Jednoho pošmourného dubnového večera jsem seděl s kamarádem v restauraci na večeři. Mezi spoustou klepů, nejaktuálnějších novinek z pražského queer1 světa a bulvárních informací všeho druhu padla z jeho strany také zmínka o akci, která mě pochopitelně jako mladého, nadějného a perspektivního gaye v nejlepších letech zaujala.
Jednalo se o čtyřdenní pobyt na neznámém místě organizovaný společností No.E Corporation. Celý podnik byl zahalený tajemstvím, dostali jsme jen seznam věcí, které si máme zabalit s sebou a pokyn, ať si sepíšeme svůj stručný životopis a zaměstnanecký profil.
Výběrové řízení se konalo na tajném místě, jehož název nám byl doručen v zašifrované zprávě, stejně jako čas příjezdu. Naše pražská část skupiny se sešla v jednu hodinu na Hlavním nádraží. Odtud jsme vyrazili vlakem někam na východ do Asie, do míst, kde neplatí dokonce ani Opencard2. Takovým místem byl Pacov na Vysočině. Na místě jsme se sešli s těmi, kteří cestovali z Brna, a s organizátory výběrového řízení.
Na začátku jsem ocenil několik seznamovacích aktivit, které přispěly k tomu, že snad ze všech účastníků spadl případný první ostych a nedůvěra. Při představování jsem tak měl možnost zaznamenat, že celého kurzu se účastní velmi různorodá a zajímavá skupina lidí – když tedy pominu fakt, že na otázku, kdo není na kluky, se nezvedla jedna jediná ruka. Pak jsme byli rozděleni do tří skupin. Každé byla přidělena mapa a velice strohá instrukce o tom, jakým směrem z nádraží se vydat a kde hledat další nápovědu, která nás snad zavede do cílové destinace. Naše zavazadla nám byla naštěstí odvezena auty, poněvadž nás měla čekat ještě dlouhá a nelehká cesta.
Od začátku nám bylo jasné, že tato úvodní „bojovka“ nás má otestovat a vyzkoušet, jak si umíme poradit a zorientovat se v neznámém prostředí. Naše skupina poměrně záhy nalezla na místním náměstí první stopu. Do zdánlivě neuspořádané a smysl nedávající řady čísel a písmen vnesl světlo kamarád, který coby zběhlý geocacher3 rozpoznal, že nápověda obsahuje GPS souřadnice. Tím začala naše turistická procházka po Pacově a jeho okolí, kdy nás organizátoři dalšími a dalšími SMS zprávami posílali na nejrůznější místa.
Cestou jsme museli vyřešit několik triviálních matematických příkladů a také jsme navázali kontakt s místními domorodci. Abychom všechny cache našli rychle, rozhodli jsme se rozdělit na menší skupiny po dvou. S kamarádem jsme se vydali k té nejvzdálenější, kam jsme ale dorazili již po setmění a nalézt se nám ji bohužel nepodařilo. Všichni jsme se sešli pozdě večer na náměstí v Pacově, kde někteří již delší dobu ochutnávali speciality místní orientální kuchyně. S mým kamarádem jsme měli tou dobou ale v nohách spoustu kilometrů a to nás ještě čekal závěrečný pochod k chatě, která, jak jinak, v městě samotném vůbec neležela. I zde jsme však prokázali vysokou inteligenční úroveň, neboť jsme usoudili, že po takovém fyzickém vypětí si naše nohy zaslouží odpočinek, a objednali jsme si místní taxi. V takových chvílích se ukáže, kdo umí myslet a jednat efektivně. Navzdory mým očekáváním, že se objeví rikša4 nebo koňský povoz, po pár minutách přijelo motorové vozidlo podobné těm, které jezdí u nás. Nakonec jsme se tedy všichni setkali na samotě u lesa, kde byla naše chata. Značně unavení jsme si vyslechli krátkou přednášku organizátorů, ve které nám vysvětlili účel našeho čtyřdenního pobytu a co se od nás očekává. Za pár minut jsme již všichni odpočívali v pokoji.
