Byla to má první akce s GaTe, vlastně bych tam ani nejel, kdyby mě nevytáhl kamarád. A nelituji toho, dostalo se mi nejen nádherné přírody u řeky a způsobu, jak zažehnat nudu, ale i dvou dnů plných příjemných zážitků s novými lidmi.
Dojel jsem do Brna brzy ráno a po tom, co jsem nabral zbylé dva ospalce, jsme vyrazili s krosnami na zádech a stany v rukou na vlakovou zastávku směr Tišnov. Poté jsme našli ostatní kluky, kteří nastoupili již na hlavním nádraží, skrývající se kdesi uprostřed vlaku. Po jednom přestupu jsme vystoupili na zastávce nezapamatovatelného názvu (Doubravník – pozn. red.), došli k řece a čekali na loďky. Nafukování člunu Pálava jsem se úspěšně vyhnul, nafasoval jsem vestu velikosti S/M (sádra malta), pádlo a šlo se na to.
Nějakou chvilku to šlo, vody v řece bylo dost, pak se ovšem z nás, veslařů, stali gondoliéři. Několik kilometrů plout na kamenech nebyla žádná legrace. Každých pár metrů zásek. Pár z nás jistě bude mít dlouho jistou nechuť navštívit Benátky. Pak to už šlo. Myslím, že se vykoupali snad všichni, jen já jsem to stihl během prvního dne hned dvakrát. Po uražení zhruba 16 km první den jsme zakotvili u jezu. Už ze zátočiny na nás mávali Vašek s Mirkem. Musím se přiznat, že mě osobně Mirek dost vyděsil, když mi pomáhal ze člunu s podivným výrazem ve tváři a slovy: „Hm, tebe ještě neznám.“ 😀 Taktak jsme stihli postavit stanové městečko, než padla tma, založili jsme oheň, opekli špekáčky z Globusu a pomalu se trousili do stanů.
Dalšího dne mě surově vzbudil budík v 6 ráno, který jsem zapomněl vypnout. Ostatní, kteří měli to štěstí a nebyli probuzení mým mobilem, šťastně spali až do devíti. Na snídani byla Bílovická vánočka, bohužel slibovaného výkladu o tom, jak se peče, jsem se nedočkal. Snad příště. 😀 Dofoukli jsme čluny a v jedenáct znovu vyrazili. Tentokrát jsme již neměli problémy s nedostatkem vody a tak jsme drželi slušné tempo. Omylem jsme nějakým ramenem Svratky najeli do jakési elektrárny, nakonec jsme se šťastně dostali až na Brněnskou přehradu. Člověk by řekl, že máme vyhráno, ovšem tam čekala ta největší dřina. Několik kilometrů v naprosto stojaté vodě, kterou občas provířil parník či člun policie ČR. Nakonec jsme zdárně dopluli až téměř ke hrázi, kde na nás již čekalo uvítání.
Pak už jsme jen vyfoukli čluny, nanosili je do auta a pomalu se loučili. Někteří ještě šli s námi do blízké restaurace na večeři, jiní již spěchali na autobus či tramvaj. Nám se dokonce dostalo VIP odvozu, aby Matěj stihl vlak do Prahy. Pro mě pak už brzy tenhle dvoudenní výlet také skončil a jel jsem domů. Celkově jsme urazili nějakých 36 km, splavili nebo obešli několik jezů, topili se v mrazivé vodě :D. No, zkrátka, bylo to trošku namáhavější.
Velký dík patří organizátorům. Akce sice měla své mouchy, ale ty se naprosto ztratily v celkovém dojmu. Byly to jen dva dny, zážitky však k nezaplacení. Příště, pokud to jen trochu půjde, pojedu znovu.
Honza
