Nemám radši všechno skončit?

Nedovedl jsem si představit, že by se to někdo o mně dozvěděl. Byla by to ostuda, kterou by ani rodiče nezvládli. Už týdny jsem se zabýval otázkou, jestli to nemám skončit. Než žít ve stálém strachu, nespokojenosti, to raději nic. Pořádně jsem se nevyspal, v práci jsem nestál také za nic.

Pak jsem snědl prášky, nenapsal jsem žádný dopis, nic. Aby po mně raději nic nezůstalo. Když jsem se v nemocnici probral, ptali se, proč jsem to udělal. Řekl jsem, že nevím.

Vojta

Coming out někdy může probíhat velmi těžce a neobejde se bez lékařské či psychologické péče. Mezi homosexuálními pacienty sexuologického ústavu jich polovina měla za sebou pokus o sebevraždu. Dokud se nemyslelo na homosexuální orientaci, často se zdál motiv jejich jednání záhadný a nejasný. Ani po přímém dotazu nedokázali někteří z nich svému lékaři říci, proč to udělali.

Mnoho z nich v té době prožívalo těžkou depresi, mezi jejíž příznaky patří vedle špatné nálady i horší soustředění, poruchy spánku a chuti k jídlu. Příznaky deprese mohou zakrýt původní příčinu duševní krize, která spočívá v odmítání sexuální orientace. Někteří psychické napětí uvolňují požíváním alkoholu a drog. Jejich riziko je v tom, že mohou dále oslabit kontrolu a usnadnit sebevražedné jednání.

Člověk s depresí patří do rukou lékaře. Nebezpečí sebevraždy nelze podceňovat. Neplatí, že ten, kdo o ní mluví, tak ji nikdy nespáchá. Nejprve léčba musí zvládnout jeho úzkost a deprese, intenzivní psychoterapie je pak zaměřená na přijetí sebe sama. Lidé s obtížným coming outem přitom bývají často velmi inteligentní a osobnostně kvalitní. Právě proto snad svůj problém berou moc vážně.