Navzdory očekávání, že budeme probuzeni ve tři hodiny ráno nějakou šíleně hlasitou hudbou, nestalo se tak. Stalo se to až v 8 hodin ráno. Superpočítač Boženka 2.0 nás pak svým hlasem mezi celou řadou blbostí, jako je například smysl života a vesmíru vůbec, což jsou informace pro probouzejícího se člověka naprosto zbytečné a nepotřebné, instruoval, že musíme vstát a jít se nasnídat. Navzdory faktu, že kuchař, který nám měl po celou dobu pobytu vařit, na poslední chvíli účast odřekl, bylo všechno jídlo od kluků, kteří akci organizovali, dobré a bylo cítit, že ho dělali s láskou.
Po snídani jsme se sešli venku před chatou, kde jsme si zahráli několik her na stmelení kolektivu. První větší aktivita toho dne se pak odehrávala v lese. Naším úkolem bylo zachránit před koncem světa co nejvíce druhů zvířat a naložit je s sebou na naši vesmírnou loď, která zkáze unikne. Opět jsme byli rozděleni do skupin a vysláni do neznámých končin za východní faunou. Naše část skupinky pojala úkol velice zodpovědně a všechnu místní zvířenu, její organické produkty a zvuky nahrála a později z ní sestřihala zajímavou přírodopisnou reportáž. Navzdory pochybně vypadající předpovědi počasí bylo celý den (a vlastně pobyt) hezky a my se na sluníčku pěkně spálili.
Odpolední akce byla trochu jiného charakteru. Tentokrát jsme měli před koncem světa zachránit významné architektonické památky. Ve skupinách jsme těžili drahokamy a obchodovali s nimi na burze. Jejich prodejem jsme získávali peníze, za které jsme mohli nakupovat stavební materiál na naše budovy. Na konci se u každé stavby hodnotily čtyři parametry – co největší výška, co nejmenší plocha dotýkající se země, co největší plocha posledního patra a estetický dojem. Menší vinou kamaráda, který na nejvyšší patro přidělal dekoraci, čímž vytvořil patro nové s plochou o infinitezimálních hodnotách5, jsme sice nevyhráli, ale to nám vůbec nevadilo.
Navečer jsme absolvovali běh po lese, při kterém jsme plnili nejrůznější úkoly a odpovídali na otázky s ekologickou tematikou (dozvěděl jsem se například, že navzdory velikému objemu průmyslových a dopravních emisí6 jsou největšími producenty znečišťujících plynů krávy, prasata a další hospodářská zvířata, která je vypouští ze svých tělesných otvorů). Po pseudonáhodném7 rozdělení do dvou skupin jsme vyběhli po stejné trase proti sobě a soutěžili o lepší čas. V každém týmu byli tajně určeni tři zrádci, kteří měli práci sabotovat a napomáhat k vítězství týmu druhému. Byli jsme vděční, když jsme se značně promrzlí a unavení dostali zpět na chatu. Za všechny úspěchy v aktivitách jsme byli vždy večer ohodnoceni počtem bodů, které dále určovaly náš kariérní růst ve společnosti No.E Corporation.
Po večeři jsme byli vyzváni, abychom na motivy stručného literárního úryvku secvičili ve skupinách krátké divadelní představení, čímž zachráníme před zkázou také naše kulturní dědictví. Náš divadelní minisoubor předvedl myslím velice úspěšně operu Prodaný ženich, ve které se opravdu zpívalo a tančilo. Také ostatní týmy ukázaly, že jim slova jako kultura a divadlo nejsou cizí, a sklidily divácký úspěch. Do postelí jsme večer uléhali sice poměrně znavení, zato však s pocitem dobře odvedené práce.
Druhý den ráno, v sobotu, jsme absolvovali rutinní buzení písničkou Wake me up od Avicii, která se tímto dostala na můj hudební blacklist8 s tím, že tam zůstane nějaký ten pátek, dokud neodezní můj posttraumatický šok9. Po snídani jsme se sešli venku k účasti na zajímavé hře s hospodářskou a zemědělskou tematikou. V malých skupinkách jsme dostali za úkol zorat, obdělat a osít pole, obilí poté sklidit a dovézt k mlynáři. Měli jsme tak na vlastní kůži možnost uvědomit si pohodlnost a výhody moderní dělby práce v porovnání s životem našich předků, což činí tuto aktivitu pro čtenáře těžko zprostředkovatelnou. Proto jen tak namátkou – získání životadárné vody od místního boha přednesením básně v pozici, kterou zde nebudu popisovat, dorozumívání se s mentálně retardovaným mlynářem řečí pozpátku, a jeden člen naší skupiny ze sebe musel dokonce udělat vola. Přes to všechno byla naše skupinka s prací první hotová a my se mohli pustit do pečení perníku10 z mouky, kterou jsme si sami vypěstovali a umleli. Také ostatní týmy předvedly svoje skvělé kulinářské umění (mně osobně chutnala nejvíce pizza od šéfkuchaře Kuby).
