Neděle
Den začíná srazem v 8:30 na pražském hlavním nádraží.
Postupně začínáme tvořit skupinku z Prahy, ale hned vzápětí zjišťujeme, že jsme nemuseli moc spěchat – náš vlak má 30 minut zpoždění. Už teď je tedy jasné, že navazující vlak nestihneme. Ve vlaku nás je pár nováčků, tak se vzájemně poznáváme a hrajeme hry na zabití času. V Zábřehu na Moravě si dáváme menší obídek a ze Šumperku už jedeme autobusem společně se skupinkou z Brna.
Po příjezdu na místo určení nás vítají organizátoři a odváží nám zavazadla. Ještě předtím, než se vydáme na strastiplnou cestu, hrajeme seznamovací hry. Ahoj, já jsem Jirka a mám rád wafle. Teď už ale jen rozdělit do týmů a vzhůru luštit šifry, které nás zavedou do chaty. Během cesty se více seznamuji s dalšími účastníky, hrajeme hry typu „kdybys byl pečivo, jaké pečivo bys byl?“ a nakonec na chatu přicházíme jako první něco po deváté hodině, takže máme to privilegium si vybrat, kde chceme spát. Poté, co dorazili všichni, hrajeme ještě pub quiz. Díky mému skvělému týmu jsme vyhráli a sladká odměna nás neminula.
Pondělí
Ráno po budíčku nás čeká jóga s Vítkem a snídaně. A poté první aktivita dne – běhací pexeso. Cílem je spojit dvojičky, které spolu mají aspoň nějakou souvislost – např. včelka Mája a Karel Gott. Když jsme chtěli hádat dvojičku, museli jsme běžet ve dvou a u toho se držet za ruce. Akorát jsme běželi trochu víc trestných koleček, než bylo zapotřebí. Poté následovala aktivita Hapticon – měli jsme se zavázanýma očima uhádnout předmět, který máme v ruce a komu patří. To pro mě bylo poněkud náročné, protože jsem ještě ostatní účastníky neznal natolik dobře.
Po obědě následovala další běhací aktivita, a to hledání min. Zde bylo úkolem posbírat papírky a poskládat je tak, aby mapa min dávala smysl podle pravidel. Další aktivitou byla nenásilná komunikace. Její koncept spočívá ve vytvoření dvojic, kdy pak jeden člověk mluví 5 minut na zadané téma a druhý člověk do konverzace nijak nezasahuje, jen poslouchá. Za 5 minut se role vyměnily. Témata byla od opravdu jednoduchých až po trochu obtížnější, jako třeba „Proč si zasloužím být na tomto světě?“ Bylo to opravdu zajímavé, naučil jsem se neskákat tak moc do řeči a počkat, až mi člověk řekne, co má na srdíčku.
Řada přichází na první review. Máme prostor se vyjádřit ke všemu, co zatím na akci proběhlo. Ocenil jsem i možnost vyjádřit úroveň svého fyzického a psychického vyčerpání – jde vidět, že organizátorům záleží na tom, abychom se tady všichni cítili příjemně. Večer jsme rozdělali oheň a zpívali, ale jen do 22. hodiny, abychom nenarušovali noční klid.
Úterý
Úterní rozcvička ve stylu zombie mě rozhodně rychle probudila. První aktivitou dne byla Pictomania neboli znázorňování slov pomocí 6 čar. No byla to sranda, zkuste si nakreslit Holku modrookou za pomocí šesti přímých čar (ale uhodli to všichni!). A aby se zase vyvážily fyzické a psychické aktivity, čekala nás pak aktivita se vzorky vody. K úspěchu bylo zapotřebí nasbírat vodu různých barev a vstříknout ji do lahve. Výhodu mají ti, kteří rádi běhají, naštěstí týmy byly rozděleny vždy spravedlivě.
Před obědem nám bylo oznámeno, že večer se bude hrát LARP (Live Action Role Play). Pro ty z nás, kdo to neznali, byl vysvětlen princip a po ukázce nám byly přiřazeny role. Po obědě jsme si zahráli pár her venku na plachtě – nejprve Deník Bridget Jonesové (normálně česky: problémy a řešení). Něco podobného, co jsme hrávali v dětství. Na papírek stačilo napsat jakýkoliv problém a jakékoliv řešení, a pak jsme si náhodně losovali dvojičky. Někdy z toho vznikly opravdu bizarní řešení.
Další aktivita se jmenovala „jsem výjimečný“ a spočívala v tom, přijít na nějakou věc, ve které si myslíme, že jsme opravdu jedineční. Byla to zajímavá aktivita, člověk by nevěřil, kolik lidí vlastně má podobné vlastnosti. No a aktivita Tučňáci byla jen na zasmání. V ní jsem žádný skrytý význam nehledal. Pak už jsme se šli převléct do kostýmů a začala slavnostní večeře Barona Harkonnena. Teď už jen zopakovat si vlastnosti mé postavy a vžít se do role. Snad se na večeři nestane nějaká vražda!
