Byl to den jako každý jiný. Lidé chodili sem a tam, vystupovali a nasedali do tramvají a nikdo z nich ani netušil, že se přímo mezi nimi zrovna rodí praví hrdinové. Bylo právě 30. dubna 16 hodin, když se v Brně před hlavním nádražím začala scházet podivná skupinka mladíků. Každý z nich měl na sobě šátek v určité barvě. Šátky měly symbolizovat národy, které mladí hrdinové zastupovali. Sešli se tu zástupci mágů, lesních lidí a trelysanů, kteří k nám zavítali až z daleké galaxie. Doprovod nám dělal hodný Mareček.
Když už jsme byli všichni (samozřejmě kromě Kamila, protože ten ví, že chodit pozdě je IN), tak jsme vyrazili na vlak a přepravili jsme se do Žďáru. Už po cestě jsme se stihli vzdělat, když nám velmi sympatický mladý průvodčí (starý dědek s mindráky) vysvětloval, co je ulička a co ulička není a že v té prostorné „neuličce“ mu strašně zavazíme, ale když se narveme všichni do té malé stísněné uličky tak, aby nemohl projít při kontrole lístků, tak to bude fajn. Mareček to vtipně okomentoval: „České dráhy Vás vítají“. Cesta nám utekla rychle a ze Žďáru jsme se přepravili autobusem do nějaké vesničky kus od Blatin. Bohužel jsme přejeli zastávku, takže jsme se museli pěšky vracet, ale vzali jsme to sportovně jako přípravu na mnohem náročnější víkend.
Když jsme dorazili na (teď už správné) místo srazu, tak si nás tam vyzvedl Tomáš a zahráli jsme si pár seznamovacích her. Od nejobyčejnějších na zapamatování jmen přes zvláštní na test důvěry jsme se dostali až k nejslavnější hře „Tady ti dávám korunu. Cože? Korunu. Aha korunu!!“ Jak já tu hru nesnáším 😀 Když už jsme se dostatečně znali, tak mohla začít naše cesta za záchranou světa.
První úkol byl prostý, však né úplně snadný. Rozdělili jsme se do týmů podle dovedností a každý se ubíral svou cestou. Cíl jsme však měli stejný – „Velký sněm“, kde nás měly hlavy našich národů seznámit s problémem a pomoct nám v našem úkolu. Mágové dostali slovní popis cesty, lesní lid dostal mapu a trelysané dostali GPS a body, které museli projít, aby dospěli k cíli.
Cesta byla dlouhá a náročná, ale všichni ji nakonec zvládli. Naši cestu skryla tma, ale my se nezalekli a na sněm jsme nakonec dorazili. Mágové využili svých kouzelných schopností a rozdělali oheň, všichni jsme se shromáždili kolem něj a od zástupců svých národů jsme si vyslechli starodávné proroctví a rady na cestu. Úkol byl jasný. Najít a zničit artefakt, který ohrožoval všechno, co nám bylo tak drahé. Ten den už však byli všichni unaveni a nemělo cenu cokoli začínat, odebrali jsme se všichni na pochod do chaty, kde na nás čekala hojná večeře. Dorazili jsme ve tři hodiny ráno, poctivě se najedli, vysprchovali a uložili ke zaslouženému spánku.
V následujících dnech bylo potřeba pořádně trénovat, protože záchrana světa není žádná pr**l. Hráli jsme různé hry a plnili zajímavé úkoly, které trénovaly různé naše schopnosti a tříbily naše smysly. Jeden ze zajímavějších úkolů byl opatřit si oběd.
Mágové dostali recept napsaný starodávným písmem, který museli rozluštit, pak se společně s trelysany vydali pro dřevo, které bylo umístěné na souřadnicích, které trelysané dostali od své mateřské lodi. Potom mágové rozdělali oheň a všichni společně se dali do vaření surovin, které opatřili lesní lidé. Mnozí nevěřili, že se k výsledku dobereme, ale nakonec z toho vznikl velmi chutný guláš.
Další ze zajímavých aktivit bylo vytvoření postavičky z moduritu, která zastupovala náš národ a potom boj národů ve stylu „capture the flag“, kdy jsme po mapě jezdili s vytvořenými postavičkami a kradli si navzájem vlajky. Každý pohyb ovšem měl svou cenu. Krok například 4 žabáky nebo 7 kliků a takové překročení řeky třikrát oběhnout týmovou vlajku. Všichni jsme se zapotili a užili jsme si až na trelysany, kteří prý přiletěli v míru a v půlce hry více méně rezignovali.
