Týden před prázdninovkou příjdu z práce domů utahaný jak kotě a přemýšlím nad tím, že už je skoro po prázdninách a já si je vůbec neužil. Vlastně jsem celý prázdniny pracoval. Takže jsem se rozhodl zažít něco nového, něco akorát pro mě.
Zahlédl jsem na facebooku takový lákadlo na ŘÍŠI DIVŮ. Říkám si: „to ne, nikoho tam neznám, to bude trapas“. Ovšem jsem nad tím celou noc a celý druhý den přemýšlel, měl jsem to stále v hlavě, a tak mi to nedalo a následující den jsem zajel na přihlášku, vyplnil ji i s dotazníkem a čekal, co to se mnou udělá. Se mnou to neudělalo nic, ale jak jsem to oznámil své milované mamince, tak cituji její reakci: „ Martine! Ty tam jako nikoho neznáš? A bude tam cca 25 gayů? Co když mi tě tam zneužijí? Dávej na sebe pozor ano“. Zajímavé na tom je, že jsem vážně nikoho neznal, ale myslím si, že o to je to zajímavější. Takhle se člověk snaží víc spřátelit a komunikovat s ostatními, než aby se pořád bavil jen s tím svým jediným kamarádem a nevybudoval by si žádný vztah k ostatním.
Den odjezdu
Ráno jsem měl budík nastavený už na 5:20. Tak jsem se pohodlně připravil na cestu a? Málem jsem nikam nevyrazil. Na autobus mě odvážela mamka, ale jelikož naše rodina je známá nedochvilností, tak jsme zase spěchali. Musím říct, že jsme příjezdem do Znojma chytali na semaforu samý zelený. Kdybychom chytli jednu červenou, tak můžu tomu autobusu do Brna jen zamávat. To ráno stálo štěstí při mně! Nastoupil jsem v rychlosti do autobusu a jedůůů. Divný bylo, že jsem nepociťoval žádný stres ani strach, jen a jen zvědavost. Po příjezdu do Brna jsem měl ještě hodinu čas, tak jsem si dokoupil zbytek věcí, co jsem potřeboval. Dorazil jsem na místo srazu v přesný čas a v tu chvíli to začalo. Ptám se: „ je tu ten sraz na tu prázdninovku?“, nikdo neodpověděl…(ano, bylo mi jasný, že je to ten sraz, ale nějak jsem začít musel, aby si mě někdo všiml, jenomže první pokus mi nějak nevyšel :D), a tak se ptám po druhý a už úspěšně. Tak jsem si sundal tašky ze svýho strhanýho těla a stál jsem…stál jsem…a pořád jsem stál a čekal…nevěděl jsem na co, ale čekal jsem. Pak jsme teda vyrazili, nasedli do vlaku a začal jsem se pomale seznamovat jak s účastníky, tak i s celkovou atmosférou. Po dlouhé cestě jsme dorazili do Kardašovy Řečice. A myslel jsem si, že se konečně začne něco dít a? NE…:D máte rozchod musí se čekat na pražáky. No super a ke komu se teď vetřu?…Vtěrka jsem od mala, tak ani nyní jsem nezahálel a mise dopadla úspěšně :D. Když jsme zase všichni došli k nádraží, tak jsme si posedali ke svým taškám a čekali. Co se mi nejvíc líbilo, bylo to, že všichni postupně odcházeli od svých tašek a šli ke kolejím čekat na další účastníky. Jednu chvíli jsem tam zůstal osamocen a povídat jsem si mohl leda tak s nějakým kolemjdoucím broukem. Ano, napadlo mě jít za ostatními, ale když tam tak všichni nechali ležet ty krosny, tak to ani nešlo odejít no :D. Čekalo se a čekalo. Po doražení zbylých účastníků se čekalo dál. Něco jak České dráhy-čekáte dlouho? Čekejte dál. A už došel nějaký ten králík a říkám si, že ten bude určitě náš :D. Chvílema mi připomínal Pohádkovou postavu pro dospělé. Ale jinak úžasný nápad ;).
První aktivita
Myslíte si, že budu takhle dlouze rozepisovat každou aktivitu? Ne. To bych psal ještě do svýho pohřbu a vy byste to dočetli…ani byste to nedočetli :D.Takže napíšeme nový výstižný nadpis.
