Jirkův kamínek

Coming out… téma stokrát rozebrané, ale stále aktuální. Mám jen obavu, že zrovna já nebudu mít o čem moc psát. Proč? Možná jsem jeden ze sta, či jsem se snad narodil do jiné doby, každopádně v posledních několika měsících se pro mě věta: „Jo, mimochodem jsem Ti chtěl říct, že jsem teplej…“ stala asi tak běžnou, jako: „Jdu do krámu pro rohlíky“.

Máte pocit, že jsem se zbláznil? Ani ne, jen jsem měl asi v životě na lidi štěstí nebo už lidi dostali rozum, i když to bych neviděl až zas tak stoprocentně, protože čeští zákonodárci některými svými počiny tuto teorii vyvracejí, a někteří, ty už ani nemohu považovat za lidi, se prezentují názory jako jistý „ušatec“.

Přesně si vzpomínám, jak jsem se poprvé „vyautoval“ před svou velmi dobrou přítelkyní. Ta poté, co jsem vypil půl litr fernetu, vykouřil dva balíčky cigaret a vypotil sdělení, že asi už spolu chodit nemůžeme, protože jsou jisté fyzikální zákonitosti, které prostě nemohu překonat, krátce řečeno, prostě mě holky nevzrušují, odpověděla s ledovým klidem, že si taky sama sebou není úplně jistá. Hmm… to potěší. To mi bylo jen tak pro vaši informaci osmnáct. Několik dalších týdnů jsem se o tuto svou zkušenost s nikým dalším nepodělil, tedy až do chvíle, než jsem přišel do jistého spolku, bylo to v Brně, a asi tušíte, kam jsem zašel, pokud ne, tak se podívejte na vydavatele tohoto magazínu. Pak to přišlo jak řetězová reakce, spolužáci, ti byli tolerantnější mnohem víc, než jsem původně čekal, a jestli mi kvůli něčemu nadávali, tak to bylo kvůli tomu, že jeden se to dozvěděl jako první, další byl až na 14. místě a vyčítal mi, že se to ten či onen nedozvěděl dřív. Kdybych býval byl tušil, že budou mít takový eminentní zájem o takovéto informace, byl bych je už v prváku pozval k Richardovi:-) (Toto není skrytá reklama). Měl jsem na to speciální recept, jelikož to pro mě byla velmi stresující situace, abych se vyhnul nějaké přímé osobní konfrontaci, pořádal jsem takzvané šokové terapie. Co to je? To si do místnosti přivedete asi 10 lidí, řeknete jim, ať se klidně posadí a raději ať se něčeho přidrží, neb by to s nimi mohlo seknout. Pak vezmete plakát, který byl vytištěn pro prezentaci STUDu, kde je psáno: „Máš problémy s orientací?, my ne, STUD Brno, sdružení…bla bla bla a atd.“, tento text je doprovázen obrázkem kompasu, jehož střelka míří nápadně na jih, nevím, že bychom mířili do teplých krajin, no každopádně tento plakát necháte v kolektivu putovat a těm co to nepochopí, někdo má bohužel delší vedení, vysvětlíte, že ta blondýna s velkýma kozama, co jsme ji familiérně oslovovali Pamela, nemá až zas tak dlouhé vlasy, tedy spíš tmavé, ani nejsou moc blonďaté, spíš krátké, ty kozy taky nebudou pětky, no a ve skutečnosti to není Pamela, ale Petr, Pavel, Kamil, no kdo už si to má pamatovat. Pak Vám všichni začnou děkovat, že jste jim to řekl, a jak si toho váží, a každý se pro jistou ještě přeptá, jestli dotyčný není náhodou objektem vaší sexuální touhy. Poté co zvědavce utěšíte, že tomu tak není, tak se všichni rozejdou a život jde dál.

Musím uznat, že až zas tak růžově to všude neprobíhalo, kupříkladu mojí máti musel až její o pět let starší bratr vysvětlit, cituji: „Nebuď blbá, to je jeho věc a navíc můžeš být ráda, že nebere drogy“, konec citátu, že veškerá snaha je marná. Po této zkušenosti se musela i má matka vzdát jakékoli naděje. Alespoň jsem jí z její mizérie pomohl domluvou se sestrou, že bude nesmírně plodná, aby tak mé drahé matce kompenzovala nedostatek vnoučat. Pravdou sice je, že mé děti by byly, co se genetické výbavy týče, mnohem krásnější, chytřejší a možná i teplejší, ale sestra bude muset postačit.

Jaký byl „kaminkaut“ v zaměstnání, to se prozatím nedozvíte, ani já to ještě nevím, pracuji teprve tři týdny a mí kolegové jsou většinou v průměru o třicet let starší, a ačkoli jsou to všechno vysokoškolsky vzdělaní lidé, uvidím až časem, jestli jsou dost zralí na to, aby měli homosexuálního kamaráda, protože mít homosexuálního kamaráda je dnes moderní a toto privilegium nemůže mít zatím každý. Ale nebojte se, jakmile to udělám, nezapomenu se s Vámi o to podělit…

-JM-