Je pondělí 21. 8. dopoledne a já spolu s ostatními brněnskými účastníky letní prázdninovky nervózně postávám před hlavním nádražím a čekám na příjezd autobusu. Přesně před dvěma měsíci touhle dobou jsem přemýšlel, co budu o prázdninách kromě práce a vysedávání u seriálů dělat. Dostal jsem chuť provést nějaký „úlet“, zažít něco, kvůli čemu si později řeknu, že tyhle prázdniny stály opravdu za to.
Po chvilce brouzdání na netu jsem už po několikáté v řadě narazil na stránky GaTe, o kterém vím už nějaký ten pátek, ale až dosud mně nikdy reálně nenapadalo, že bych se na nějakou akci přihlásil. „Co to takhle hecnout a zkusit to?“, problesklo mi hlavou. Akce typu „letní tábor“ jsem už od dětství neměl moc v lásce, přesto mě stránky GaTu nějakým způsobem nahlodaly. Něco mi napovídalo, že tohle je přesně to, co hledám, a tak jsem po dalších dnech plného váhání, a tak trochu vnitřního boje přihlášku nakonec vyplnil a kliknul na tlačítko odeslat. Následně jsem akci zaplatil a už nebylo cesty zpět. Kostky byly vrženy! Snad to bude alespoň zčásti tak super, jak reportáže z předchozích akcí tvrdily.
Z mých vnitřních úvah mně vyrušil příjezd autobusu. Už jsem začínal být o něco klidnější, protože všichni kolem vypadali jako hrozně fajn lidi a během jízdy autobusem ze mě nervozita opadla téměř úplně. Po několika přestupech jsme konečně dorazili do Nového města na Moravě, odkud nás ovšem čekal ještě pěkný kus cesty. O tom však až později, nejdřív bylo třeba se přivítat s kluky z Prahy, kteří nás už u nádraží netrpělivě vyčkávali. Na úvod bylo připraveno několik seznamovacích her na zapamatování jmen, kterých jsem se jako nováček trochu zděsil. Naštěstí podobně děravou paměť jako já mělo i mnoho stálých účastníků prázdninovek, takže ve výsledku jsme si hlavu potrápili skoro všichni.
Poté už následovala hlavní aktivita dne – túra směrem k naší chatě. To samozřejmě nebylo jen tak, byli jsme rozděleni do týmů a trasa vedla oklikou přes několik stanovišť, na kterých nás čekaly nejrůznější úkoly, bez jejichž řešení nebylo možné pokračovat dál. Cesta probíhala vcelku poklidně, ale dlouze, a to až do pozdních večerních hodin (To, že si máme hned k první aktivitě přibalit baterku a teplé oblečení opravdu žert nebyl.). Občas byla zapotřebí delší pauza k řešení úkolů (což některé týmy využily k návštěvě některého z míjených podniků :-D) či pomoc od přítele na telefonu v podobě jednoho z organizátorů. Nakonec jsme však všichni úspěšně dorazili do cílové destinace v obci Blatiny, a navíc se během cesty i trochu seznámili – a to jak mezi sebou, tak i s krásami tamější přírody.
Krátce po příchodu nás u ohně čekalo efektní přivítání v Nadaci Dobrých vedenou přísným bratrem Oktaviánem, který nás měl celým týdnem doprovázet na cestě k tomu stát se dobrým a právoplatným členem nadace. Po úspěšném završení programu toho večera ještě některé zúčastněné čekal menší šok v podobě ubytování, neboť se všechny postele nacházely v jedné společné místnosti. S tím jsem osobně problém neměl, naopak jsem byl rád, že nemusím řešit, s kým půjdou na pokoj, když tu spoustu lidí ještě vůbec neznám, a tak jsem si jednoduše vybral jedno z pětadvaceti lůžek a po náročném dni konečně složil hlavu.
