Jeden můj kamarád mě, dalo by se říci , požádal, abych napsal svůj „kamínek“. Psaní souvislého chronologického textu mi moc nejde, tak se holt o něco podobného pokusím.
Bude to sice podobné všem ostatním, ale možná i v něčem odlišné.
Nevím jak začít, tak asi něco o sobě. K datu 28.8.05 je mi přesně 18 let a 2 měsíce. Asi kolem 13 let se začalo projevovat, když někdo dotáhl nějaký časopis, tak všichni koukali po holkách, ale mě to moc nezajímalo. Kolektivní sporty mě nikdy neohromily, ale kuchyně je mým velice oblíbeným místem.
Ve třetím ročníku (který jsem právě dokončil) jsem začal přemýšlet (tak kolem ledna) o své orientaci a počal jsem hledání na internetu. Narazil jsem na Stud a protože byly stránky přehledné, začal jsem s jejich pročítáním a na mysl se dostávaly další a další souvislosti. Seznámil jsem se dokonce s holkou a zkusil s ní chodit-to bylo koncem června. V ten den, kdy jsem jí to přec ICQ řekl, jsem řešil i otázku jestli jsem gay, nebo ne. Ona to tedy trochu posunula- můj coming out. Ono se ani nedá říci chození. Bydleli jsme 200km od sebe a jen jsme si řekli že se navzájem líbíme. No a jak šel čas, tak 22.7. jsem došel k uvědomění a našel jsem si drahou polovičku a hned a věrný vzdálenosti jsem to zkrátil na pouhých 140km. Hned ten den jsem jí napsal, co by dělala, kdybych jí řekl, že se mi líbí kluci. Samozřejmě jsem to udělal „nenápadně“, že jako můj spolužák se mi svěřil a nevím co dělat, tak co by dělala. Její odpověď byla-jestli spolužák, nebo já, neexistovala jiná odpověď, tak jsem to řekl. Její reakce byla úžasná. Řekla: „Je to tvoje věc a nikomu do toho nic není“. No a od té doby jsme velice dobří přátelé. V polovině srpna jsme si počkal až bude sestra doma sama a s větou „Víš ségra, mám problém a ty velkej úkol. Mamka se těší na vnoučata a ty jsi jediná, kdo jí je může dát.“ Jediné co jsem dokázal říct bylo „mám problém“.
Po chvilce odhodlávání jsem najel na stránky Studu a posadil k PC. Je pravdou, že pokud lidem neřeknete nic na rovinu, tak jsou nechápaví. Na otázku „co je na nich divnýho“ jsem jí řekl-prohlížej a čti. Ani ne po 2 minutách se zeptala, jsem-li na kluky, došel jsem do dveří, řekl že jo a odešel do kuchyně, kde se rozbrečel. Po chvilce přišla a překvapila mne svými znalostmi. Zeptal se, jestli je to 100%. Tím si ještě nejsem jist, ale tak na 70% jo. Dohodli jsme se, že rodičům nic zatím neřekneme. Večer jsem slyšel, jak toto téma přišlo na přetřes, hlavně díky tomu, že dávali pořad o Eduardu Cupákovi. Pak jsem zaslechl, jak sestra říká: „No to to je hrozný, jak to má říct 40 letý syn své 80 leté matce“ a máma souhlasila, že je to těžké, takže vím, pokud to budu říkat, tak že mám doma asi rodiče, kteří to snesou. Teď mne 30.8. čeká třídní akce před čtvťákem, tak tam chci o tomto říci spolužákům.
Co na závěr. Hlavně musím poděkovat mé 24 leté sestře a taky kamarádům z jedné akce poblíž Světlé nad Sázavou.
Lidius: Určitě Ti budeme Zdendo držet palce, ať Ti to dál dobře vychází. Snad zde budeme mít brzo další pokračování. Zajímalo by mě, kolik lidí, si pamatuje, že by bylo v takové situaci jako je teď Zdenda a jestli by byli schopni mu poradit. Co myslíte? Jaké máte zkušenosti vy?
KAMARÁDI:
Tak slíbené pokračování. Na akci jsem to řekl 3 spolužákům, kterým to sice hned nedošlo, ale po menší pomoci…… :-)), na intru jsem to neměl v plánu, ale co si člověk naplánuje, tak málokdy vyjde. Na otázku kamarádky, „Co nového?“ jsem odpověděl, „no, celkem nic“, načež nastal křížový výslech, kdy jsem si nakonec řekl a co, není z naší školy tak o co jde a řekl jsem jí to, ta napřed nevěřila, ale nakonec byla nadšena, že někoho takového zná. Pak následovala její spolubydlící, která si myslela, že si dělám srandu, ale po delším ujišťování topochopila. Dodnes nemůžu pochopit, že někdo může chtít znát gaye, no asi je to dáno tím, že je to pro nás přirozené 😀 Několik dní po holkách jsem to řekl jednomu spolubydlícímu z pokoje, kterého jsem ujistil, že není můj typ. Tento spolubydlící mě po pár dnech upozornil na to, že náš druhý spolubydlí to ví taky, ačkoli jsem mu to neříkal. Následoval křížový výslech(tentokrát pod mojí taktovkou), po kterém jsem zjistil, že znalí spolužáci dělají práci za mě. Od té doby se na téma 4% na našem pokoji v klidu žertuje a kdo neví o co jde, tak je sranda dvojnásobná, či když něco utrousí nic netušící vychovatel, tak to potom stojí za to 😀 Nyní už je na pořadu jen fáze poslední-Domov, konkrétně v tuto sobotu-4.11. Tak se zatím mějte a když to přežiji, tak bude i pokračování.
MÁMA:
Takže, jak jsem řek, tak se taky stalo. V sobotu přijela sestra se švagrem. Švagr se mi už od počátku zdál jiný než normálně, ale mohlo to být ovlivněno nervozitou. Při obědě (naštěstí se nevejdeme do kuchyně, takže naši byli ve vedlejší místnosti) jsem zjišťoval, kdy by asi mohla být vhodná chvíle,( protože naši měli jet na návštěvu, sestra zase odjíždět a ještě si něco musela s našimi domluvit, takže až po tomto měla přijít moje chvíle (ať je vše vyřešené a je na CO klid)), sestra mi řekla, že si ji musím najít, trochu mě to vyděsilo, protože jsem chtěl technickou podporu pro mamku a ta měla skoro odjíždět. Po obědě jsem myl nádobí a švagr s tátou šli do garáže (jak jsem chtěl) těsně před odchodem ale švag přišel a říká: „Ať ti to sdobře dopadne“ takže v tuto chvíli byl jasný :-)). Po jejich odchodu směřovaly moje kroky do obýváku za mamkou a sestrou. Chvíli jsem se ošíval a mamka si toho všimla, tak se zeptala co mě trápí, na to jsem odpověděl, že nic a řekl jsem, že se asi kartářka spletla (ač jí zatím vše vychází, bylo mi předpovězeno, že se ve 30 ožením s ženou (pro rejpaly :-))) a budu mít 2 děti) Tato chvíle mi přišla velice ironická a začal jsem se trochu smát – to už mě opouštěly nervy a pomalu jsem se psychicky hroutil, takže to zůstalo na sestře. V tu chvíli mamka vyskočila a se sádrou na noze ke mě doslova běžela a začala uklidňovat, že se nic neděje, že jsem to mohl říct dřív, že to tak příroda chtěla. Taťka to ještě neví, tomu se to řekne po čase, až bude vše uklidněnější.
Zdenda
