Milí přátelé, jsem moc rád, že mi byla dána možnost udělat reportáž o červnovém setkání na Špilberku. Rozhodl jsem se poprvé navštívit teen setkání z důvodu, jednak si najít dobré kamarády, kteří mají nějaké hodnoty a také možná že si chci i dokázat, že se dokážu bavit i lepším a více mě naplňujícím způsobem. Dalším spouštěcím mechanismem je vyrovnat se s coming outem ve třídě. Takže dám se do toho.
Toto setkání mělo téma: ,,Kamarádi“ a mohli jsme si dovést nějakého kamaráda/kamarádku. Rozhodl jsem se pro moji dlouholetou kamarádku, která na to úplně zapomněla ,tak jsem si vzpomněl na človíčka, kterého mám moc rád a kterého znám cca měsíc. Je to heterosexuální holka jménem Lidka. Řekl jsem si, že by bylo dobré vzít někoho takového, aby přispěl názory i z jiného úhlu pohledu.
Kamarádku jsem si vyzvedl na autobusovém nádraží. Museli jsme se ještě vrátit ke mně domů, aby si odložila své osobní věci. Po vypravení, jsme se teprve vydali na samotné setkání.
V dálce u hodin na hlavním nádraží jsme už viděli kluky a Lidka byla trochu rozpačitá, že tam není žádná holka. Později zjistila, že přece tam má i zástupce svého pohlaví. Avšak museli jsem ještě navštívit obchod a koupit tam něco k jídlu a pití. Bylo totiž hrozné horko a k tomu všemu ještě jsem nic nesnědl. Po nákupu díky skvělé navigaci jsme se dostali na místo. Vystoupali jsme ke hradu Špilberk a po nádvoří jsme hrad obešli až jsem se dostali do zádi hradu, kde se rozkládá park. Ve stínu pod stromy jsme uviděli skupinku lidí. Celou dobu jsem byl v pohodě, ale když jsem viděl kluky a holky na setkání z dálky, trochu jsem znervózněl.
Došli jsme na místo a pozdravili jsme se a roztáhli naši filajovou deku, na kterou mám skvělé vzpomínky z dětství, ale o tom někdy jindy . Jak jsem vytušil, tak na nás všichni počkali a byla zahájena seznamovací hra v níž zhruba polovina zúčastněných odevzdala věc, která je jim jistým způsobem blízká. Já odevzdal sluneční brýle, které jsem dostal od bývalého přítele. Poté druhá polovina si měla po slepu vybrat daný předmět a pak najít jeho vlastníka. Mých brýlí se ujala sympatická slečna, ale já ji nechal chvíli tápat a náramně jsem se bavil. Pak jsem na ni začal mrkat a usmívat se. Jeden sympatický kluk Milda Alču upozornil na to, že jsem to já. Dostali jsme každý 3 minuty na to si o sobě něco říct, ale nějak se to protáhlo a zřejmě to bylo minut deset. Jak bylo vyzvídání ukončeno, dostali jsme úkol na papíry vše vypsat co si o druhém pamatujeme, nejlépe nakreslit. Pak nám bylo oznámeno, abychom si vybrali 2 lži a napsali je tam. A ostatní je měli odhalit.
No užili jsme si spoustu legrace, ale já na to jak jsem byl upovídaný, tak jsem byl dost nervózní. Lidka si vybrala Lukáše, jenže Lukáš byl nějak unavený nebo co povídal, tak se Lidky ujal Milda. I Lidka byla nervózní. Po asi 45 minutách seznamování jsme přešli do skvělé debaty. Někdo se zapojoval do debaty více někdo méně, ale mně to zase mlelo o sto šest . Mimo jiné jsme se museli přestěhovat, aby na nás nesvítilo sluníško. Naštěstí jen jednou.
Po 4 hodinách diskuzí a seznamování myslím Lukáš oznámil oficiální ukončení. Můžu říct i já jak jsem upovídanej, tak jsem byl hooodně vymluvenej. Sešli jsme dolů z parku Špilberku a zamířili k příjemné restauraci pod hradem. Kde se už většina lidí oddělila a nás tam zůstala hrstka. Nikdo už moc nemluvil, všichni byli unavení z horka. A poté jak vždy něco začíná tak i končí, tak jsme se chca necha museli rozloučit.
Můžu říct, že to bylo pro mě opravdu příjemně strávené odpoledne a spousta věcí se ve mně urovnala. Měl jsem i spoustu otevřených témat, o kterých jsem si musel popřemýšlet. Setkání vůbec nelituji a na příští zase rád přijdu. Akorát škoda, že tak skvělý lidičky uvidím až za měsíc.
Tak zatím a mějte se všichni sluníčkově Lubíík