V následujících šesti dnech jsem se ponořil do se neuvěřitelného kolotoče nových zážitků, aktivit a seznamování, na který jen tak hned nezapomenu. Za celý týden mně ani jednou neopustila pozitivní nálada, a především jsem se ani minutu nenudil. Rozhodně je třeba podotknout, že ačkoliv je celá akce určená pro gaye, rozhodně to není jen takový nenáročný, odpočinkový výlet. Program měl opravdu neskutečnou energii a den co den byl nabitý aktivitami nejrůznějšího druhu – fyzických, kreativních i logických. Každý zde měl možnost najít si to „svoje“, osobně jsem však bavil skoro u všech. Samozřejmě byl ale vyhrazen i dostatečný prostor na volný čas a oddech, který jsem (obzvlášť zezačátku) uvítal, protože těch zážitků a nových dojmů někdy bylo víc než dost.
Ze všech aktivit zmíním ty, které se mi nejvíce vryly do paměti a nějakým způsobem mě obohatily. Vypisovat zde do detailů úplně celý týden by asi nemělo smysl, protože by se tak dlouhý sloh jistě nikomu číst nechtěl, a navíc bych určitě stejně na něco zapomněl. A všichni, kteří se již nějaké akce s GaTe zúčastnili mi jistě dají za pravdu, že některé věci, které se na prázdninovce odehrají by na ní i měly zůstat. 😀
Nejdříve bych zmínil sportovně-soutěžní aktivity, kterých jsem se bál asi nejvíc. Musím ocenit práci organizátorů za to, jak tyto hry perfektně připravili, protože, světe div se, dokázaly zcela strhnout i mě, normálně nesoutěživého sportovního antitalenta. Ať už to byly živé „dostihy a sázky“ v nichž jsme koně a jezdce představovali my samotní, nebo energická vodní bitva se stříkačkami a barvami. Vrcholem pak byla aktivita na nedalekém Milovském rybníku, kde jsme v loďkách vyzbrojeni palicemi z lesa hráli s míčem jakousi zvláštní lodní bitvu, jejímž cílem bylo dostat míč do soupeřovy branky. Nikdy bych nevěřil, že svůj snad první gól v životě trefím právě v této podivné, leč velice zábavné variaci vodního „hokeje“.
Nechybělo ani množství zajímavých tematických bojovek, při nichž jsme si pořádně zaběhali a zahráli si například na novináře nebo těžitele drahých kamenů. Právě druhá zmíněná aktivita nám spolu s dostihy a sázkami vynesla „peníze“, za které jsme si mohli objednat večeři v jídelně, která se na jeden večer proměnila ve špičkovou restauraci s menu i obsluhou.
Mezi o něco klidnější a kreativnější aktivity patřila například stavba soch pro bratra Oktaviána, které měly znázorňovat jeho ušlechtilé vlastnosti. Musím říct, že všechny týmy se navzdory brblajícímu bratru Oktaviánovi zhostily na jedničku a výsledné sochy z přírodních materiálů pak zdobily okolí ohniště až do konce našeho odjezdu. Novou zkušenost některým účastníkům přineslo i batikování triček, které tak trochu navazovalo na zmiňovanou vodní bitvu s barvami. Z bílých triček zničených potravinářskými barvami jsme tak rázem vykouzlili originální módní kousky a hezkou památku na celou prázdninovku.
Naše herecké „umění“ i týmovou spolupráci potom otestovaly aktivity, při nichž jsme natáčeli volební prezidentský spot či hráli divadlo podle předem určeného scénáře. Tyto aktivity opět proběhly nad mé očekávání a sehrané scénky patřily mezi nejvtipnější okamžiky celé prázdninovky. Především dávám palec nahoru za zadání divadelních úkolů, které dopředu počítalo s odlišnými hereckými dovednostmi a schopnostmi improvizace účastníků akce, aby si tak každý mohl vybrat roli podle toho, na co se cítí.
Samostatnou kapitolou poté byly hodiny zpěvu, které se opakovaly každý den až do pátku. Odehrávaly se vždy po obědě a naším společným cílem bylo nacvičit sborový zpěv předem připravené písničky pro bratra Oktaviána. Pár kluků to vzhledem ke svým pěveckým indispozicím hned zezačátku dobrovolně vzdalo, což jim samozřejmě nikdo neměl za zlé. Ostatní se to pokusili dotáhnout až do konce, a i přes počáteční nejistotu výsledek nakonec všechny mile překvapil. Osobně taky nezpívám nijak zvlášť úchvatně, ale řekl jsem si, že to nebudu hned vzdávat, a nakonec mě to začalo i bavit a bral jsem to jako takový příjemný popolední relax. Na sólo bych si samozřejmě nikdy netroufl, to by byla katastrofa, ale takhle při sborovém zpěvu to bylo fajn. Musím říct, že jsem byl na sebe i ostatní kluky opravdu pyšný, jak jsme písničku nakonec skvěle zvládli, hlavní refrén ostatně do dneška nemůžu dostat z hlavy („Dobrý, buď dobrý, buď dobrý, chraň les i bobry… :-D).
