Jmenuji se Tony, je mi 17, byl jsem obyčejný kluk chodicí na základní školu. Bavící se s kamarády atd...

To máte tak. Jednoho rána se probudíte a víte to, zříte svoji skutečnou orientaci. Bohužel toto není běžná praxe. A ani já nejsem výjimkou. Jaké bylo moje řekněme sebeuvědomění toho, kdo jsem? Postupné a několikrát dosti bolestné. Kdo jsem, nevím zcela přesně dosud. Znám svoji orientaci, ztrácím se však v sobě jako v člověku. Ale to sem nepatří.

Můj kamínek nebude asi nic extra, nicméně tady je.

Bylo, nebylo, byl jeden chlapec, říkejme mu třeba T. (jak jinak, když se jmenoval Tomáš, že jo?) a ten byl gay.

Nemůžu říct, že by můj život byl nějak výjimečný, či jinak se odlišující od většiny lidiček. Snad jedině v tom, že v brzkém věku dospívání jsem zjistil, že místo dívek a žen se mi líbí kamarádi. V této době jsem stále raději vyhledával společnost kamarádů, přátel. A to ve většině mužského pohlaví.

Svůj coming out jsem měl celkem v pohodě. Sám jsem to zjistil asi ve 13ti letech a veřejně (no, až zas tak veřejně ne) na konci 14ti let.

Chtěl bych vám vyprávět příběh který napsal sám život, příběh na který dlouho nezapomenu, protože mi otevřel oči. Spíše by se měl jmenovat „Moje první láska".

Když mi bylo kolem 20 let začal jsem se zajímat více o to, abych nebyl sám a tak začal chodit na diskotéky a do restaurací. I já trávil hodně chvil s kamarády u piva, ale to mě časem přestalo bavit, chyběl mi někdo s kým si mohu popovídat a někdo na koho se můžu těšit, někdo koho bych měl rád.

Když se dnes ohlížím zpět na má léta dospívání a uvědomování si, kdo vlastně jsem, tak bych zkonstatoval, že až zas taková hrůza to nebyla. Byla zde důležitá pomoc přátel, rodiny, ale také odborné literatury a osvěty, které hrály neméně podstatnou roli. Toto vše mi usnadnilo můj proces coming outu.