Po obědě nás čekala aktivita, ve které se měly projevit zejména naše duševní, inteligenční a kognitivní schopnosti11. Naším úkolem bylo sepsat 10 univerzálních pravidel, která by se mohla stát základem budoucí nové lidské civilizace, která unikne zkáze starého světa. Nejdříve jsme pravidla vymýšleli ve dvojici, pak ve čtveřici a postupně jsme se skládali do větších skupin. Nakonec bylo naším úkolem vytvořit a sepsat taková pravidla, se kterými by souhlasili všichni. I přesto, že diskuze byla občas bouřlivá a živelná, jsme se na novém desateru úspěšně domluvili. Řekl bych, že jsme se touto činností navzájem hodně poznali a dozvěděli se něco o ostatních.
Odpoledne jsme se všichni sešli ve společenské místnosti, abychom byli svědky dálkového přenosu zařízení, které bude pohánět naši vesmírnou loď. Bohužel nám sociální síť Facebook12, přes kterou jsme transfer realizovali, během přenášení spadla a náš předmět se rozlétl na několik kusů po okolí. Museli jsme ho tak okamžitě začít hledat, jinak bychom riskovali jeho implozi13 a zničení. Rozdělili jsme se do několika menších skupin a pomocí satelitní mapy lokalizovali místa, na kterých se části předmětu měly nacházet. V chatě jsme zřídili hlavní stan, ve kterém mělo několik lidí na starost koordinaci pátrání za pomocí vysílaček a telefonů. Největší problémy nám dělalo nalezení posledního kusu předmětu, který jsme nakonec hledali skoro všichni a dlouhou dobu. Nakonec se ale nalezení a zkompletování objektu podařilo.
Při úplně poslední aktivitě bylo cílem, abychom se navzájem ještě více poznali a dozvěděli se něco o sobě. Je totiž pochopitelné, že nechcete ve vesmírné lodi unikající zkáze světa sedět s někým, o kom toho víte pramálo. Přečetli jsme si navzájem své doma sepsané „životopisy“ a potom sepsali o druhém partnerovi krátký vzpomínkový text, který by ho přiblížil budoucím generacím. Ty jsme si potom přečetli venku v noci u ohně. Z nějakého důvodu jsem byl na konci této aktivity ohodnocen největším počtem kuliček, což klukům organizátorům zřejmě stačilo jako záminka k tomu, aby mě samotného odvlekli do lesa k jezeru. Mé obavy se však nenaplnily a za chvíli už jsme zase všichni ve vší počestnosti seděli u ohně před chatou. Tam nám organizátoři poděkovali za účast, shrnuli náš kariérní postup a sdělili nám, že jsme všichni výběrové řízení úspěšně absolvovali. Nakonec jsme se odebrali do připravené vesmírné lodi a vydali se vstříc novým neznámým.
Po této akci následovala ještě menší společenská párty, které jsem se ale já a pár dalších lidí už neúčastnili, poněvadž naše energie se po celém náročném pobytu limitně14 blížila nule. Poslední den jsme strávili úklidem společných prostor, balením a přípravami k odjezdu. Na závěr proběhla pěkná aktivita, při které jsme každému navzájem napsali na papír cokoliv, co jsme mu chtěli sdělit. Věci nám pak organizátoři na nádraží odvezli opět auty, ale my se na cestu museli vydat po svých. Na náměstí v Pacově jsme se stavili na krátký oběd a pak už nás vlak unášel zpět do hlavního města.
Musím říci, že se mi celý pobyt moc líbil, protože kluci měli vše skvěle zorganizované a připravené. Ani na chvíli jsme se nenudili, měli jsme možnost seznámit se s novými lidmi a užít si s nimi zábavu při nejrůznějších aktivitách a hrách. Chtěl bych tedy jednak klukům organizátorům, tak i ostatním účastníkům poděkovat za příjemně strávené čtyři dny. Pokud to někdo dočetl až sem a teprve se rozmýšlí, jestli má na akci podobného druhu jet, doufám, že ho moje stručná reportáž příliš neodradila. Já osobně jsem rád, že jsem se zúčastnil, a těším se na další letní výlet.
