme co dál. Je zima, tedy spíše kosa, jsme mokří – někteří hodně. Slunce nevidíme, předpověď nic moc, všechny ty radary ukazují všelijaké počasí. Napadají nás myšlenky to vzdát, zůstat v kempu, spát celý den ve stanu. Ovšem po snídani se vydáváme znovu na řeku, touha zažít další vodácké dobrodružství nás žene dál. Nevzdáváme se!
A udělali jsme dobře! Po pár drobných přeháňkách přichází konečně vytoužené sluníčko. Začínáme odhazovat pláštěnky, svetry, bundy a další teplé oblečení, protože je konečně teplo. S tím, jak se oteplilo stoupla i nálada mezi účastníky. Polední oběd u Svatošských skal jsme si zpříjemnili na velkém skákacím nafouklém plastu. Konečně zábava, a to jenom v tričkách nebo i bez nich. Vylezli jsme na skály, vyfotili se a jedeme dál! Dneska to bude fajn! 🙂
Přijíždíme do Varů a slunce už má pořádnou sílu. Ve Varech jsme se rozhodli jít na nějaký čas na kolonádu, projít se tímto lázeňským městem, prostě podívat se, jaké to tady je. Naše zjištění, že ve Varech zrovna dneska začíná festival, nás překvapuje, nicméně má to spoustu pozitivních stránek – vidíme hvězdy stříbrného plátna, ve Varech je spousty lidí a atrakcí, které by tam za normálních podmínek nebyly. Vary jsme si maximálně užili. Skoro dvě hodiny na sluncem vyhřáté kolonádě s lázeňskými oplatky a palačinkami v ruce bylo příjemných. My jsme ale ještě nebyli v cíli naší páteční cesty – měli jsme ještě pár kilometrů před sebou. Našim cílem bylo tábořiště Hubertus, kousek za Karlovými Vary. Po večeři jsme znovu naskočili do lodí a vydali se spolu se zapadajícím sluncem na cestu do kempu.
Kemp Hubertus byl první kemp, který byl na naší cestě opravdu super. Málo lidí, krásný les, vybavený bar s jídlem, všude ohniště, řeka hučící v peřejích. Tady se nám bude dobře spát! Až na to, že už druhý den nenacházíme sprchy. 😀 Pro mnohé strašlivé a děsivé zjištění. Být dva dny neosprchovaný byla pro mnohé nepředstavitelná představa. Museli ji podstoupit, neb nikdo nechtěl absolvovat sprchování v open-space sprše se studenou vodou vedle kadibudek. Ani tento den nemohl skončit jinak než táborákem se špekáčky. Jo, vlastně ještě jedna zásadní událost se stala tento večer! Přišla k nám jedna opilá slečna, tuším, že se jmenovala Veronika. No a hádejte co Veronika chtěla… Ehm. No, chtěla sex. Ale bohužel v naší skupině 14 homosexuálních vodáků neměla šanci. Což jsme ji záhy vysvětlili. Naštěstí všechno bylo podle Veroniky v pohodě a ona byla taky v pohodě. 😀
Poslední den naší cesty začínalo peřejí u tábořiště Hubertus a končilo kempem v obci Vojkovice. Tento poslední den na vodě se vyznačoval pomalou plavbou, souloděním, hudbou na lodi a dobrou atmosférou mezi účastníky. Už jsme nebyli ani moc mokří a slunce sem tam vykouklo zpoza mraků. Občas se konečně začali objevovat na řece vodáci s i nám známou Veronikou a její partou, takže jsme zde nebyli sami. Posledním našim nocležištěm byl kemp Vojkovice, který okupovala mimo početnou skupinu vodáků také jedna hlučná svatba. Kemp měl sprchy, konečně jsme se mohli osprchovat, a to dokonce společně, což mnohým vadilo 😀 Ale ta touha po teplé vodě byla silnější. Přenocovali jsme v tomto kempu, občas znovu zapršelo. Ještě nutno zmínit, že i tento večer si někteří jedinci rozhodli udělat na ohni špekáčky, takže tradice byla i tento večer dodržena! Každý večer na naší výpravě se špekáčkem a ohněm.
V neděli jsme se probudili do slunečného rána a poté, co jsme posnídali dva kuřecí párky a sbalili si věci, se vydali na vlak směr Praha a Brno. Bylo hezky a my si říkali, proč tak krásně nemohlo být po celou dobu naší plavby. Ale zase tak hrozné to nebylo. Řeku jsme si maximálně užili. Zažili jsme i netradiční situace, zajímavé kempy, poznali jsme spousty nových míst a mimo to i hodně legračních situací. Cesta domů do Brna utekla neskutečně rychle, s krátkým přestupem v Praze jsme už po třetí hodině byli opět na Dolním nádraží, kde naše cesta skončila a kde jsme se rozloučili.
Bylo to opět moc fajn, strávit na řece pár prázdninových dnů se skupinkou gay vodáků. Ještě, než naše vodácká výprava skončila, už jsme plánovali, kam vyrazíme příští rok – Tisa, Hron, nebo nějaká jiná řeka? To se uvidí. Zase za rok se snad potkáme.
AHOJ!
Marek
