Ondrova reportáž z jarní víkendovky

Je krásný slunečný květnový den a já se pomalu blížím na hlavní nádraží v Brně plný očekávání. Toto bude má první akce s GaTe a já netuším, do čeho se řítím. Na smluveném místě už čeká malá skupinka, všichni s krosnami na zádech, tak se s nimi seznamuji. Je nás šest a vyrážíme na cestu, naším cílem je Žďár nad Sázavou.

Nastupujeme do vlaku a zabíráme jedno kupé. Po cestě se k nám připojuje ještě jeden opozdilec a čeká nás delší cesta vlakem. Povídáme si, seznamujeme se, všemožně si krátíme cestu, dokud konečně dorážíme do Žďáru.

Před nádražím nám berou naše těžká zavazadla, tak si potřebnou svačinu, pití, šátek, baterku a jednu osobní věc, kterou jsme si měli vzít s sebou, dáváme do menších batůžků. Musíme počkat na pražskou skupinu, a proto vyrážíme na malou obhlídku města. Někteří z nás si ještě dokupují poslední zásoby na cestu. Konečně přijíždí pražská skupina. Už je nás celkem početná skupina. Poté jsou na řadě organizační věci, byli jsme povolání do vyšetřování a musíme být otestováni, zda jsme schopni tuto úlohu zvládnout. Naším dalším cílem je zastávka kdesi za Žďárem, a tak se hrneme na autobus. Po chvíli dorážíme a dáváme se na kratší pochod. Na jedné z luk započínají seznamovací hry, abychom se navzájem neoslovovali jen: „Hej ty!“ Potom se poslepu hledáme se svou dvojicí jen podle domluvených zvuků. Div, že se nikdo nerozplácl na zem. A zase nás čeká menší pochod. Kousek za jednou vesnicí posvačíme a opět hrajeme hry na zapamatování jmen. Pak jsme rozděleni do čtyř skupin, fasujeme mapu s místem dalšího stanoviště. Následuje běhání po lese, hledání stanovišť a plnění všemožných úkolů. Při jednom jsem dokonce otráven a upadám do kómatu, tak mě musí ostatní donést na další stanoviště. Vše samozřejmě součástí hry. Cenou za vyléčení jsou naše malé osobní věci. Na posledním stanovišti jsme úspěšně složili mapu a míříme na chatu, kde budeme jíst a spát. Po příchodu se zabydlujeme, večeříme a nedočkavě čekáme na druhý den.

Budíček, rozcvička, hygiena, snídaně a směle do dalších aktivit. První na řadě je fotbal, ale pozor, né jen tak ledajaký. Dostáváme roličky od toaleťáku na oči a absolutně ztrácíme orientaci, kde je míč. Můj tým bohužel prohrává, ale nevadí, nasmáli jsme se u toho dost. Poté hra, kde se snažíme předat si tenisák bez pomoci rukou. Občas to muselo vypadat hodně zajímavě. V kroužku pak hrajeme hry, kdy se poslepu snažíme trefit šátkem toho druhého a hru, kde si každý reprezentoval oblíbené zvířátko. A teď náš čeká vyšetřování. Dostáváme šifru, ze které zjišťujeme souřadnice. S pomocí chytré techniky se po chvilkovém bloudění dostáváme na určené místo. Vrah nám zde zanechal vzkaz a další šifru. Hodila se nám znalost šachů, protože jsme pokaždé na mapě postupovali jako jednotlivé figurky. Během toho, získáváme různé důkazy až nakonec vražednou zbraň. Můžeme zpět do chaty na oběd, dokonce jsme první ze všech ostatních skupin. Po delším čekání na zbylé skupiny se nám začíná škaredit počasí, to nás ale nezastaví. I za deště vyrážíme opět ven. V lese má každá skupinka svoji základnu utvořenou z kruhu a snaží se uchránit svoji krabici s důkazy a ukrást krabici dvou ostatních týmů. Začíná honička, v jednu chvíli krademe jednomu týmu krabici a máme dvě, ale ta je nám poté odcizena, takže nakonec máme to, s čím jsme začínali. Na chatu míříme slušně promočení a unavení. Po příchodu otvíráme krabice, ale z krabic důkazy zmizely. V každé krabici je jen flash-disk a odkaz na čajovnu Fou. Ta se nachází v jídelně, do které jdeme pro další informace. Je zde slušný výběr čajů, každý si pochutnává na svém oblíbeném. Platit musíme ve formě úkolů – scénky, taneční a pěvecká vystoupení, recitace, povídání pohádek… Dovídáme se heslo k videu na flashkách, kde vidíme odcizení důkazů. Pátrání je odloženo na další den. Po večeři hrajeme ještě vylepšené městečko Palermo včetně úchylů a schizofreniků. A potom na kutě.

Ráno jsme probuzeni sestrou Éliškou, která nám poté dělá rozcvičku. Po snídani dostáváme za úkol secvičit scénku. Téma naší skupinky je vražda v nemocnici. Po scénkách každý dostáváme papír, s určenou rolí, do které se máme vžít. Jsme zřejmě v ústavu pro choré a každý musí následovat svou roli. Vžívám se do role Tadeáše, homofobního kleptomana, ale jinak v celku normálního. Máme tu spoustu různých rolí – psychicky vyšinutou lesbu Kristu, postarší drbnu Milušku, a spoustu dalších. Jdeme dokonce i na procházku, samozřejmě pod kontrolou zřízenců a sestry Élišky. Ke konci této aktivity, mi to opravdu začalo lézt na mozek a opravdu jsem si připadal jak v blázinci. Opět jsme rozděleni do skupin a máme vytvořit postavičku z hlíny. Jedni mají pedofilního papeže, druzí prsatici s obrovskýma nohama, my máme King-kong bojovnici. Postavičky slouží jako figurky na hracím plánu. Cílem hry je ukrást vlaječky ostatním týmům, ale každý pohyb vlastní postavičky něco stojí. Přesně řečeno určitý počet kliků, dřepů, sklapovaček nebo angličáků. U toho jsme se slušně zapotili. Po večeři nás čeká poslední aktivita. V týmech musíme najít různá stanoviště a plnit zde úkoly. Je už tma, tak je to celkem dobrodružství se toulat lesem v dešti. Na třetím stanovišti nás povolávají zpět směrem k chatě. Všechny týmy se tu scházíme a teď musíme rychle zneškodnit bombu. Pomocí různých klíčů a zámků se konečně dostáváme k bombě a nacházíme klíč od skladu. Zde jsou v bednách uloženy naše osobní složky, naše malé osobní věci a vzkaz od organizátorů. Co v něm bylo, si nechám pro sebe. Případ vyřešen a jde se slavit. Opět to vypadá jak v blázinci, všichni v bílém, ale zábava rozhodně nechybí až do brzkých ranních hodin.

Poslední den se balíme, uklízíme svinčík, co tam po nás zbyl. Po úklidu si ještě v kroužku povídáme o kladných a záporných zážitcích a poté si navzájem každému na papír zanecháváme vzkazy. Byl to skvělý zážitek, ale všechno musí jednou skončit. Autem se necháme dovézt na nádraží ve Žďáru a loučíme se s pražskou skupinkou. A hurá vlakem do Brna. Ve vlaku ještě dospávám únavu ze všech těch aktivit. V Brně se loučím se zbytkem a pomalu se vracím zpět do reality. Byl to nezapomenutelný zážitek a rozhodně všem doporučuji akce s GaTe a rozhodně pojedu na další!

Ondra