Štěpán
Vysvětlivky:
1) Queer je zastřešující výraz pro seskupení sexuálních menšin a také popis vznikajícího teoretického modelu, který se vyvinul z tradičních lesbických a gay studií, popisující sexuální orientaci, genderové identity nebo genderové vyjádření, které neodpovídá heteronormativní společnosti.
2) Opencard je systém multifunkční čipové karty pro obyvatele i návštěvníky Prahy.
3) Geocaching (anglicky /dʒɪɒkæʃɪŋ/, v češtině také často /gɛɔkɛʃɪŋk/) je hra na pomezí sportu a turistiky, která spočívá v použití navigačního systému GPS při hledání skryté schránky nazývané cache (v češtině psáno i keš), o níž jsou známy její zeměpisné souřadnice (v systému WGS 84).
4) Rikša je druh dopravního prostředku, kdy je lidskou silou (např. pěšky či na kole) poháněn malý vozík, který slouží pro umístění většinou jedné či dvou osob.
5) Infinitezimální nebo nekonečně malé číslo je číslo, jehož absolutní hodnota je menší, než jakékoliv kladné reálné číslo. Číslo x je infinitezimální právě tehdy, když pro každé celé číslo n je |nx| menší než 1, přitom nezáleží na velikosti n. V tomto případě, 1/x je v absolutní hodnotě větší než jakékoliv reálné číslo.
6) Emise (z latinského emittere – zářiče, znečišťovatelé) jsou látky znečišťující ovzduší. Maximální koncentraci mají u svého zdroje (komín, výfuk, …), jejich koncentrace se postupně snižuje mísením se vzduchem aj.
7) Pseudonáhodná čísla jsou čísla vytvářející posloupnost, která se zdá být náhodná, ale ve skutečnosti je generována deterministickým algoritmem. Používají se v mnoha odvětvích informatiky, kdy je pro nějakou aplikaci potřeba náhodnost, kterou ovšem na deterministickém počítači nelze přímo dosáhnout. Předpona pseudo- se používá pro rozlišení tohoto typu náhodného čísla od „skutečně náhodných“ čísel, která vznikají jako výsledek náhodných fyzikálních procesů.
8) Blacklist (černá listina) nebo též blocklist je v informatice označení pro seznamy obsahující něco zakázaného. K opačnému účelu, tedy k vytvoření seznamu entit, kterým má být něco (automaticky) povoleno, je používán whitelist.
9) Posttraumatická stresová porucha (PTSP či PTSD, z angl. Posttraumatic Stress Disorder), někdy též posttraumatický stresový syndrom (PTSS), jinak také nazývána jako reakce na závažný stres (v MKN skupina F43), vzniká jako reakce na traumatickou událost. Postižený opakovaně prožívá událost v myšlenkách, snech a fantaziích a vyhýbá se místům a situacím, ve kterých k události došlo.
10) Metamfetamin, též metylamfetamin nebo (mimo odborný kontext nejčastěji) pervitin (dřívější obchodní název), MA, desoxyefedrin, methedrin je syntetické stimulancium z řad amfetaminů. Perník je sladké pečivo tmavě hnědé barvy, jehož původní receptura se skládala z medu, mouky a pepře. Právě pepř dal vzniknout názvu perník, původně peprník.
11) Kognitivní (poznávací) funkce jsou jednou z hlavních oblastí lidské psychiky, jejich centra jsou uložena v různých částech mozku. Prostřednictvím kognitivních funkcí člověk vnímá svět kolem sebe, jedná, reaguje, zvládá různé úkoly.
12) Facebook je rozsáhlý společenský webový systém sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a zábavě.
13) Imploze je opakem exploze. Je to jev, při kterém se těleso, objekt nebo hmota zbortí do vlastního objemu, nebo je jeho strukturální integrita porušena vyšším tlakem prostředí, ve kterém se nachází.
14) Limita je matematická konstrukce vyjadřující, že se hodnoty zadané posloupnosti nebo funkce blíží libovolně blízko k nějakému bodu. Právě tento bod je pak označován jako limita.