ŘÍŠE DIVŮ
Byl to nezapomenutelný týden plný aktivit. Ani minutu jsem se nenudil a to já mám rád. Nesnáším nudu a tento týden jsem na tu nudu doslova zapomněl. Občas jsem si připadal jako Simík ze hry Sims. Pokaždé jsem dostal instrukci, co dělat a když jsme měli chvíli volného času, tak jsem si dělal, co jsem zrovna potřeboval. Jakože třeba, když se ze mě chrlil zelený čmoud a hygienu jsem měl na hraně, tak jsem skočil do sprchy a po sprše jsem měl opět nad sebou zelený světélko :D. Aktivity byly různé – fyzické, logické, kreativní, odpočinkové (těch teda moc nebylo, ale to mi vůbec nevadilo :D). Mě nejvíce bavili ty fyzicky náročné a hlavně ty soutěživé aktivity. Já jsem totiž od mala soutěživý typ. Zdůraznil bych tu například 156. turnaj, ve kterém jsem figuroval ve vítězném týmu Čubiček, bohužel jsme nedosáhli úplného prvenství, a to jen kvůli slovu nejneobhospodářovávatelnější, kde nám chyběly 3 poslední znaky, tím pádem nám neuznali celé slovo. Ale i přesto jsme se dělili o prvenství. Dále bych tu zmínil pexeso, kde jsme s trochou sportu museli nasbírat největší počet dvojic našich fotek. Jenomže byl tu jeden háček. Nikoho jsem pořádně ještě neznal, takže jsem nikdy nevěděl, na čí obličej se to vlastně koukám. Doufal jsem, že najdu svůj xicht, ale ten jsem tam ani jednou neviděl. Ale přesto jsem byl opět ve vítězném týmu, což mě potěšilo, ale zase jsme se s někým dělili o prvenství. Nevadí…:D Dále tu byla vodní bitva se stříkačkami. Tu jsem si náramně užil naplno. Měl jsem důležitý úkol, a to chránit bílou královnu, o kterou jsem vůbec nejevil zájem (upss) :D. Ale věřte nebo ne…opět jsem byl ve vítězném týmu mezi posledníma…To mě tak nabudilo do dalších aktivit, že jsem se nemohl dočkat dalších dnů! Hodně mě také zaujala lodní bitva obohacená pantomimou. V této aktivitě jsem se teda vydováděl a užil jsem si jí na plný gule :-). Nejvíce se mi líbilo to, jak měli všichni stejnou trasu a když jsem na někoho v rychlosti narazil, tak zapištěl takovým způsobem, že se divím, že nepřišel hajnej postřílet divou zvěř. Ovšem proč jsem byl zase o něco spokojenější? Byl jsem zase přiřazen do vítězného týmu. Sakra teda :D. Čím to bude? :D.
Dále musím pochválit aktivitu Osadníci, kde jsem si pěkně zaběhal a zároveň i zapřemýšlel. Bylo to velice emoční, což si myslím, že k soutěžím patří nějaké ty emoce. Ovšem po strhujícíh bitvách, kde nám všichni pozabíjeli starosty na radnici a jeptišky v kostele, jsme se stále udrželi na prvním místě, o které jsme se dělili s dalšími dvěma týmy. Zbyl nám velkostatek, takže ty ovce jsme přeci měli kam dát :D. Úžasný byly také večerní aktivity po lese. To ale člověk musí zažit, aby zjistil, jak je to povzbuzující a úžasný zažít tyto aktivity. To co jsem tu vyjmenoval je jen špetka z toho všeho, co jsme prožili. Proto si další akci s GATE nenechám ujít.
Na závěr
Jak jsem se z počátku obával z celého týdne, tak jsem na konci odjížděl s touhou získat nadpřirozený schopnosti a vrátit vše o týden zpět a nebo si to prodloužit min. o týden. Bohužel nic takového se nestalo, tak mi zůstanou jen hřejivé vzpomínky, na který když si vzpomenu, tak se pousměji a zazoufám si, jak už to skončilo. Moc děkuji všem organizátorům, co se na tom podíleli a účastníkům, kteří mě vzali mezi sebe. Jsem za to všechno nesmírně vděčný. Cítím se úžasně. A to jen díky Vám všem…díky tobě, co si to nyní čteš :-).
Maty