Středa
Po budíčku zase rozcvička, tentokrát „blond“, takže natahujeme se pro hrníček a podobně. Nápad dobrý, ale na protažení mi to nestačilo. Dopoledne jsme šli do lesa a za pomocí listí, mechů a kamení si každá skupinka vytvořila svůj Robinsonův ostrov. Před fantazií některých opravdu smekám klobouky! Náš ostrov vyčníval přítomností živého obyvatele, pana hlemýždě.
Odpoledne nás čekala túra, konečně! Autobusem jsme se dostali do Karlovy Studánky a poté jsme šli kolem Bílé Opavy. V půli cesty jsme se rozdělili do týmů a každý tým měl seznam úkolů, za něž mohl získat body. Úkoly byly různé – sbírat odpadky; zazpívat všechno nejlepší někomu, kdo měl narozeniny; nasbírat hrst borůvek; vyfotit se u 5 rozcestníků (hlavně se o ně neopírejte, ani lehce!)…
Před Pradědem jsme se zase nějak spojili a pomalu nám docházelo, že do cíle nestihneme přijít ani na sedmou, ani na osmou hodinu. Dorazili jsme až v devět hodin, museli jsme ještě čekat na tři opožděné účastníky. Teplá večeře v terénu bodla, poté už následovalo jen spaní pod širákem. Kdo se nechtěl účastnit, mohl jít zpátky na chatu.
Čtvrtek
Čtvrteční dopoledne bylo volnější, sloužilo hlavně k dospání a načerpání nových sil. Odpoledne dokonce byla zrušena aktivita, protože se kolektivně usoudilo, že tým je stále příliš vyčerpán. Pak už ale proběhla čajovna na téma coming out, kde jsme se o sobě zase dozvídali více informací. Stále mě překvapuje, jak někteří v tom měli jasno už třeba v 16, to já jsem o tom v tomhle věku ještě neměl ani pomyšlení (no dobře, pomyšlení možná ano). Na pití jsme dostali výborný čaj.
Večerní aktivitou byla Čarodějka. Týkala se našich osobností, museli jsme sepsat dvě věci, které nám přinášejí štěstí a jednu, která nás drží na místě. V rámci hry jsme pak museli rozhodnout, čeho bychom byli schopni se vzdát ve prospěch dalšího posunu v životě. Zároveň jsme bedlivě museli sledovat čarodějku, aby nám nesfoukla svíčku života! Na review se zjistilo, že někteří účastníci se z této aktivity cítili poněkud psychicky vyčerpáni, a uznávám, opravdu to nebylo nejjednodušší. Na uvolnění se zpívalo tentokrát uvnitř.
Pátek
Páteční ráno začalo opět jógou. Poté jsme museli projít zkouškou, ovšem otázky postupně přestaly dávat smysl – došlo nám tedy, že důležitější je spolupracovat jako kolektiv a odpovídat jednotně. Po tomto lehkém bouření mozků jsme napustili litry vody a hráli válku barev – měli jsme sice zničit protější tým, ale bylo to tak zábavné, že jsem prostě stříkal ze stříkačky snad po všech. Nikdo nezůstal suchý, jenom fotograf (a to proto, protože měl foťák).
Odpoledne nás čekalo vyvrcholení celé akce – spustit rehydrataci tak, aby nedošlo k vysušení planety. Menším zádrhelem bylo zaseknutí v časové smyčce, která nám značně komplikovala práci. Nicméně postupem času jsme se dozvěděli, co všechno je potřeba udělat, abychom planetu zachránili, a to se nám nakonec i podařilo. Adrenalin jsme vyčerpali snad na týden dopředu.
Po chvilce odpočinku přišlo na řadu poslední review a večer už jen improvizace a závěrečná party. S kolegou jsme si otevřeli bar, kde se ovšem neplatilo penězi, ale objetími. Výborný nápad!
Sobota
Poslední ráno nás místo klasického budíčku probudil Vítkův zpěv a kytara. Působilo to na mě zvláštním dojmem – jako když něco starého končí, aby něco nového mohlo začít. Po snídani nás už jen čekal úklid a dlouho očekávaná aktivita – pozitivní papírky. Tyhle vzkazy ve vás zanechají mnoho, zároveň ale zjistíte, že jste spoustu lidí ještě nestihli dostatečně poznat a potřebujete je vidět znovu. Vydali jsme se do Jeseníku a nikdo moc nespěchal – nikomu se nechtělo domů.
Na nádraží jsme něco přes hodinu čekali na vlak, ale protože jsme čekali společně, nikomu to nevadilo. A samozřejmě jsme se museli začít loučit a objímat už půl hodiny před odjezdem, protože jinak bychom to nestihli. Cestou domů nás provázelo uplakané počasí, které akorát symbolizovalo, že už je opravdu konec. Konec prázdninovky!
Děkuji, že jsem se mohl zúčastnit akce, jako byla právě tato. Zanechala ve mně spoustu skvělých vzpomínek, které mi už nikdo jen tak nevezme. Tak na brzkou shledanou, GaTe!
