Dávejte pozor, co vám teďka řeknu.
v ranních hodinách
když jsem nahoru napsal v ranních hodinách, měl jsem vážně na mysli ráno… studené, brrr až jednomu skoro zalézá za nehty, no prostě nic, co byste mi mohli závidět. no a do takové rána jsem se nejen probudil, ale také jsme musel vstát, co mě stálo energie vylézt z postele a otevřít oči, říkal jsme si, je přece sobota!!!
Proč se nemůžu vyspat a pěkně si polenošit v posteli? ne? sobota je přece od toho, aby se člověk válel v posteli a bylo mu blaze… no dobře. tak jo. já vim, že tohle nebyla jen nějaká taková normální sobota,, no jo, nevěříte mi ani slovo… dobře tak jsem nemohl dospat a vstával jsem tak brzo, protože už jsem roupama nevěděl, co bych… v hlavě jsem měl jen jedno a všechno ostatní šlo mimo mě. Brno!! fííííííííí, už abych tam byl.
dopoledne
musím si vzít svačinu, hlad to je můj nepřítel; doufám, že mi maminka připravila zase ty moc dobré obložené rohlíčky, se šunkou a paprikou? mňami mňami mňam, ty mám moc rád!!
později dopoledne
jóó, nezapomněla na mě!! má mě totiž ráda! tak vzhůru na nádraží…
ve vlaku
proč jedeme tudy? to je nějaká zkratka? nebo ty baráky postavili nové? no za měsíc by to asi těžko stihli. no rači se zeptám průvodčího, až přijde, jestli tenhle vlak jede vážně do Brna.
jo tak dobrý, do Brna to jede, jen jinou trasou; no už abych tam byl… na kluky se vážně těšim a dnes to bude určitě dobré! možná jsem si měl o té diskriminaci něco najít na internetu, abych nebyl za hlupáka. nemluvil o tom někdo ve škole? myslim, že ta nána, co ji máme na občanku, jenže tu stejně nikdo neposlouchá, tak to mi asi moc nepomůže.
setkání
ty jo, to je někdo úplně nový, hmm toho neznám, neva… tak schválně, odkud asi je? tipoval bych Olmik, no musím se ho pak zeptat… a toho, co stojí vedle něj také neznám. ten co se baví s Mirdou je mi nějaký povědomý, ale vážně nevím odkud. ten jeho kamarád vypadá vážně sympaticky… a kdo je ona? jo, to bude asi ta, co má tu diskriminaci na starosti, ježiš jak se jmenuje,, nooo hlavo, je v tobě něco?
jsem fakt rád, že je v klubovně teplo, to sluníčko je sice fajn, ale nezahřeje tolik jako puštěná kamna.
skoro reportážní střípek
Sraz byl pod hodinami, kde se nás sešlo opravdu docela hodně (no doufám že se všichni nějak vůbec do klubovny poskládáme). Tak už už huš na tramvaj, jak zašlo sluníčko, tak mi začíná být zima. Před klubovnou na nás ještě čekali další dva návštěvníci, ale všichni jsme se už brzo pohodlně uvelebili, aby Mirda mohl začít oficiálně setkání.
Seznamovací hra se určitě hodila, i když jsem si všechna jména stejně nezapamatoval, ale byla docela zajímavá. Kromě jména jsme totiž měli zkusit vymyslet i něco na sobě, pro co by nás mohl třeba náš budoucí šéf diskriminovat. I když nejspíš ještě skoro nikdo neměl vlastně představu, co to znamená, všichni jsme to zkusili a určitě padly i docela rozumné návrhy. Vedle sexuální orientace, třeba věk, zdravotní stav nebo třeba už jenom to, že jsem kluk nebo holka. Pak dostala slovo Martina Štěpánková z Poradny pro občanství, občanská a lidská práva a uvedla nás vůbec do diskriminace. Pro mě to bylo najednou hrozně moc informací, ale Martina se nás ptala a dávala nám příklady, co třeba sama zažila. Byl jsem rád, že nejsem jediný, kdo se chce na něco zeptat a tak jsem se i něco dozvěděl. Třeba že diskriminace je de facto znevýhodnění. Že diskriminuje mě ten, kdo mi dá horší známku nebo plat, protože jsem mu nesympatický, protože věřím v Boha a on ne, protože jsem gay nebo třeba protože mi nejde fotbal. Zajímalo mě určitě taky, jak se člověk může bránit, jestli se vůbec bránit nějak dá, než že změní školu nebo práci. I o tom Martina mluvila, jak je to u nás se zákony atd. Bylo zajímavé, když jsme se tak bavili, kdo by se opravdu bránil a kdo by raději odešel… myslel jsem si, že to bude jasně proto se bránit a tak mě překvapilo, že to nakonec bylo půl na půl. No a proto to těm šéfům a učitelkám prochází, protože většina lidí raději zatne zuby a jde dál, než aby něco udělala. Když už mluvím o šéfech a učitelkách, Martina by mi určitě řekla: nezapomínej, že na diskriminaci můžeš narazit i jinde, než jenom v práci nebo ve škole, třeba u doktora a jeho přístupu k pacientům nebo když jdeš večer na diskotéku a nechtějí tam pustit tvého kamaráda, protože je snědý. Byl jsem rád, že jsem se s diskriminací zatím nikdy nesetkal, i když nejspíš to někdy přijde… možná kvůli mojí orientaci a nebo možná kvůli úplně něčemu jinému… celou cestu domů jsem o tom pak znovu přemýšlel, jak bych se zachoval, jestli bych se vážně bránil, jak jsem hrdinně vykřikoval, nebo jestli bych taky radši nesklopil uši a zanadával si někde o samotě… a výsledek? ten vám řeknu až za chvíli.
po setkání
už ani přesně nevím, jak dlouho jsme ještě povídali po té, co se Martina omluvila, že už musí už jít, ale byla z toho nakonec tak vášnivá debata, že se nikomu vážně nechtělo jít, ale protože už byl skoro večer a mě jel vlak, vydali jsme se na nádraží;
no a najednou už jsem seděl ve vlaku, hudbu v uších a svištěl domů… zamával jsem klukům, i když mě už neviděli a jedna fajn neděle už byla zase na konci…
no a tak vám už jen řeknu, co jsem v tom vlaku vymyslel, jak jsem se rozhodl, co bych udělal? nenechal bych se jen tak někým diskriminovat! nemám nic víc, než tenhle jeden život, tuhle jednu šanci a nechci ji promarnit nějakým čekáním na něco nebo utíkáním před něčím! když mám něco rád a vím, že mám pravdu, budu si za tím stát!!
Stačí vám to, tím dneska končím.
