Aneb ohlédnutí za jarní víkendovkou s Gejtem.
Abych pravdu řekl, když jsem ve čtvrtek okolo 13:30 mířil na brněnské hlavní nádraží, kde jsem se měl setkat s ostatními účastníky víkendovky, netušil jsem ještě, co mě na takovém teplém táboře čeká.
Zhýralý městským životem a vysokoškolským denním režimem jsem čekal, že náplní akce bude spíše nějaké to diskutování nad homosexuálními tématy, nějaké nenáročnější kolektivní hry, večer nějaká pařbička a tak podobně. Opak se ale stal pravdou. I přes veškerou svoji lenost, nesportovnost a outdoorovou nepoužitelnost, jsem byl ale s obsahem víkendovky velmi, opravdu velmi spokojen.
Na začátku, po té co jsme překonali několik kilometrů a odpor vlastního těla a zdárně dorazili do lokality, kde jsme se v příštích dnech měli vyskytovat (okolí obce Hněvkovice na Humpolecku), jsme si zahráli několik seznamovacích her, které mimo jiné měly prověřit i naši paměť. Ke svému znechucení jsem shledal, že valnou pamětí nedisponuji.
Pak následoval orientační běh. Hra spočívala obejití několika stanovišť v okolním terénu, kde nás čekaly zajímavé, někdy dost fyzicky náročné úkoly (například šplhání po laně), za které jsme mohli získat jisté výhody do dalších aktivit. A proč běh? Každý z nás si už totiž přál být co nejrychleji na ubytování, které leželo na konci naší trasy.
Druhý den následovaly spíše vnitřní aktivity, protože nám počasí mnoho nepřálo. Fingovali jsme soudní přelíčení, agendu na ouřadu práce a z různých pohledů jsme pitvali psychiku člena armády. Všechny tyto aktivity byly založeny na bujné imaginaci účastníků (především pak organizátorů) a dozajista vyžadovaly dávku tvůrčího talentu, trpělivosti, odříkání a nitrozpytu – ve zkratce: bylo to psycho. Jsem člověk se skeptickým světonázorem a nikdy jsem si nepomyslel, jak na člověka může zapůsobit, když něj pobíhá několik mužů v dámských letních šatech, parukách od Vietnamců a navzájem na sebe volá „Boženko!“ či hystericky řve „Jebat! Jebat!“. Hru nám nejvíce zpestřoval Patrik (alias Patricie či Boženka), kterého jsme vyhodnotili jako Boženku s nejvíc sexy nohama.
Každopádně, pokud někdo zvažujete, že byste měli shodit jedno, dvě kila. Mohu víkendovky s Gejtem vřele doporučit, šunky nám kluci pořádně prohnali při akčních bojovkách v lese. Vedle hledání pokladu, což byla jedna aktivita, stála určitě za to honěná po lese, kde organizátoři představovali průjmy (bublavý, explozívní atp.), které nám usilovaly o život, a Marek zácpu, kteroužto chytit byla naše jediná naděje na spásu.
Posledním a nejtěžším úkolem bylo, opět jak jinak, zachránit svět. Respektive zachránit prezidenta, na kterého měl být spáchán atentát. Mohu říct upřímně, že jsem si nikdy nemyslel, že budu běhat s dvaceti homosexuály v noci po Vysočině a vymýšlet jak zneškodnit atentátníky, abych tak splnil rozkazy velkého Šéfa. Každopádně, takovýhle konání lidi opravdu sbližuje. Sám jsem trochu asociál, ale na konci akce jsem odjížděl s pocitem, že jsem našel kupu nových přátel, proto, pokud se cítíte podobně, Gejt vřele doporučuju.
P.F.