Následující den nastala krize – došlo mléko, tak potřebné na lektvar moudrosti, bez kterého bychom nevěděli, jak s artefaktem naložit. Proto se všechny týmy rozprchly po okolí a od místních lidí vyprosili mléko. Mnozí z nás poprvé ochutnali čisté mléko přímo od kravičky a divili se, jakými náhražky se nás v obchodě snaží oklamat.
Den se přehoupl do druhé poloviny a byl čas jednat. Hledání artefaktu se již nedalo odkládat. Týmy se semknuly dohromady a společně ruku v ruce se vydaly na cestu. Mágové rozluštili svitek psaný prastarým písmem a získali instrukce, které byly jasné. Najděte v moři slz další pokyny, které starý rybář do lahve skryl. Postavte si svépomocí prostředek, kterým láhev získáte, ale nesmíte se namočit nebo zemřete.
Trelysané pomocí mapy, kterou získali od své mateřské lodi teleportačním zařízením v kuchyni, nás dovedli až na místo, kde čekal těžký úkol na lesní lid. Museli postavit vor, který jednoho odvážlivce dopravil doprostřed jezera a zase zpátky. Jasnozřivý Jakub se vůbec nebál a úkolu se zhostil s hrdostí. Bez váhání se vysvlékl do spodního prádla a vydal se na cestu. Donesl nám zpátky láhev, která ukrývala mapu s cestou. Vydali jsme se s nadšením na cestu. Po cestě jsme se na chvíli zastavili v čajovně uprostřed lesa, kde se o nás číšník Tom výborně postaral. Všichni jsme dostali čaj, kávu či sušenky a potom jsme na zdi čajovny napsali svá bláznivá přání.
Přišla tma a my se ve dvojicích dali na cestu. Všichni jsme po tmě dorazili až na místo určení, kde nás čekal sám velký arcimág Nexius, který nám sdělil další instrukce. Artefakt byl už na dosah. Vydali jsme se jej hledat do lesa. Cítil naši přítomnost, upozornil nás na sebe a Tomáš s Honzou ho brzo našli. Nevěděli jsme co s ním a proto přišel čas na lektvar moudrosti od staré čarodějnice. Měl podobu úžasného pudinku z našeho mléka a tajná přísada prý byla její kočka, která ji už pěkně štvala 😀
Posilnili jsme se lektvarem a ulehli ke spánku. Ráno je přece moudřejší večera. Po probuzení jsme se dobře nasnídali, usedli v kruhu do trávy a teď už bylo jen na nás, jak s artefaktem naložíme. Rozhodnutí bylo téměř jednohlasné. Taková síla nesmí padnout do špatných rukou. Proto se Mira pustil do díla a artefakt zničil. Všem vyrazil dech s jakým nadšením a odhodlaností ho cupoval na kousky. Po zničeném artefaktu zbyly jen čtyři kouzelné koule, které se při dopadu na zem sami vracely do ruky. Proroctví znělo jasně – tyto koule jsou původci zla a je třeba je od sebe oddělit.
Všichni jsme již měli sbaleno a i když se nám nechtělo, tak jsme se museli vydat na cestu zpátky do reality. Zasedla velká rada, která obsahovala tři velké hlavy národů, šaška a starou čarodějnici. Ohodnotila všechny účastníky a každý dostal instrukce, jak se dostat domů a kousek magické koule. Instrukce byly jasné, po cestě svůj kousek zahodit, aby se artefakt už nikdy nemohl spojit dohromady a škodit dál lidem. Každý účastník se vydal jinou cestou a všichni jsme se sešli na nádraží v Novém Městě na Moravě, odkud jsme se společně s Luborem vydali do Brna.
Na nádraží proběhlo oficiální ukončení celé víkendovky a kdo chtěl, tak mohl na neformální večeři do Áčka, kde probíhala další diskuze a výměny dojmů. Všichni jsme se shodli, že celá víkendovka byla moc fajn. Poznali jsme nové lidi, naučili jsme se nové věci a hlavně jsme lépe poznali sami sebe. Určitě by se mnou souhlasil každý účastník, že týmu GaTe patří naše velké poděkování a obdiv, že si dali tu práci a něco tak velkolepého pro nás uspořádali. Proto Vám – Tome, Lubore, Vašku a Marku moc děkuji a doufám, že se s Vámi a s lidmi, které jsem poznal na víkendovce, ale i s dalšími novými účastníky sejdeme na slíbených aktivitách v létě (od vyjížděk na kolech, po setkání v lanovém centru až po různé výšlapy na zajímavá místa) nebo na další víkendovce, která nás čeká někdy na začátku podzimu, nebo na jakémkoli setkání, které se koná každý měsíc.
S pozdravem
Olda
