Je čtvrtek ráno. Moje nervozita stoupá. Bude mě to bavit? Poznám nějaké zajímavé nové lidi? Jelikož jsem ještě na žádné akci GaTe nebyl, tak nevím, co od toho očekávat. Ale rozhodně se těším na něco nového. Pomalu vyrážím k nádraží, kde máme sraz s brněnskou skupinou. Jsem opravdu hodně nervózní, ale docela rychle to ze mě padá po letmém seznámení s ostatními členy skupinky.
V pohodové atmosféře přicházíme k vlaku směrem na Svitavy a s mírným zpožděním z Brna odjíždíme. Ve Svitavách se k nám měla připojit pražská skupina, ale jejich vlak měl zpoždění, takže jsme pokračovali bez nich. Naším cílem je Borová u Poličky, odkud nás bude čekat cesta na chatu. Poté, co dorazili organizátoři i členové z pražské skupiny, odebíráme se na nedalekou louku, kde nás čekají tradiční seznamovačky. Ty jsou opravdu velmi důkladné, včetně pokusu popsat člověka podle ponožky. 🙂
Poté už nás čekala první aktivita, která byla součástí tématu celého víkendu. Šlo o závod spermií, pomocí kterého jsme se rozdělili na 3 skupinky podle rychlosti, ve kterých nás už čekal dlouhý pochod směrem k vajíčku, které jsme měli oplodnit. Během pochodu jsme plnili úkoly, pomocí kterých jsme si zjišťovali další cestu. Když nejrychlejší spermie vajíčko oplodnila, čekala celou skupinu již v pokročilém odpoledni závěrečná část cesty. Na posledním stanovišti jsme se již dozvěděli umístění chaty, a tak jsme za svitu baterek mohli náš cíl dobýt. Po příchodu na chatu nás čekala krátká tematická scénka porodu, která představovala začátek našeho života. Cesta byla pro mě dost unavující, a tak jsem po večeři a večerní hygieně zalehl a začal nabírat síly na další den.
Ráno nás hned po budíčku čekala krátká rozcvička a poté snídaně. Během té jsme se mimochodem museli s naproti sedícím kamarádem vzájemně nakrmit přesnídávkou. Po snídani jsme se přesunuli do školky. Čekaly nás dětské hry, mezi kterými byly slepá bába, hra na schovávanou, hra na ovečky a vlky a Hutututu. Hry, které většina z nás dlouhá léta nehrála, byly velmi zábavné a myslím, že jsme se všichni dobře pobavili. Po svačině jsme se posunuli do školních let, čekaly nás přednášky. Ze čtyř nabízených si každý vybral dvě. Následovaly zkoušky, které prověřily naši pozornost při přednáškách. Odpoledne nás čekala týmová soutěž v cestování. Tři týmy cestovaly do Francie, Norska a Ruska za určený čas měly urazit co největší vzdálenost. Po této náročnější aktivitě nás čekala oddychovka v podobě speed datingu. Za krátký čas, který byl na rozhovor určen, musel každý nasbírat důležité informace o protějšku a na základě těch si potom najít ideálního partnera. Poté jsme byli opět rozděleni do třech skupinek. Každá dostala modelovou situaci, kterou musela ztvárnit jako divadelní scénku. Každá scénka byla originální, i když ne vždycky vystihla podstatu předepsané situace. Některé scény ale byly nezapomenutelné a hlavní bylo, že se všichni skvěle bavili.
Víkend rychle utíkal a čekal nás už poslední celý den na chatě. Dopoledne nás čekala strategická hra, která představovala kvalitu života. Hra obsahovala atributy vzdělání, peníze, zdraví, radost a energie. Každý dostal do začátku určité množství atributů, které na stanovištích doplňoval a zkvalitňoval tak svůj život. Například babička byla zdrojem peněz, doktor nám zlepšoval zdraví, ale zase ubíral peníze a energie, v restauraci se dalo koupit jídlo, které nám doplnilo energii, na finančním úřadě se vybíraly daně a poplatky za vzdělání a navíc mezi všemi létal i nevypočitatelný osud, který do života kohokoliv mohl zasáhnout. Cílem bylo mít na konci hry co nejvíce každého atributu, aby byl náš život co nejspokojenější ve všech ohledech. Odpoledne jsme si již posunuli do období „středního věku“ a čekal nás hospodský kvíz, ve kterém byly prověřeny naše znalosti o hudbě, historii, jazycích či jídle. Naše víkendové stárnutí pokračovalo a nevyhnuli jsme se ani důchodovému věku, kdy každý šetří. Proto bylo naším úkolem sestavit denní menu z co nejlevnějších surovin. V některých případech to byla jídla opravdu velmi (ne)chutná. 🙂 Po této aktivitě se už blížilo naše skonání, které nastalo za svitu Měsíce a hvězd během stezky odvahy. Každý se vydal do lesa jen s baterkou a lucernou na svou poslední cestu, na jejíž konci byl náš společný hrob. V něm jsme se bavili o smrti a o posmrtném životě. Pro mě to bylo obzvlášť depresivní, o tomto tématu se opravdu nerad bavím. Následoval rozhovor Boha s ďáblem, ve kterém měl očividně navrch ďábel. Tím skončila vážnější část večera a přišel na řadu vrchol celého víkendu – zombie party. Kdo chtěl, mohl se pomocí obličejových barev, latexu a umělé krve a roztrhaného trička upravit tak, aby vypadal jako opravdová stvůra. Celý večer a noc se nesly v duchu tance a zpívání karaoke. Někteří postupně odpadali, jiní setrvávali až do ranních hodin a ti nejvytrvalejší ani na minutu nezamhouřily oči. Bylo to skvělé zakončení ještě lepšího víkendu.
Ráno už bylo ve znamení úklidu celé chaty a po snídani jsme se společně vydali na cestu na vlak, odkud jsme již odcestovali do svých domovů. Pokud mám mluvit za sebe, jel jsem na víkendovku s obavami, co mě tam čeká. Nakonec jsem ale odjížděl plný nových zážitků a bylo mi opravdu líto, že to tak rychle uteklo. Už se nemůžu dočkat na další akci s GaTe. Kdo váhá nad tím, jestli jet, tak by měl sebrat odvahu a jet, protože na ty chvíle nikdy nezapomenete!
Velký dík patří organizátorům! Klobouk dolů před tím, co děláte, protože to opravdu stojí za to!
Tomáš