Vrcholem celého týdne poté pro mě byla čtvrteční túra spojená s nocováním venku. Konečně jsem se mohl pořádně pokochat krásami Vysočiny, a navíc jsem si za celý týden s kluky tolik nepopovídal jako právě během tohoto pochodu. Velkou premiérou pro mě potom bylo nocování pod širákem. Přes počáteční komplikace, kdy jsme původně vybraný plac museli nahradit jiným místem u hřbitova (ano, u hřbitova), nakonec byla celá noc vcelku příjemná a ničím nerušená (žádné místní obyvatele naštěstí nocující gayové u hřbitova nepobouřili) a opravdu to nebylo tak děsivé nebo morbidní, jak to z těchto řádků může působit. 🙂
Rozhodně nesmím opomenout ani celotýdenní dobrovolnou aktivitu ve sbírání bobříků… teda pardon „dobříků“ (jsme v nadaci Dobrých!). Za splnění určitého úkolu bylo možné získat dobříka v podobě hezkých přívěsků, který jsme si postupně navlékali na náhrdelník obdržený hned na začátku. Kdo chtěl získat všech šest dobříků ze sbírky, musel vydržet dvouhodinové mlčení, půldenní půst, den bez moderních technologií, rozdělat oheň a prokázat zdatnost a obětavost. Většina dobříků představovala celkem zajímavou výzvu a celý (již tak zábavný) týden ještě víc obohatily o spoustu vtipných situací.
Mezi další střípky, které se ještě pokouším vylovit z paměti, patří například variace na hru Scrabble, při které jsme si pořádně zaběhli, protože žetony s písmeny bylo nutno hledat v okolí celé chaty, dále třeba relaxační večer spojený s netradiční masáží za použití víček od pet lahví, vyvrcholení příběhu Nadace Dobrých s nečekaným zvratem a efektní světelnou show s dronem nebo skvělá závěrečná party v plážovém stylu, která trvala až do brzkých ranních hodin.
Poslední den se nesl ve znamení balení a loučení s tímto krásným místem a bezvadnou partou lidí. Ještě před samotným odchodem nás čekala poslední aktivita, při které každý účastník nechal kolovat svůj papír se jménem, na který mu ostatní psali různé pozitivní vzkazy, ať už anonymně nebo pod svým jménem. Bylo velmi zajímavé zjistit, jaký obrázek si o vás ostatní za týden udělali a čím jste nejvíce zapůsobili. Čas se ovšem hnal rychle dopředu, a protože nám začala hrozit ještě poslední neplánovaná bojovka – dobíhání na autobus, bylo třeba se už pravdu definitivně rozloučit a vydat se vstříc návratu do reality.
Klobouk dolů všem organizátorům za skvěle vymyšlený energický program a propracovaný příběh Nadace Dobrých, který mně zcela pohltil a alespoň na týden donutil zapomenout na většinu běžných starostí každodenního života. Děkuju i všem zúčastněným klukům za skvělou přátelskou atmosféru a za to, jak mě přijali mezi sebe. A všem, kteří o účasti na nějaké akci s GaTe teprve uvažují bych vzkázal, že se rozhodně není čeho bát. Běžte prostě do toho a přesvědčte se, že je to vážně tak bezva, jak všichni říkají. Poznáte spoustu zajímavých lidí, odnesete si spoustu nevšedních zážitků, dozvíte se možná i něco nového o sobě, zkrátka prožijete něco výjimečného, z čeho se možná stane ten největší zážitek z celého léta. U mě to tak rozhodně bylo 🙂
Byla to opravdu příjemná tečka na závěr celé Prázdninovky a rozhodně zajímavé počtení všech hezkých vzkazů.
Adam
