Jak začít – asi začátkem aneb Očima nezávislého pozorovatele.
PÁTEK
Sešli jsme se tedy v poměrně hojném počtu už na zastávce Pasohlávky – rozc. Ivaň. Protože Jižní Moravu znám velmi dobře, překvapilo mě, že jsme nevystoupili na zastávce Pasohlávky – přehrada. Nu což, tedy prvním naším úkolem, já to tak aspoň bral, bylo dojít na recepci do kempu.
Ovšem většině se šlo dobře – zavazadla se vezla předem domluveným dopravním prostředkem. Má maličkost to ovšem vydržela a statečně nesla celou cestu zavazadlo sama, i když se neustále opožďovala s odůvodněním užší konverzace s jedním z účastníků zájezdu. Abych svou od(b/p)ornou recenzi poněkud posunul, posunu se sám do hodin večerních téhož dne.
Na začátku je nejlepší se představit. A pro ty, kdo mají problémy s pamětí, hlavně se jmény – mou osobu nevyjímaje, jsou tu úvodní team-buildingové hry. Takže se jmény nám pomohly přívlastky. Byl ovšem trochu problém, když se na scéně objevili 3 Petrové + 1 Pavel. Všem se pak ze všech těch „péček“ točila hlava a obtíže měli i samotní nositelé uvedených jmen. Poté následovaly hry jako „Ulička důvěry“ nebo „Posuvníkový pás“. Až na nějaké zhmožděniny to bylo super a obzvlášť Ulička byla skutečně… osvobozující:) Dále následovaly další hry, ze kterých se mi vybavuje mírně lechtivá, chlupatá nebo jednoduše erotická hra „Zprostředkovaný smích“. Původní název není znám, proto tento je chráněn copyrightem; viz poznámka autora. Jinak to byl super seznamovací večer.
Poznámka autora: Copyright © 2007, Všechna práva vyhrazena. Bez předchozího písemného souhlasu autora je zakázána jakákoli další publikace, přetištění nebo distribuce tohoto názvu nebo části tohoto názvu.
SOBOTA
Sobotní ráno bylo však už o něco horší, protože se vstávalo v nestoudných 6:30 a šlo se podle pokynů organizátorů se šátky na očích první soutěží až k vytouženému cíli, jímž byla snídaně. Cesta byla strastiplná, nebezpečná a pro někoho, kdo utrpěl prémii v podobě boule na hlavě – má maličkost, i bolestivá. Ovšem bez újmy na životech dorazili všichni a dokonce i včas.
Pro ty, kdo chtěli ukázat svá mužná, avšak nejlépe oholená těla, byla připravena hra Aréna. Bojovníci zápasili vehementně a „nahoře bez“, ale následky – ať už z pohledu na sexy vypracované postavy určitě pomocí Orbitreku, nebo ze samotné hry – nebyly zase tak tragické. Vše vyřešil týmový psycholog. VELMI se mi líbila hra „Katapult aneb noc dlouhých mečů“ (opět ©, všechna práva vyhrazena), kde tým „Sexy bonbónci“ naprosto suverénně, s přehledem a nepřekonatelně zvítězil, ba co víc, převálcoval a porazil ostaní dva týmy „Buzny“ a „Tým 3“. Nu což, ať zvítězí ten nejlepší bonbónek. Pozn. autora: Autor se zříká jakéhokoliv nařčení ze zaujatosti vůči hře Katapult a vůči týmu Sexy bonbónci.
Po vydatném obědě od našich milých sponzorů následovala v mnohém osudná hra McDonald’s vs. KFC. V ní se stavěly lidské věže, podotýkám z celých těl, nikoliv jen z vybraných údů, běhalo se pro kamínky z pláže a nosilo zákazníky jako o závod. Někteří účastníci přišli dokonce i k menším úrazům a v těchto dnech jsou z jednotky IP, poté co strávili krušné hodiny na Áru, propouštěni do domácího léčení a rychle se zotavují. A organizátoři vzkazují: „Naše hra měla i ekologický význam. Předposlední částí soutěže jsme přispěli k založení prvního zcela veřejného kompostu na Mušově a v dalekém okolí.“
Večer patřil Čarodějnicím, kde se vyžili hlavně příznivci lehkých S/M praktik, a to v podobě lití vosku na některé části těla – samozřejmě ruce. Ovšem jednomu z našich garantů – Martinovi se jistojistě nejvíce líbila karetní hra UNO konaná v pozdních večerních hodinách, ve které výše jmenovaný vyhrál, a to stejnou kombinací slov – „Velký skot-Barva-UNO“, nespočetně mnohokrát !(Všichni mu to přejeme a nezávidíme.) Uvedených závorek a vykřičníku porozumí informatici. Pro méně zdatné informatiky: !() znamená v některých jazycích negaci.
NEDĚLE
Neděle byla neoficiálně označena jako konečné finále družstev hrajících fotbálek, který se za dobu pobytu stal vítanou vložkou. Jasný stav, který vše uvede na pravou míru a vše vysvětlí: Vyhráli modří. Pak následovala pozdní snídaně rychle následovaná brzkým obědem, poté loučení s prvními odchozími, odjezd prvních odchozích účastníků zájezdu, loučení s dalšími účastníky, odjezd dalších účastníků, čekání mé maličkosti na autobus, pohled na odjíždějící autobus mířící na jinou zastávku než naši, odvoz do Valtic, poslední chlapské loučení a šťastný návrat z(a)traceného syna domů, do Podolí, do Lékárny…
Pro ty, kteří se prokousali až sem: díky za neobyčejnou výdrž a přeji dobrou noc po dni stráveném čtením tohoto reportu.
Gejtění zdar! 🙂
Pája
